Národní památkový ústav odmítl vydat v rámci církevních restitucí hrad Bouzov Řádu německých rytířů. Podle ústavu byl hrad konfiskován podle Benešových dekretů, a tudíž se na něj současný zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi nevztahuje. Německý řád bude o majetek znovu žádat soudní cestou.
Jak má něco název jako řád a rytíři a německý, je jasné, že bude zle. Nejspíš půjde o nějaký fašismus a klerikální kejkle. A ještě navíc jde o hrad, to zní strašně feudálně, nepokrokově. Pracující lid se vyděsí. Hrůza, rytíři! Němečtí! Žadatelem o státní hrad Bouzov ležící na Olomoucku byla Česká provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě. Požadovala vydat také hradní mobiliář. Řád se o vydání majetku v minulých letech neúspěšně soudil. Zápletka celé věci je celkem zábavná. Hrad byl konfiskován podle Benešových dekretů, ale ne řádu. O majetek přišel řád už po odtržení Sudet od Československa, v říjnu 1938. Z rozhodnutí Adolfa Hitlera byl Německý řád zrušen jako nepřátelský říši a nemovitosti byly zabaveny pro nové vlastníky. Hrad Bouzov získal šéf SS Heinrich Himmler.
Národní památkový ústav ve svém zdůvodnění konstatuje, že kromě faktu, že věci byly zabaveny dle Benešových dekretů, nepatřily do původního majetku žadatele. No tak ne. Všichni víme, že něco někomu patřilo, že to nejdřív ukradli nacisté a potom komunisté, škoda že už nežije Himmler, mohl by se tam zase nastěhovat, když mu to v rámci kontinuity práva určitě dodnes patří. Jenže mezitím byl prezident Beneš a vydal dekrety, takže od té doby už se neví, co komu patří a kdo co ukradl a kdo tu smí žít a tak podobně.
No dobře, rytíři jsou rytíři, sto let sem, sto let tam. Však se časem uvidí. Čtvrt století po změnách, kterým říkáme revoluce, nebo převrat, pořád není jasno, kdo je zloděj a kdo okradený. Naše země udělala ohledně restitucí poměrně velkorysé kroky, v celé střední Evropě vlastně největší. Překročit hranici takzvaných Benešových dekretů by bylo dost odvážné. (Samozřejmě jde o to, které máme na mysli, ty znárodňovací už jsme zrušili, že.) Je zábavné a samozřejmě čistě teoretické si představovat, že bychom Benešovy dekrety zrušili. Copak by se asi stalo?
No jistě, přišly by sem tři miliony sudetských Němců a všechno by nám vzali. Všechny ty oprýskané domky v pohraničí s rozvalenými ploty a hnusnými štěkajícími čokly u vchodu a vystěhovali by bodré občany v rádiovce, co mají jasno. A ještě ten hrad, ten si němečtí rytíři naloží na vagón a odvezou do Říše, protože tam mají hradů určitě málo.
Co kdybychom řekli, že už na ty dekrety kašleme? Jsou přece vyhaslé, ne?
