Anketa českých osobností k 50. výročí atentátu na Kennedyho | Reflex.cz
reklama
nahoru

Anketa českých osobností k 50. výročí atentátu na Kennedyho

Dan Hrubý, Milan Tesař, Marek Stoniš, Kateřina Kadlecová22. listopadu 2013 • 05:00
Anketa českých osobností k 50. výročí atentátu na Kennedyho
Kennedy
• foto: 
archiv

Atentát na amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho, který se odehrál v Dallasu 22. listopadu 1963, patřil a pořád patří k vůbec nejsledovanějším událostem 20. století. Položili jsme proto některým českým osobnostem otázku, co v ten den dělaly. I když od té doby uplynulo 50 let, jejich odpovědi jsou zajímavou výpovědí o tehdejší době.

reklama

MILOŠ FORMAN, filmový režisér:

„Byl jsem ten večer, jako ostatně často v té době, v divadle Semafor. Byla přestávka, já se hrnu dolů do baru, když se kolem žene Hrabánek a vzrušeně oznamuje: Zastřelili Kennedyho! Kdo ti to řekl? Ptal jsem se. Rádio, odpověděl. Která stanice? Hrabánek si mě pohrdavě změřil očima a řekl: Ty jsi ale vůl. A měl pravdu.“

JIŘÍ GRYGAR, astrofyzik:

„Byl jsem tehdy na stipendijním pobytu na observatoři Univerzity v holandském Utrechtu. Bylo po půl osmé večer, když jsem se to dozvěděl. Úplně jsem se zhrozil, že tak inteligentního politika zastřelili — považoval jsem ho za úžasného státníka, jenž při své inauguraci v roce 1961 pronesl tu památnou větu: „Neptejte se, co může vaše země udělat pro vás; ptejte se, co můžete vy udělat pro svou zemi.“ Znamenalo to pro mne doslova šok, když jsem si uvědomil, že zavraždili klíčového amerického politika, jenž svými postoji a energií mohl tolik udělat i pro nás, kteří jsme žili ve svěrací kazajce tupého a nenávistného režimu, horšího než v Polsku nebo v NDR.“

ADOLF BORN, výtvarník:

„Naše dcerka, které teď bude padesát, tehdy byla novorozeňátko, bydleli jsme v Malešicích. Ta šokující zpráva o střelbě na Kennedyho mě zastihla, když jsem se koukal na televizi se sklenkou vína v ruce. V domácí politice se tehdy sice odehrávalo tisíc důležitějších věcí, ale přesto jsem se pak nad tou mírně zamlženou bombou znova a znova zamýšlel. Tehdy jsme si Ameriku idealizovali, nedokázal jsem si nikdy předtím představit, že by se tam něco podobného mohlo stát. Dnes už vím, že je za mořem střelba na prominenty stejně běžná jako fakt, že američtí prezidenti bývají pěkní sukničkáři a že to Marilyn a Jacqueline s Kennedym neměly vůbec jednoduché.“

ANTONÍN BAJAJA, spisovatel:

„Ta událost je na malý příběh. Musím předeslat, že maminka se narodila v Yonkers, autem je to z newyorského Manhattanu kolem Hudson River asi půl hodiny. Po vzniku ČSR se s ní a tetou Olou přestěhovali moji prarodiče do Zlína, kterému firma Baťa vdechla americký říz. Koupili hotel a až do roku 1946 si ponechali americké občanství. Vzdali se ho, aby mohli jít k volbám. Brzy nato je soudruzi znárodnili a vystěhovali na venkov. Pak bydleli u nás, tedy v domě, kde míval otec ordinaci. V té době jsem studoval v Brně, ale odjel jsem domů. Bylo před ránem, ještě tma, k mé posteli přišel děda a řekl, že na prezidenta Kennedyho někdo spáchal atentát. Hned zmizel. Bylo to jak sen. Šel jsem do kuchyně. Na stole už hořel trojramenný svícen a maminka k němu postavila vlaječku s pruhy a hvězdami, kterou si přivezli z Yonkers.“

SASKIA BUREŠOVÁ, televizní a rozhlasová moderátorka a hlasatelka:

„V té době jsem byla ve třetím ročníku gymnázia. Pamatuji si, že nás vražda JFK velmi zasáhla. Měli jsme pochopitelně obavy, co to světu v příštích letech přinese. Situace byla nesmírně nepřehledná. Ještě dnes cítím mrazení v zádech po této zprávě.“

VOJTĚCH STEKLAČ, spisovatel:

„Bylo mi necelých osmnáct, když se to stalo. Zprávu o té události jsem samozřejmě zaregistroval v médiích, ale pokud se pamatuju, nijak zvlášť to na mě nezapůsobilo, Amerika byla daleko, mnohem dál než dnes. Tehdy jsem ještě netušil, že budu studovat na Filozofické fakultě a o veřejné dění se začnu zajímat; to bych se asi Kennedyho smrtí zabýval více.“

MICHAL ČERNÍK, básník, prozaik, autor dětských knížek:

„Moc dobře si vzpomínám, odpoledne jsem totiž přišel ze školy domů a maminka mi v kuchyni s pláčem sdělovala, že zastřelili Kennedyho. Milovala ho, navíc byla katolička jako on. A mne sevřela úzkost. Karibská krize v nás všech byla ještě čerstvě zaťatá a já se bál, že bude třetí světová válka, narukuji a padnu ještě dřív, než poznám ženu. A tehdy mne ta úzkost sevřela znovu, neboť mne napadlo, že v atentátu na Kennedyho mají prsty Sověti a nezůstane to bez vojenské odpovědi.“

MILOŠ ŠTĚDROŇ, hudební skladatel a vědec:

„Myslím, že se nemýlím, když si vzpomínám, že jsem byl jako mladíček na představení Mahenovy činohry v Brně. Byl to Brechtův Zadržitelný vzestup Artura Uie — skvělá inscenace E. Sokolovského. A o přestávce ohlásili atentát na JFK.“

JIŘÍ JIRMAL, kytarista a pedagog:

„Pamatuju si to dobře, bylo to hrozné. Ta zpráva nás zastihla v Karlínském divadle během zkoušky s orchestrem Karla Vlacha. Přiběhl s tím jeden kolega, byli jsme zničeni. My Kennedymu hrozně fandili a taky nám bylo hned jasné, že se stal obětí boje Východ – Západ.“

LYDIE ROMANSKÁ, spisovatelka:

„Bylo mi dvacet, z touhy po osamostatnění jsem už druhý rok učila. Ta nenapravitelná událost se stala v americké poledne, u nás už byl večer. Doslechla jsem se to patrně až druhý den z rádia, pamatuji se, že jsem hledala informace o vraždách prezidentů v Americe, a žehrala jsem, jak se v USA profánně zachází se zbraněmi. Se získaným povědomím o stálé hrozbě 3. světové války, jsem dostala strach o odzbrojení, už tehdy byly víc podezřelé zbraně z Východu; někdo tehdy řekl, že Kennedyho zabili proto, že se v tom smyslu paktoval s Chruščovem. A zajímala mě Jacqueline; budoucího prezidenta si brala přesně v den, kdy mi bylo deset let.“

MIROSLAV STONIŠ, spisovatel:

„Kennedyho smrt mám navždy spojenu s boucháním dveří. Ztichlým Domem kultury pracujících města Ostravy, kdež jsem byl tehdy zaměstnán, se náhle až kulometně rozbouchaly jedny dveře za druhými. Někdo totiž v rádiu zaslechl, k čemu došlo v Dallasu, a hned tu zprávu vykřikl dál. Lidé začali poplašeně běhat z kanceláře do kanceláře a uvažovali, kam to všechno povede. Protože v té době se silně bojovalo za mír a režim neustával strašit, že nás imperialisté napadnou, nebudeme- li bdělí, ta psychóza strachu z 3. světové války byla velmi silná. Mne ta hysterie minula, byl jsem si jist, že válka nevypukne. Dnes si již nejsem s to si vybavit, z čeho má jistota, že nás žádná katastrofa nepostihne, pramenila. Snad z toho, že jsem byl mladý, protože mladý muž nemůže dost dobře přijmout myšlenku, že obzor života se mu každou chvílí zatemní. Netrvalo dlouho a musel jsem si přiznat, že mne více než smrt amerického prezidenta zajímá, kdo v Olomouci zabil posledního přemyslovského krále Václava III. Tato tragická událost se mne dotýkala silněji.“

JANA KOUBKOVÁ, jazzová zpěvačka:

„Bylo mně tehdy 19 let a určitě jsem se připravovala na zkoušku s vokální skupinou Jiřího Linhy. Zpráva z rozhlasu (televizi jsme neměli) o smrti toho krásného a nanejvýš demokratického Kennedyho mě jako mladou holku hodně zasáhla. Navíc jsem v té době hltala veškerej dostupnej americkej jazz a J.F.K. byl součástí. Byl pro mě tenkrát symbolem té nádherné swingující Ameriky.“

OTA ULČ, spisovatel:

„Velice dobře se ten den pamatuji: na Manhattanu byl slunný den, zrovna jsem odcházel ze školy (Columbia University) k metru na 116. ulici. Bylo tam plno lidí, když ke mně přiběhl spolužák a oznámil mi, co se stalo. Nasedl jsem do metra a odjel na stanici u 14. ulice. Tam jsem si koupil zvláštní vydání novin. Na první stránce byla obrovská písmena J.F.K. SLAIN. Ten nápis mi skákal před očima, ale odmítal jsem uvěřit, že je to pravda. Celá věc mě zasáhla ještě z jednoho zvláštního důvodu. Jen týden před prezidentskými volbami jsem od Kennedyho dostal dopis, byla to odpověď na jiný můj dopis, a já ho dodnes mám zarámovaný na zdi, metr daleko, či spíš blízko od místa, kde sedím a ťukám tohle sdělení.“

KAREL STEIGERWALD, dramatik, scenárista a novinář:

„Tu zprávu jsem se dozvěděl na elektrotechnické fakultě od učitele ruštiny. Vešel do učebny, byl kalný den, položil tašku na stůl a smutně řekl: Právě byl spáchán atentát na Kennedyho. Pak pokračoval velmi překvapivě. Řekl: „Komunisti, vztyk! Dva spolužáci vstali. Na vás si dám zvlášť pozor, řekl tento učitel spřáteleného jazyka. Tak proběhla tryzna za JFK na hodině ruského jazyka. Dalších pět let jsem přemýšlel, co to mělo znamenat. Řešení jsem nikdy nenašel. Co to asi ten komunistický učitel vlastně řekl?“

Podrobnosti o atentátu na Johna Fitzgeralda Kennedyho i vše o životě tohoto amerického prezidenta najdete ve speciálním vydání Reflexu, který je právě v prodeji.

Dan Hrubý, Milan Tesař, Marek Stoniš, Kateřina Kadlecová


Klíčová slova: kennedyanketavýročísmrt



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama