„Denmark, Denmark, Denmark!“ pražským klubem Duplex se ozývá ohlušující křik desítek dánských mladíků a slečen. Klub plný mládí ve věku od 13 do 19 let se otřásá rytmickou hudbou, typickou pro klubové prostředí. Rytmus, alkohol a dánská noc.
Karlovy lázně, Batalion a nakonec Duplex, česká Mekka žáků, kteří se objevili již v druhém turnusu v české metropoli. Letošní návštěva je o něco klidnější než ta loňská, i tak je ale sonda do života dánských dětí, které k nám přijeli za levným alkoholem, zajímavý zážitek.
Přicházíme k Duplexu. Několikametrová fronta nás nemůže nechat na pochybách, že jsme správně (ano, Duplex jsem do této chvíle neznala). Dorozumívacím jazykem je najednou angličtina, dánština a švédština. Muž, který řídí vstup do vchodu klubu, se tváří velice vážně, a zprvu se zdá, že je to Čech. Mluví příznačnou angličtinou, avšak na dotaz odpovídá, že „English only“.
Co stačí Dánům, aby je pustili do klubu, ptám se tedy mezinárodním jazykem? „Většinou mají řidičák nebo taky občanku, nic víc není nutné,“ vysvětluje. Druhá skupinka mladíků a slečen, kteří stojí o pár metrů dál, právě čekají na „odbavení“, které spočívá v kompletním prošacování. „Danish, Sweedish?“ ptá se mě muž z ochranky a je překvapen, když mu odpovím, že může mluvit česky. V kabelce objeví fotoaparát. „Ten tu musíte nechat, vevnitř se fotit nesmí,“ a tak bez fotoaparátu vcházíme do dánskošvédského doupěte. Ve výtahu nás osloví mladík, není mu jistě víc než 18. Nejdřív zkouší (pravděpodobně) Dánštinu, poté angličtinu – když s kolegyní-novinářkou přicházíme k výtahu, který do klubu vede (což mimochodem vytváří trošku kafkovsko-orwellovský pocit netušení, co přijde), ozve se radostné: „Jé, vy jste první Češky, které tady v Čechách vidíme!“
Klub Duplex sestává z několika částí, v té spodní to žije podstatně méně než v té vrchní, kde kromě tanečnic u tyče v korzetech a s botami na vysokánských podpatcích bylo vidět i dýdžeje, který roztancovával „svou“ mládež dánštinou a rapováním.
Najednou se mi zdá, že jsem v jiném světě. Vedle mě na baru neustále padá nejvýše šestnáctiletá dívka, její kamarádky ji podpírají. V rukou drží asi to nejhorší, co je v Čechách k sehnání – lahvové pivo s brčkem. Po třetím pádu z barové stoličky ji přátelé posadí nedaleko na zem. Na parketě mezitím duní hudba, mizí a zase se vynořují páry. Slečny alias mladé lolitky se neustále zkrášlují a cupitají po parketě. Nejčastější nápoj k vidění je tady lahvová plzeň, z čehož je člověku trochu smutno. A nejen z toho.
„Ale né, letos je tu klid,“ povídá mi policista, který postává se svým kolegou před klubem. A opravdu, až na pár skokanů do Vltavy a podpáleného pokoje v pražské Revoluční ulici, letos byl celkem klid. Policisté se tedy tváří, že jsou vlastně spokojení. „Akorát každej nadejchá,“ prozrazuje mi. Nepřekvapivě – turnusy Dánů se v Čechách ukážou pravděpodobně i příští rok, a to v řádech tisíců. Na druhou stranu, Dánové opravdu nepůsobí nesympaticky. Jen by si v Praze mohli najít jinou kratochvíli, než alkohol.
