Udělování Nobelových cen za literaturu má v posledních letech jedno pravidlo: nikdy nevyhraje ten, kterého favorizují sázkové kanceláře, dokonce ani nikdo z pětice hlavních favoritů, jejichž jména skloňují všechny agentury světa. Geograficky a genderově se přísně vyvažuje, takže po čínském romanopisci a švédském básníkovi se dostala na řadu kanadská povídkářka: kdo je vlastně Alice Munroová?
Pochází z Ontaria, narodila se v roce 1931 (patří tedy k ctihodným žijícím legendám), je přes šedesát let vdaná a má tři děti. Píše od šedesátých let a její povídky, které se bez výjimek odehrávají právě v Ontariu, jsou oceňovány pro přímočarost, zobrazování „současného života“ (ať už to znamená cokoli) a je přirovnávána k Čechovovi. Prostě příklad staré dobré, konzervativní literatury západního střihu, autorka, která nikoho nepobuřuje politickými postoji ani formálními experimenty. A i když je z Kanady reprezentuje vlastně starý dobrý evropský svět. Takže příští rok čekejme zas nějakou exotiku.
Česky vyšlo jen několik titulů, všechny v posledních letech: například Útěk nebo Nepřítel,přítel,ctitel,milenec, manžel. Jistě budou v nejbližší době přibývat, Ostatně první český překlad loňského vítěze Mo Jena má vyjít v nejbližších dnech.
