Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek podepsal dnes v Čínské lidové republice prohlášení, kterým mimo jiné stvrdil, že Česká republika vnímá Tibet jako neoddělitelnou součást Číny, tudíž jeho samostatnost je nepřípustná.
Zaorálek tak oficiální cestou katapultoval Českou republiku do role státu, který na úkor demokratických humánních hodnot podporuje totalitní režim, který využívá vůči svým lidem všech represívních metod, které si jen můžeme představit. Místo toho, aby Česká republika vyjádřila podporu malé Autonomní tibetské oblasti, naopak si český zahraniční ministr zahraničí notuje se svým čínským protějškem.
„Obě strany znovu potvrdily, že přikládají velkou váhu česko-čínským vztahům a u příležitosti 65. výročí navázání diplomatických styků mezi oběma zeměmi hodlají na základě vzájemného respektu, rovnoprávnosti a s přihlédnutím ke klíčovým zájmům obou zemí, pokračovat v prohloubení spolupráce na principech dohodnutých ve Společných prohlášeních vlád České republiky a Čínské lidové republiky z roku 1999 a z roku 2005, vnést do tradičního přátelství, jež mezi oběma zeměmi dlouhodobě panuje, nový impulz,“ stojí v dokumentu, který zveřejnil server Česká justice.
Klíčové jsou však tyto řádky: „Obě strany respektují cesty rozvoje zvolené s ohledem na situaci v obou zemích a jejich vnitřní a zahraniční politiku. Znovu potvrdily dodržování zásady nevměšování se do vnitřních záležitostí tak, jak je vyjádřeno v Chartě OSN. Česká strana respektuje suverenitu a územní celistvost Čínské lidové republiky, je si plně vědoma důležitosti a citlivosti otázky Tibetu, znovu potvrdila dodržování své politiky jedné Číny i to, že Tibet je neoddělitelnou součástí čínského území. Česká republika v této souvislosti nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě,“ stojí dále v dokumentu.
Kde jsou ty časy, kdy český prezident Václav Havel psal dopisy plné podpory a porozumění disidentům nejen Tibetu, ale i například Severního Turkestánu, tedy dalšího exponovaného území v Číně. „V Číně, Severní Koreji, Íránu, Sýrii atd. vidíme v oblasti lidských práv stagnaci či dokonce změnu k horšímu. Proto je rostoucí pragmatické ticho motivované ekonomickými zájmy některých bohatých západních zemí pro nás zdrojem velkého znepokojení,“ uvedl Václav Havel v roce 2011, při podpisu tzv. Pražské deklarace, tedy listiny, jež vyjadřuje hlubokou podporu těm zemím, které žijí v nedemokratických podmínkách bez základních lidských práv.
