Sci-fi příběh z roku 1924, který redakce odmítla | Reflex.cz
reklama
nahoru

Sci-fi příběh z roku 1924, který redakce odmítla

Steve Fisher14. března 2014 • 18:00
Sci-fi příběh z roku 1924, který redakce odmítla
tramvaj
• foto: 
Profimedia

Po smrti Wilbura T. Howa, autora vědeckofantastických příběhů, objevili historikové povídku z roku 1924 nazvanou „Můj život v roce 2014“. Ta nebyla nikdy uveřejněna. Příběh Howovi vrátil šéfredaktor časopisu Amazing Stories (Podivuhodné příběhy). Rukopis obsahuje výhrady redaktora časopisu k textu i s důvody k odmítnutí díla. Dnes jej poprvé zveřejňujeme.

reklama

Můj život v r. 2014

Wilbur T. Howe

Další obyčejný den. Vstávám a okamžitě mířím do kuchyně uvařit si vodu na čaj. Napouštím vodu do konvice a stavím ji na elektrický sporák. Pak si z mrazicí skříňky beru rohlík a dávám ho do ohřívacího boxu, který využívá mikrovlnné záření. Za pár vteřin je rohlík rozpečený a měkký. To je zázrak!

(Poznámka redaktora: Pane Howe, důrazně vám doporučuji důkladně přepsat váš úvodní odstavec, neboť nevyhlíží příliš futuristicky. Skutečně se domníváte, že lidé v roce 2014 budou stále muset vstávat z postele, aby si uvařili čaj? Není mnohem pravděpodobnější, že to za ně udělá jejich robotický sluha, který jim čaj přinese až do postele? A proč se vypravěč zmiňuje o rohlících? Je jisté, že za 90 let bude lidem stačit spolknout jedinou pilulku, která jim dodá veškeré potřebné živiny na celý den!)

Než se mi začne vařit voda na čaj a rohlík se rozpeče, zajdu si do obývacího pokoje, posadím se ke stolu a zapnu svůj Viewatron: což je elektronický přístroj, který na malé obrazovce zobrazuje informace a zábavný obsah. Nejprve se podívám na nové zprávy, které mi posílají mí rodinní příslušníci a přátelé. Ti všichni mají doma své Viewatrony, s nimiž můžeme okamžitě písemnou formou komunikovat.

(Poznámka redaktora: Tak znovu, zdá se, že postrádáte fantazii, pane Howe. Proč se musí vypravěč tolik nachodit? Proč nemá nějaké pohyblivé křeslo, které ho vozí po bytě? Anebo proč ho nenosí jeho robot! Tady přece mluvíme o vzdálené budoucnosti. Lidé si stále ještě posílají psané zprávy?!!!)

Na svém Viewatronu vidím, že mi sestra posílá zprávu a s ní i obrázek své roztomilé kočičky. Obrázky své roztomilé kočky mi posílá dost často. Posílá mi i fotografie koček a psů jiných majitelů; všechna zvířátka jsou také moc roztomilá. Dokonce mi může poslat i pohyblivé obrázky a já je pak mohu sledovat na svém Viewatronu, stejně jako se díváme na film v kině. Na tyhle záběry se dívám velmi rád.

(Poznámka redaktora: Je mi líto, pane Howe, ale toto je prostě absurdní. Vždyť v popisované době by už měla žít vyspělá civilizace 21. století. Cožpak se v důsledku nějaké příšerné katastrofy stali ze všech obyvatel planety Země naprostí idioti? Pokud ano, měl byste to možná vysvětlit na začátku své povídky.)

Pak jdu do sprchy; používám moderní, důmyslný typ šampónu, který zlepšuje vzhled mých vlasů.

(Poznámka redaktora: Pane Howe, toto je znovu velmi nepravděpodobné. Obecně se předpokládá, že lidé v budoucnosti budou bez vlasů.)

Musím o své vlasy pečovat, už jich mnoho nemám. Někdy uvažuji o tom, že si zbytek vlasů oholím, neboť dnes je mezi muži “holohlavá“ móda oblíbená.

(Poznámka redaktora: Ano, souhlasím, tohle je lepší.)

Osprchuji se, obléknu a odcházím do práce. Jedu elektrickou tramvají, která projíždí kolem mého domu.

(Poznámka redaktora: Cože… snad jako ta elektrika, kterou jsem jel do práce dnes ráno já… v roce 1924?!!! Kde jsou všechny ty pohyblivé chodníky, létající automobily či pneumatická potrubí, která lidi rychle dopravují k cíli jejich cesty?)

Sedadla v elektrické tramvaji jsou čistá, hezky se na nich sedí.

(Poznámka redaktora: No páni! To je tedy neuvěřitelná futuristická fantazie, pane Howe. Co nám sdělíte dál? Že si lidé v té elektrice v roce 2014 ještě čtou noviny a obávají se neutěšeného stavu světa… Přesně jako dnes?)

Několik mých spolucestujících v elektrické tramvaji si čte noviny a s obavou sleduje neutěšený stav světa. Jiní si čtou stejné neutěšené zprávy na malých elektronických zobrazovacích přístrojích, které drží v rukou. Ovšem většina cestujících je zabořena do novin se skandálními příběhy o slavných lidech a barevnými fotografiemi polonahých dívek.

(Poznámka redaktora: Bože můj! To je skutečně smutný příběh, pane Howe. Jste při smyslech? Nezačal jste už zase pít? Dočetl jsem celou vaši povídku a tady je mé celkové hodnocení. Laskavě vyhledejte psychiatrickou pomoc. A pak se pokuste nám poslat příběh, který bude zajímavější, nejlépe s větším počtem robotů, jako jsou povídky, které píše ten vynalézavý pan Čapek.)



Klíčová slova: příběhyscifistevefisher



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama