Je eurozóna po několika letech krize už z nejhoršího venku? Ačkoliv byl projekt možná dobře míněný, zatím to vypadá, že země s eurem mají obrovské problémy. O finanční pomoc požádaly postupně Řecko, Irsko, Portugalsko, Španělsko a Kypr. Zeptali jsme se proto několika ekonomů, jak vypadá situace dnes.
Lukáš Kovanda z Vysoké školy ekonomické k tomu říká: „Situace v eurozóně se v porovnání s krizovými léty poněkud uklidnila, avšak jde do značné míry jen o důsledek příslibu Evropské centrální banky, že v případě potřeby bude odkupovat krátkodobé dluhopisy problémových členských států.“
Představitelům Evropské unie by Kovanda doporučil, aby přestali hledět na eurozónu jakožto na projekt politický, ale aby ji brali jako ekonomický projekt. „Aby bez dlouhodobě nákladného ideologizujícího zkreslování prostě střízlivě porovnávali ekonomické přínosy a náklady.“
To je ale podle Kovandy spíše utopická představa, neboť celá generace europolitiků je s eurem bytostně spjata a nahlíží na něj jako na svůj nejpodstatnější politický pomník.
Ekonom Dominik Stroukal z Vysoké školy finanční a správní k tomu dodává: „Evropské banky se ještě plně nevzpamatovaly z krize, inflace je nízká a evropské státy se stále více zadlužují. Evropská centrální banka tak má jasnou motivaci odkupovat od bank dluhopisy za nově vytištěná eura, která bankám umožní nakupovat další státní dluhopisy. To neřeší podstatu problému. Skutečné ozdravení vyžaduje zodpovědnost bank a států.“
Podle Jakuba Skaly z Mises Institutu nemá cenu hovořit o eurozóně jako celku, protože žádný takový homogenní útvar v podstatě neexistuje. „Naopak zde můžeme čím dál tím zřetelněji pozorovat rozevírající se ekonomické nůžky. Zatímco německá ekonomika konečně mírně roste a místní nezaměstnanost klesla na pět procent, Španělsko a Řecko se potácí okolo nulového růstu a nezaměstnanost zde dosahuje závratných 26 respektive 27 procent. Jedno mají ale všechny ekonomiky společné, táhne je ke dnu nezodpovědná politika Evropské centrální banky.“
Zdá se tedy, že eurozóna zažívá dočasný klid. Evropská centrální banka jen nasypala do hospodářství skrze banky více peněz, ale jednotlivé ekonomiky eurozóny zůstávají rozdílné. Některé rostou, jiné ne, některé se zadlužují, jiné ne. Tím pádem jednotná měna bude stále pro některé země příliš levná a pro některé příliš drahá a bude dál způsobovat problémy.
