Nebudu před čtenáři předstírat, že mám jasno v tom, co přesně výraz „rázová vlna“ znamená. V rovině příkladů je mi to jasné – je to vlna, která vzniká, když letadlo překračuje rychlost zvuku.
Nebo když meteorit – jako nedávno v Rusku – exploduje v atmosféře. To potom rázová vlna rozbíjí okna v širokém okolí. Uchopit tento děj fyzikálními termíny však neumím a nejsou mi nic platné ani výklady slovníků. „Rázová vlna je plocha nespojitosti fyzikálních veličin popisujících stav prostředí,“ praví jeden z nich. To je výrok, u něhož je člověku bez technického vzdělání celkem jedno, kterým tělesným otvorem byl pronesen.
Moje rozpaky nad nepochopením fyzikálního jevu naštěstí rozptýlil lékař Ondřej Trojan, jenž přístroj do české praxe zavádí. Vysvětlil, že v těžké hlavici přístroje naplněné vodou vzniká vysokonapěťový výboj. Trochu vody se prudce změní v páru – nastane malá exploze a vyvolá rázovou vlnu. Ta se šíří kapalinou a přes gumovou polokouli a gel dále do penisu. Pochopení fyzikální podstaty léčby ale nakonec není podstatné. Detailně nechápu ani fyzikální podstatu rentgenu, a přesto jsou na rentgenových snímcích mé kosti vidět.
Přes rozbíjení oken rázovými vlnami lidstvo dospělo k poznání, že rázovou vlnou pronikající měkkými materiály, aniž by ztratila energii, lze rozbíjet ledvinové kameny. Tak se fenomén rázové vlny poprvé uplatnil v medicíně a metoda se plně osvědčila. Už v sedmdesátých letech minulého století se tato léčba stala v podstatě běžnou, říká se jí metoda neinvazívní litotripse. Pacient ponořený v kapalině (kvůli přenosu vlny) dostává rázy směrované do jeho ledvin zatížených ledvinovými kameny. Když rázová vlna vodou a měkkými tkáněmi dorazí ke kameni, způsobuje jeho vibrace a postupné drolení na drobné kousky, které jsou pak vyplaveny močovodem.
Po několika letech praktického využívání této metody došli lékaři k závěru, že rázová vlna by se dala v medicíně využít i jinak. Slabé rázové vlny urychlují hojení nemocných tkání a léčí svalové a úponové bolesti. Proto se rázové vlny brzy uplatnily i v ortopedii. Léčí se jimi ostruha kosti patní, tenisový loket či bolesti kloubů. Vzhledem k tomu, že v tomto případě rázová vlna naráží do kostí, jedná se o poměrně bolestivou (ale prokazatelně vysoce účinnou) léčbu.
Před několika lety přišli vědci v Izraeli s myšlenkou užít rázovou vlnu v léčbě erektilní dysfunkce (poruch erekce). Erekci, jak známo, způsobuje vyšší prokrvení topořivých tělísek v penisu a podbřišku. Slabá rázová vlna dokáže nemocné cévy topořivých tělísek, jež dostávají zabrat zvláště u kuřáků, pijáků alkoholu a lidí vykonávajících stresové zaměstnání, regenerovat a uzdravovat. Po prvních experimentech přišli izraelští vědci na to, že když se léčba sérií rázových vln dostatečně protáhne a zopakuje, tak dochází k obnovení cév v topořivých tělískách, a tudíž k dlouhodobému snížení potíží s erekcí.
Metoda byla ověřena testem dvojitě slepého testování. K pokusu byly použity dva na první pohled stejné přístroje – jeden jenom žbluňkal, ale nedával skutečné fyzikální rázové vlny, ty generoval pouze druhý přístroj. Lékaři ani pacienti nevěděli, který z přístrojů je skutečně funkční a který je jen placebo. Srovnání účinku pak prokázalo, že pacienti, kteří rázové vlny skutečně dostávali, zaznamenali zlepšení erekce, zatímco pacienti vystavení pouze placebo efektu druhého přístroje žádné zlepšení nevykázali.
Účinnost léčby je plně vědecky prokázána. V České republice ji zatím pokusně provozovala dvě pracoviště – TH Klinika v Praze a urologická ambulance v Olomouci. Patřil jsem k teprve druhé skupině (po osmi pacientech), jež v České republice tuto vymoženost vyzkoušela. Autoři metody pokračují ve výzkumu a zkoušejí o něco zmenšeným generátorem rázových vln léčit vaginismus (křeč vaginálního svalstva znemožňující pohlavní styk) u žen. V tomto případě ještě není účinnost metody ověřená, ale první výsledky jsou prý velice slibné.
