Manželka prezidenta Ivana Zemanová podala pro MF DNES své vidění, toho, jak je na tom manžel se zdravím a alkoholem. Podle ní normálně.
Paní Zemanová má pochopitelně v popisu role svého manžela chránit a bránit. Dělaly to tak všechny první dámy a nelze jinak. Samozřejmě poměry jsou takové, že její výroky vstoupí nechtěně do zlatého fondu „prvních žen“, od hvízdání Dagmar Havlové a Livie Klausové v roli Panny Marie pomyslně držící tělo svého ukřižovaného manžela v době „sarajevského atentátu“, přes „sexy mozek“ Jiřího Paroubka (Petra Paroubková) až po alkoholovou normalitu současné hlavy státu (paní Zemanová).
První dáma tedy tvrdí: „K démonizaci alkoholu bych se ráda vyjádřila. Můj manžel nikdy neholdoval alkoholu víc, než je to běžné. Jen to neskrýval, nestyděl se za to a veřejně o tom i hovořil. Což není obvyklé, ale odpovídá to jeho povaze. Tohoto faktu bohužel manželovi protivníci opakovaně zneužívají a neprávem mu přisuzují nálepku alkoholika.“ A dále: „Dělat si legraci z člověka, který je prokazatelně na dlouhou dobu upoután na invalidní vozík, mně připadá jako rouhání. Používat nepodložené lži o alkoholovém opojení, zesměšňovat ho v televizním pořadu, to už je vážně trochu moc. Navíc se ptám, kam zmizela alespoň elementární úcta k hlavě státu? Naprosto to odsuzuji a jako člověku je mi to líto.“
Beru to na sebe
A nakonec bere vinu na sebe: „Vím, že vše započalo ve špatně vysvětlené indispozici nad korunovačními klenoty. Slovo viróza jeho zdravotní stav bagatelizovalo. Ten den jsem mu už ráno říkala, že nemůže jít kvůli horečce a malátnosti do úřadu. Dodnes mě mrzí, že jsem nebyla důslednější.“
Vyčítá si to zřejmě zbytečně. I kdyby se snažila sebevíc, některé věci jsou do očí bijící. To ještě novináři ohledně některých státníků mlčí o tom, co viděli na vlastní oči a nikdy o tom nepsali. (Netýká se to jen Zemana.) Ale o to, co státníci provádějí ohledně soukromého života, o to tady tolik nejde. Nikdo si snad netroufne tvrdit, že třeba Václav Havel měl tolik žen a kouřil tolik, jak je obvyklé. Nebylo to a není obvyklé. Havlovo kouření nás ale nezajímalo do té doby, dokud ho nemoc neochromila jako hlavu státu. Ženy přiznával celý život sám a zajímavé by byly jen tehdy, kdyby to byly na něj nasazené agentky cizích služeb nebo nějaké vyděračky, což se nestalo.
A nemůžeme za to, že prezidentův „pitný režim“ kritizuje i člen jeho konsilia. Vlastně jde hlavně o jednu věc, totiž že prezidentova politika vypadá, jako že ten člověk je trvale pod vlivem. Je otázka, jestli jen alkoholu.
