Britský fyzik Peter Higgs a belgický vědec François Englert obdrželi za objev Higgsova bosonu letošní Nobelovu cenu za fyziku.
Higgsův boson, jemuž se někdy v nadsázce přezdívá „božská částice“, byl posledním neprokázaným článkem v takzvaném standardnímu modelu částicové fyziky. Ten popisuje vlastnosti všech známých elementárních částic a způsob, jakým spolu interagují.
Model ve své rané fázi nedokázal vysvětlit, jak získávají některé částice hmotnost. To je přitom zcela zásadní věc, neboť pokud by například elektrony neměly hmotnost, nemohly by existovat ani žádné atomy. Až v roce 1964 britský fyzik Peter Higgs přišel s teorií, že elementární částice získávají hmotnost díky interakci s jinou, dosud neznámou částicí. Prakticky ve stejnou dobu k témuž závěru dospěl i Belgičan François Englert spolu se svým kolegou Robertem Broutem (ten již bohužel zemřel, takže cenu obdržet nemůže).
Jeho práce byla zpočátku trochu kontroverzní. Časopis Physics Letters ji dokonce s poukazem na nedostatek místa odmítl otisknout. Higgs se však nenechal odradit, text upravil a odeslal do konkurenční Physical Review Letters. Tam práci přijali a ještě v roce 1964 zveřejnili.
Higgsova teorie tvrdila, že některé částice reagují silněji, a tudíž mají velkou hmotnost (třeba takzvaný top kvark). Jiné naopak nereagují vůbec, díky čemuž nemají hmotnost a mohou se pohybovat rychlostí světla (fotony). Výsledky experimentů nasvědčovaly, že Higgsova teorie je správná.
Mechanismus, jakým Higgsův boson dodává ostatním částicím hmotnost, vědci někdy přirovnávají k večírku, na který dorazila celebrita. Když se zpráva o přítomnosti slavného člověka rozšíří, ihned ho obklopí fotografové a zájemci o autogram, a tím mu znemožní další pohyb po místnosti – dodají mu hmotnost. Higgsův boson v tomto přirovnání představuje zvěst o přítomnosti celebrity.
Existence Higgsova bosonu byla dlouhá léta pouze hypotetickou záležitostí. Loni v červenci Evropská organizace pro jaderný výzkum (CERN) oznámila, že podle předběžných výsledků se jí podařilo boson identifikovat při experimentech uvnitř velkého hadronového urychlovače.
