Česká republika se podle polských novin Gazeta Wyborcza ocitla po volbách na cestě k vlastní verzi „orbanismu“, „mečiarismu“ nebo (polské) „čtvrté republiky“. Zdá se prý, že v Česku (jako v ostatních postkomunistických zemích) vzniká politický kartel, který bude při vládnutí v zásadě zachovávat demokratické postupy a pravidla a přitom se chovat tak, jakoby stát byl jeho majetkem a společnost si bude „opracovávat“ podle potřeby.
„Berlusconizace“, odklon doleva a návrat komunistů, to bývají tři opakující se fráze v komentářích o předčasných parlamentních volbách v České republice. Všechny obsahují zrnko pravdy, ale také všechny zatemňují realitu,“ píše Gazeta Wyborcza.
Česká specifičnost je podle autora komentáře zvláštní v tom, že v předvolební kampani neexistovala žádný dominující ideologie a idea, a to dokonce ani na oko. „Vítězné strany jsou téměř bezideové. Politické slogany vyhlašované při jednáních jsou jen nepřesvědčivé prázdné zvuky. Je těžké uvěřit tomu, že se tito lidé nějak dokážou dohodnout pro budoucí koalici.“
Kdo vyhrál? Populismus a peníze
Výsledky nakonec potvrdily to, co již dříve ukazovaly průzkumy. Vyhráli sociální demokraté, za nimi jsou komunisté a bizarní kvazi-technokratická strana ANO vedená místním miliardářem Andreje Babiše. Vzhledem k tomu, že nedávno tento boháč koupil silnou mediální skupinu, ke které patří i dva vlivné deníky, komentátoři ho přirovnávají k Berlusconimu. Uvidíme, zdali je to spravedlivé hodnocení. Pro tuto chvíli, je jen jasné, že peníze a PR profesionálové dokázali zajistit, aby Babiš udělal během několika měsíců závratnou politickou kariéru. A to navzdory tomu, že nikdo, kdo se v police pohybuje, nepochyboval, že Ano je výtvor politicky prázdný, a jediný program, který má, je hlasité odsuzování korupce.
V tomto ohledu jsou podle polských novin na druhém konci české politické škály komunisté. Nejde však o prý žádný jejich návrat na výsluní, protože v posledních dvaceti letech tahle strana z české politické mapy nikdy nezmizela. Komunisté pravidelně obsazovali třetí a někdy i druhé místo ve volbách. Účastní se v regionálních vládách. Pravice sice v průběhu minulých let touto stranou strašila, poukazovala na bustu Lenina v jejich sídle nebo připomínala dokumenty, kterými pranýřovali NATO a bránili Severní Koreu.
Nyní Komunistická strana Čech a Moravy, klepe na vládní brány. Pokud by jimi komunisté prošli, změnilo by to sice image země, ale v praxi by se asi nic nestalo. Toto seskupení je jakýmsi klubem nostalgiků, kterým se stýská po pivu a chlebíčcích za korunu padesát. Jeho členové se dožadují tažení proti „zlodějům“. „Přitom ale za dvě desetiletí v lavicích parlamentu nepřispěli komunisté k odhalení ani jednoho podvodu“, připomínají polské noviny. Existují tak prý náznaky, že přítomnost KSČM ve vládě by byla omezena na otravné povídání.
Zeman? Miluje moc
Vítězná sociální demokracie je podle textu v Gazetě rozpolcená, pragmatické křídlo je slabé a tvrdé jádro strany očarovaně zírá na prezidenta Miloše Zemana. Je to on, kdo bude mít největší slovo. Má velký talent pro zákulisní a stranické hry, jeho schopnosti vytvořit nový kabinet jsou značné. A rád využívá všechny možnosti aby si dále rozšířil moc.
„Naposledy například pourážel několik slavných lidí, vznikl z toho takový konflikt, až rektoři všech univerzit v zemi oznámili bojkot oslav Dne nezávislosti na Hradě,“ informuje polské čtenáře deník. To prý také ukazuje Zemanovy motivace. Místo společného blaha a respektu k protivníkovi jsou pro něho údajně důležitější různé fobie a – a samozřejmě – osobní moc.
V první televizní debatě po skončení voleb se čeští politikové pokusili analyzovat data a hledat důvody pro rozdělení hlasů. Mezi nejčastěji používané fráze byly „lobbing“ a „skupinové zájmy“. Možná je to přehnané, koneckonců není zatím jasné, jaká bude nová koalice a nová vláda. Co však víme již dnes, je, že české volby vyhrál bezzásadový populismus a peníze.
