Antiklerikální nadace na billboardu ukazuje mladého Karola Wojtylu, jeho údajnou milenku a syna. Jde zřejmě o starý podvrh polské komunistické Státní bezpečnosti.
Tvůrci billboardu, na kterém je Wojtyla, žena a dítě přiznávají, že jejich billboard je úmyslně silně antiklerikální a jeho cílem je si položit otázku, kým vlastně je Karol Wojtyla. Zde je ukazován jako údajný životní partner Ireny Kinaszewské a pravděpodobný otec jejího syna Adama. Nadace „Ateizm-Świeckość-Antyklerykalizm“ také vytvořila heslo, podle kterého je Jan Pavel II. „patronem rozbité rodiny“. Své dílo chtějí vyvěsit 1. dubna v Lublinu. Billboard má být jen jeden, ale zato má viset na viditelném místě. Víc ani nebude třeba, protože o popularitu bude mít toto dílko postaráno předem. Akce je načasovaná takto kvůli blížícímu se svatořečení polského papeže. Prý je to „poslední možnost“ před „dubnovou hysterií kolem svatořečení“.
Ateistům vadí označovaní Karola Wojtyly za „největší a nejposvátnější postavu světa všech dob“. Má být katolickým bůžkem jen pro indoktrinovanou společnost, nebo ho musí uctívat i rozumní lidé, protože to tak chce většina? Pověsti o papežově nemanželském dítěti se objevily už na začátku jeho pontifikátu, ale nikdy se to nepotvrdilo. Navíc se zdá, že podobné skazky vyráběla polská tajná policie před papežovou návštěvou v Polsku v roce 1983 s cílem oslabit vliv Jana Pavla II. na věřící. Že sekularizovaným Polákům a především přesvědčeným ateistům leze kult papeže na nervy je pochopitelné, protože Poláci v uctívání Karola Wojtyly neznají žádnou míru. Ostatně jeho životopisec a přítel Mieczyslav Malinski psal už před desítkami let, že hned po papežově zvolení se z jeho krakovského bytu začaly ztrácet různé věci, včetně třeba štětky na holení.
Záhadná žena
Kdo je ona záhadná Irena Kinaszewska? Vzpomíná na ni v novinách Gazeta Wyborcza historik Marek Lasota. Říká, že jí vděčíme za to, že se zachovala kázání kardinála Wojtyly. Znali se od počátku 60. let minulého století . Byla to ona, kdo za ním jezdil, zaznamenávala jeho řeči a pak je pečlivě přepisovala. Když po roce 1956 dostala práci v Tygodniku Powszechnym, pravděpodobně díky Wojtylově přízni, byla v těžké osobní situaci. Byla po rozvodu, měla problémy s alkoholem a s dospívajícím synem. V novinách se o ni staral Andrew Bardecki, přítel pozdějšího papeže . V té předpapežské době se Wojtyla choval netradičně . Jeho vztahy s laiky, včetně žen, bývaly námětem diskusí, protože jiní kněží se tak nechovali. Jeden kněz vypráví příběh, jak šel Wojtyla po ulici se ženou a měl na sobě sutanu. Potkal svou tetu, která mu to vytkla. On na to jen pokrčil rameny. Chodí a mluví s člověkem a náhodou je to prostě žena…
Polská bezpečnost zřejmě podvrh vyrobila kvůli tomu, že bylo třeba Wojtylu zkompromitovat na Západě. V Polsku za výjimečného stavu a v době papežské cesty do Polska by objevení se kompromitujícího materiálu bylo všem k smíchu. Ten materiál byl určen pro Západ. Šlo o podvržené záznamy dotyčné ženy, které by policie jakoby náhodou objevila. Plán nakonec nevyšel, protože jeden ze strůjců v opilosti havaroval s vozem a po celé oblasti se mluvilo o tom, že opilý tajný policista měl nehodu. Policie si pak už netrofla v tom samém místě rozehrát podvržení falešných záznamů do bytu jednoho kněze, kde by se pak fingovala loupež a policie při ohledání místa činu by záznamy „náhodou“ našla. Celá záležitost ale byla jinak připravena pečlivě. Vycházelo se z existujících věcí, totiž z toho, že Kinaszewska Wojtylu znala, obdivovala ho a často o něm a o práci pro něj mluvila. Nedá se ani vyloučit, že do něj byla nějakým způsobem zamilovaná, jak se to ženám obdivujícím kněze často stává. Historik Lasota soudí, že motiv provokace přišel z Moskvy. KGB se zřejmě nelíbil tehdejší papežův odmítavý postoj k latinskoamerické teologii osvobození inspirované někdy marxismem. Irena Kinaszewska se k věci už dnes nevyjádří,.protože zemřela již v roce 1990.
