Reakce na návrhy Tomia Okamury a jeho hnutí Úsvit ohledně referenda jsou spíše vlažné. Cekem právem, referendum není žádný všelék a může přinést spíše problémy.
Bez ústavní většiny referendum schválené nebude. Je na to potřeba tří pětin zákonodárců. Takže Úsvit potřebuje ke svým čtrnácti poslancům někde najít ještě dalších 106. Teď se o tom okamurovci radí konkrétně jen s ANO, kterým dali paragrafované znění návrhu zákona. Referendum by mohlo podat buď 80 poslanců, nebo 30 senátorů nebo 100 tisíc občanů. V Česku dnes máme 8,5 miliónu oprávněných voličů.
Úsvit by také chtěl, aby referendum platilo při jakékoliv účasti občanů. „Účast neřešíme. Referendum by se konalo a bylo by platné, ať by byla jakákoliv účast. Prostě i to, že někdo nehlasuje, je výrazem jeho názoru, jeho přesvědčení. To znamená, pokud by nešel někdo hlasovat, tak by řekl ‚ano, tato otázka není pro mě tak podstatná, a proto se referenda nezúčastním,“ uvedl pro Právo šéf poslanců Úsvitu Fiala. Podle Tomia Okamury by referendum mělo být závazné a týkat se všech témat, kromě trestu smrti. Vstřícní jsou i někteří sociální demokraté. „O přijetí ústavního zákona o obecném referendu usilujeme už desítky let a není pochyb, že by takový zákon soc. dem. podpořila. Je to ústavní dluh, který je třeba schválit,“ řekl Právu senátor a stínový ministr spravedlnosti Jiří Dienstbier.
Návrh má ale skutečně nějaké problematické stránky. Třeba už ta voličská účast. Je opravdu jedno, že o všech lidech bude moci rozhodnout menšina třeba dvaceti procent? Podle Dienstbiera to tak je. U voleb je také jedno, kolik lidí přijde a prostě platí. To, že někdo k urnám nedorazí, je jen jeho problém. Prostě lid otázka nezajímá, tak se k ní nevyjadřuje.
Jeho šéf Bohuslav Sobotka to tak ale nevidí. ČSSD navrhuje, aby bylo rozhodnutí v referendu přijato, pokud se pro něj vyjádří aspoň třetina registrovaných voličů a současně nadpoloviční většina z těch, kdo se účastnili hlasování. Že samotné referendum není všelék, si myslí i Lubomír Zaorálek. Miroslava Němcová by uvítala, kdyby referendum bylo pouze ve skutečně důležitých případech a kdyby účast byla minimálně padesát procent voličů.
Vyměnit lid? Co si politici o obecném referendu myslí? „Záleží na formulaci. Podpora takového zákona je možná, ale musí mít nějaké parametry. Rozhodně nechceme referendum o každé ptákovině. Aby platilo při jakékoliv účasti, to mi přijde přehnané,“ říká předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek.
Někdo samozřejmě vytáhne starý bonmot o tom, že když občanům nevěříme, bylo by snad lepší vyměnit lid. Lid ovšem vyměnit nelze, byť by to v historických situacích, kdy lid v roce 1932 zvolil Adolfa Hitlera (33 procent) a v roce 1946 komunisty (40 procent), snad za úvahu stálo.
Protože to však technicky není možné, stojí za to postavit neinformovanému a citovému rozhodování lidí, kteří si za měsíc najednou budou myslet něco jiného, do cesty nějakou překážku.
Když se ve Francii hlasovalo v referendu o euroústavě, návrh padl. Ne snad že by Francouzi byli proti ústavě, ale neměli rádi vládu, která ji vyhlásila. Stejně tak by lidé kdysi odhlasovali pokračování společného státu se Slováky. To jim nijak nebránilo volit současně na Slovensku strany, co hlásaly vlastní měnu a zahraniční politiku. A tak bychom mohli pokračovat. Tak raději žádné referendum. Nechme si ho do malých měst k tématům, jestli zavést obecní rybník, nebo ne.
