Události na Ukrajině se nás týkají mnohem více, než se na první pohled může zdát. Nejenom, že Kyjev není zdaleka tak geograficky vzdálený, jak by nám mohlo připadat (do ukrajinské metropole to je z Prahy podobně daleko jako do Marseille), ale především proto, že se jedná o nejsilnější otřes evropského politického uspořádání od devadesátých let, kdy se rozpadla Jugoslávie a Sovětský svaz.
Moskva se dnes nikterak netají s tím, že považuje Ukrajinu za součást své vlivové zóny. Ale pozor, v geopolitické vlivové sféře Moskvy je nejen Ukrajina, ale i Česká republika. My jsme zatím v pozici, kdy naše směřování do východní poloviny kontinentu není nezvratné. Rizikem však není jen mocná vůle Ruska získat do svého vlivu všechny státy, o nichž jsou v Moskvě přesvědčení, že je důležité ovládat jejich rozhodování, ale i změny, které během posledních necelých sto let Česko kulturně sociologicky posunuly na Východ.
České země se vždy nacházely na samotném rozhraní dvou evropských světonázorů, říkejme jim západní a byzantský. Po staletí však zůstávaly v západní části. Tak tomu bylo až do 20. století. Poté přišly v tomto ohledu neblahé změny.
