Jihojaponské město Minamikjúšú se obrátilo na UNESCO, aby do seznamu světového dědictví zapsalo archiv stovky dopisů a dokumentů po sebevražedných pilotech kamikaze z druhé světové války. Problém je v tom, že v Číně, Koreji či v západních zemích jsou tito letci považováni za válečné zločince.
Radní z Minamikjúšú argumentují tím, že dokumenty autenticky ukazují a popisují hrůzy války, že jsou proto vhodné, aby byly zachovány pro další generace a by se jim mělo dostat podobného mezinárodního uznání, jako například deníkům oběti holocaustu, Anny Frankové. To vyvolalo ve světě velký odpor. „Je to proti základům eticky, co znamená světové dědictví,“ řekl například jihokorejský ministr zahraničí Jun Bjung a Číňané označili požadavek Japonců za „nestydatý“. Jeff Kingston , ředitel asijských studií na Temple University v Tokiu , ale říká, že „zachování dopisů nemusí nutně nést nacionalistickou a fašistickou agendu, že je to způsob, jak zachovat hlasy těch, kteří cítili, že nemají na výběr a tím by se připomněla hrůza někdejší autoritářské japonské vlády“.
Kamikaze byli piloti, kteří se s letouny napěchovanými výbušninami vrhali za druhé světové války střemhlav na spojenecké lodě. Měli být novým „božským větrem“, který spasí Japonsko, ale tento cíl nebyl v lidských silách. Spojenci je proto považovali za součást zločinecké japonské armády, která se podílela na největší zkáze v historii lidstva. V Minamikjúšú se dokumenty o kamikaze nacházejí z toho důvodu, že zde bylo za války školící středisko pro tyto piloty.
Kamikaze bylo původně jméno pro tajfun, který ve 13. století údajně dvakrát rozmetal mongolskou flotilu chystající se k invazi do Japonska a zázračně je tak zachránil. Na konci druhé světové války byl použit k označení sebevražedných letců, jejichž nasazení prosadil v říjnu 1944 admirál Takidžiró Óniši. Správné označení těchto jednotek císařského námořnictva znělo Zvláštní jednotky Šinpú, název byl obvykle zkracován na Tokkótai a tímto termínem jsou tyto jednotky v japonštině označovány dodnes. Termín „kamikaze“, kterému je dávána přednost v západních zemích, nebyl v souvislosti se sebevražednými jednotkami používán, protože má v japonštině pejorativní charakter. Japonci je prostě nepovažují za žádné zločince, ale součást jejich armády. proto i žádost o zapsání jejich dopisů.
