„Miss UK smrdí, Miss UK smrdí,“ ozývalo se včera kolem sedmé hodiny večer před klubem Roxy v Dlouhé ulici. Iniciativa Za Karlovku bez sexismu se sešla v počtu zhruba šedesáti odpůrců na Haštalském náměstí, odkud se vydali směrem k Roxy. Zatímco se finalistky líčily a oblékaly, v dešti a zimě zněla hesla jako „Kdo neskáče, ten chce chce miss.“ a „Naše milá miss, už nám odsud zmiz.“ A mimochodem, vítězkou letošního ročníku soutěže královny krásy UK se stala studentka třetího ročníku Právnické fakulty Univerzity Karlovy Klára Biskupová.
O třetím ročníku Miss UK se mluvilo zatím nejvíce ze zatím krátké historie této soutěže. Potvrzovala to především demonstrace před klubem Roxy. Hosty venkovní protesty nijak nezaujaly.
Je nutné zdůraznit, že venku před Roxy byla rozhodně větší zábava než uvnitř. Protože šlo o hlášenou demonstraci, shromáždila se před klubem desítka policistů. Demonstranti se tak ocitli mezi ostrými hochy z řad bodyguardů Miss UK a netečně, byť nebezpečně vyhlížejícími policisty. Očekávala jsem, že jakmile začalo hustě pršet, demonstranti se rozprchnou, ti však vesele dál rozdávali letáky a skandovali. V dešti a mrazu vydrželi přes dvě hodiny. Čaj, který účastníkům demonstrace sliboval v rozhovoru pro aktuální číslo Reflexu Tomáš Gavlas, ale bohužel na pomoc nedorazil, byť z klubu jednou vyběhla slečna ječící do deště otázku „Chcete čaaaaaaj,“, jenže zmizela tak rychle, že si nestačila zaznamenat kladné odpovědi.
Když se kolem deváté hodiny večer účastníci demonstrace rozešli, zamířila jsem i já k vstupním dveřím. Než jsem vstoupila dovnitř, objevil se bodyguard a pečlivě si začal prohlížet obsah mé kabelky. Když narazil na několik beztak promočených letáků z demonstrace, posměšně na mě pohlédl, letáky z kabelky vytáhl, a pomalu a obřadně mi je zmačkal před očima. Můj plán rozlepit letáčky na dámských a pánských záchodcích tedy ztroskotal hned na samém počátku. Běda!
Když jsem tedy ochuzena o klíčovou proprietu vešla do klubu, zaujalo mě hned několik věcí. Za dveřmi Roxy jste se ocitli ve světě perfektně upravených štíhlých slečen v uplých krátkých šatečkách, chlapců se slim-fit košilemi v botách s úzkou špičkou. V tomto případě bych však nemluvila o tolik zmiňovaném sexismu, ale prostě o určitém kulturním typu, který tyto akce přitahují, a právě jeho koncentrace zde byla až příliš vysoká na to, abych se zde mohla pobavit s někým jiným než se svou kolegyní-novinářkou.
Dívky se na pódiu vynořily vždy zhruba jednou za hodinu, dohromady celkem pětkrát, a to na dobu velmi krátkou. Kritizovaná promenáda v plavkách trvala dvě minuty, možná méně. Když jsem z úst moderátorů uslyšela, že se chystají minirozhovory s finalistkami, které mají otestovat jejich inteligenci (taktéž velmi diskutovanou) a schopnost bryskně reagovat na záludné otázky. Zbystřila jsem, avšak když jsem uslyšela záludné otázky typu „moře nebo hory?“ nebo „čokoláda nebo chipsy?“, má pozornost vzhledem k ohlušující „hudbě“ polevila.
Nejkrásnější je tedy Klára Biskupová, pravděpodobně budoucí právnička. Zeptala jsem se jí, co nejlepšího jí soutěž dala. „Určitě zážitky a nové zkušenosti, spoustu nových přátel,“ řekla mi ve zkratce šťastná vítězka. Gratulujeme.
I demonstranti jsou ale spokojení, účast byla přes úděsné počasí hojná. Zda bude mít soutěž a její skalní odpůrci výdrž i do příštího roku, je zatím ve hvězdách.
