Reflex hledal nejvíc sexy herečku: Jak jsme zapomněli na Moniku Bellucci | Reflex.cz
nahoru

Reflex hledal nejvíc sexy herečku: Jak jsme zapomněli na Moniku Bellucci

Milan Tesař18. března 2013 • 00:05
Reflex hledal nejvíc sexy herečku: Jak jsme zapomněli na Moniku Bellucci
foto: Profimedia.cz

Asi takhle! Zatímco kulaté stoly v novinách a časopisech obvykle ztrácejí orientaci a jen obtížně hledají čtenáře, my v Reflexu jsme se rozhodli uspořádat diskusi, která vzruší úplně každého. Tomu jsme přizpůsobili téma – Nejkrásnější herečky tohoto světa, jejich nahota a co to s námi dělá aneb Je některá z filmových hvězd jednoduše „most exciting?“

 

Poslední kapkou k uspořádání našeho potlachu bylo zjištění, že existují desítky žebříčků nejvíc sexy hereček světa. Co chybí, jsou argumenty. Náš kulatý stůl si nedělá ambici definitivně vyřešit problém, je to jen taková vonička názorů u příležitosti Mezinárodního dne žen, jejž v těchto dnech slaví v hospodách jejich manželé.

 

Vzhledem k tomu, že jsem si řekl / já Milan Tesař (48) /, že chystané téma nevyžaduje vyložené filmové teoretiky, mé poznání k holému rozjímání přijali Petr Volf (47), výtvarný kritik Reflexu, Luděk Staněk (38), znalec žen a západních kultur Reflexu, a Kateřina Kadlecová (32), kulturní redaktorka Reflexu, příležitostná feministka a žena v permanentní opozici. Věděli jsme, že je náš světonázor v tomto ohledu determinován věkem, vkusem a pudem rodinné sebezáchovy, ale nebáli jsme se toho. Jediné, co jsme si zakázali, bylo tahat do toho politiku a nadávky typu „ty zpruzenej voliči Miloše Zemana“.



Kdy jste si uvědomili, že je film vzrušující i z jiného důvodu, než že se mlátí indiáni a kovbojové? Že přináší i jiné lahody.

Staněk: Nevím, kdy to bylo, ale vím, kdo za to může – jeden teď už asi nedohledatelný francouzský režisér. Francouzské filmy sedmdesátých let byly typické tím, že snad v každém z nich – bez ohledu na mez jejich přístupnosti – byla vidět prsa. Tu herečku už si nepamatuju, tehdy se obsazovaly bezejmenné modelky, které moc hrát neuměly, ale bylo to fakt krásný.

 

Tys, Petře, taky viděl dívčí ňadra poprvé ve filmu?

Volf: Samozřejmě, a taky u Frantíků. Archetypální prsa měla Jacqueline Bissetová ve filmu Hlubina. Potápí se v moři a má na sobě bílé tričko, jež se jí přilepí na kůži. Bože.

 

Já si z Hlubiny pamatuju, jak tam zlosyn hrdinovi na dveře přibije kočku. To bylo ošklivý.

Volf: Nedávno dávali Hlubinu znovu v televizi – bál jsem se, že to bude trapárna, ale ne. Bylo to pořád krásné, pomalé, tehdy si to filmaři ještě uměli užít.

 

Je fakt, že neklipovitost a pomalejší tempo starších filmů byly k tomu, o čem tady dnes budeme mluvit, velmi vstřícné. Režiséři se nebáli spočinout v dlouhých záběrech na tom, co je dnes předmětem naší debaty.

Volf: Opačný zážitek mám z Godardova Pohrdání, což pro mě byl nekonečně frustrující film. Brigitte Bardotová je sexisticky vy­užita k pouhému válení na kanapi, neukáže ale ani prso, takže celý film z tohoto hlediska vyznívá dost formalisticky. A zbaběle. Mimo­chodem, Bissetová se prosadila v Hollywoodu mimo jiné i proto, že tam splnila roli šarmantní Evropanky, která byla schopna se v tom pokrytecky korektním prostředí svlíknout. Z mého hlediska patří do velké pětky evropských ikon.

 

Ty další jsou?

Volf: Už zmíněná Bardotová, Lorenová, Lollobrigida, Cardinalová. Tyto ženy jsou nezpochybnitelné, protože jejich krása je archetypální a nedevalvuje. Kdykoli vidím Tenkrát na Západě …

 

Je zajímavé, že jmenuješ vesměs vyvinuté, přírodou obdařené typy, jež objevil italský neorealismus. Ale uznávám, že archetypy to jsou – podívej se na ­Scarlett Johanssonovou. Je však zají­mavé, že se do hry cyklicky vracejí i opačné typy – mužatek, andro­genních bytostí. Na Audrey ­Hepburnovou a Miou-Miou dnes odpovídají Keira Knightleyová a Natalie Portmanová.

Volf: Vychrtlice. Vystupujou zásadně v podprsence, což je hrozně trapný. Nemůžou se svléknout, protože nemají co ukázat.

 

Ano, a právě proto je zajímavé, kde se v nich bere ten sex-appeal.

Staněk: Ony ho zahrajou. Musí to být skvělé herečky.

 

 

Já s Petrovým seznamem evropských ikon v zásadě souhlasím, ale stejně – ještě před tento seznam bych vytkl jedno jméno, o němž nechci vůbec mluvit, protože to je v podstatě Bůh našeho tématu – Grace Kellyová, která se svlékat vůbec nemusí, a stejně, když vidíte Okno do dvora, tak vám … Ona tam prostě jenom je.

Staněk znepokojeně: Cítím, že tady se mezi námi rozevírá obrovská generační propast.

 

To je pravda. Kdybychom našli alespoň jeden parametr, jenž nepodlehl módě, který je věčný, ­považoval bych naši dnešní diskusi za úspěšnou.

Kadlecová: Promiňte, možná nemám tolik zkušeností co vy, mohla bych být vaší dcerou, ale nelze přece nahlížet herečky jenom skrz prsa. Knightleyová a Portmanová jsou vzdělané holky, Natalie graduovala na Harvardu z psychologie. Ty se jen tak donaha svlékat nebudou.

Volf tvrdě: Nikdo to po nich nechce. V tomto případě volím raději tajemství polonahoty. Ale nabídnu i opačný příklad. Scarlett Johanssonová si stěžuje na přebytek ­sex-appealu. Prý jí to brání v obsazování, chudince.

Staněk: Počkej, ona má nějaký sex-appeal?

Volf: Řekla to o sobě.

 

Někoho to baví.

Volf: Woody Allen řekl, že je to typická městská kráska. Což dělím dvěma, neboť je známo, že Allen samozřejmě obsazuje herečky po­dle toho, která mu dá. To je známý.

Kadlecová ironicky: Urážíš čest člověka, který žije se svou o čtyřicet let mladší adoptivní dcerou.

 

Prostě to má zmáklý.

Volf: Johanssonová ale umí hrát, mohla by jít ve stopách mé velké ikonické pětky.

Staněk netrpělivě: Prosím, neintelektualizujme naši debatu a povídejme si raději dál o herečkách, jež se svlékly a hrát neumějí.

Volf: Anebo opačně: já jsem si vypsal seznam hereček, které vypadají tak zoufale, že prostě musí umět hrát. A to jsou: Streepová, Mirrenová, Fosterová, Huntová, Swanková. Všimněte si, ty jsou tak nepůvabné, že aby byly přitažlivé, musí hrát na tři sta procent.

 

Swanková má strašně velké zuby. Ta by mohla  hrát morčí ženu v remaku Dívky na koštěti.

Volf: Ještě jsem zapomněl Meg Ryanovou. Ta se ukáže maximálně v tílku a pyžamu se spadlým rozkrokem, protože má podivné hýždě – určitě má něco se zadkem, jinak by se tak strašlivě neoblékala.

 

To je vynikající postřeh. Já na tvůj seznam připíšu Bohdalovou. Vynikající herečka, ale …

Staněk výhrůžně: Jestli tu chce někdo srovnávat famózní Helen Mirrenovou s Jiřinou Bohdalovou, tak se se zlou potáže. A to myslím úplně vážně.

Volf smířlivě: Fakt je, že jakákoli paralela s českými herečkami v tomto tématu bude vždy absurdní, to jsme si mohli uvědomit dopředu.

 

360p 240p
Kulatý stůl ReflexuVIDEO Reflex.cz

 

Počkejte, přece v Uchu Jiřina jistý limitovaný sex-appeal nabízí, hraje to výborně, ale prostě – nemůže nic odhalovat.

Kadlecová: Prosím tebe, kdo se za socialismu odhaloval, to souviselo s režimem.

Volf: Tak pozor. Herz a Kachyňa svoje herečky odhalit dokázali.

(Přichází fotograf Stanislav Krupař, aby nás zachytil.)

Krupař: Co Postřižiny a Magda?

Volf: Máš na to školy? Jsi študovaný lesák, tak co do toho kecáš?

Krupař: A ty tomu rozumíš?

Volf: Samozřejmě. Já jsem výtvarný kritik se vzděláním založeným na proporcích, harmonii a zlatém řezu.

Staněk: A co šestnáctiletá Hrubešová a její plná prsa na lodi ve snímku Oznamuje se láskám vašim. Kachyňa uměl hezky zasvítit erotiku.

Volf: Tady s Milanem jsme s ním dělali rozhovor a ptali se ho, jestli navazoval sexuální kontakty s herečkami, a on nám říkal, že až po natáčení.

Staněk: Chytrej a zkušenej; nenecháš si přece zkazit film hysterickýma výstupama hereček.

 

Jako teoretika estetiky bych se tě chtěl zeptat, Petře – měli by být herci krásný lidi?

Volf: Upřímně? Měli. Ovšem s tím, že nesmějí překročit určitou hranici, což je případ Angeliny Jolie, kdy už její přednosti odvádějí pozornost od figury, kterou představuje: strhává na sebe příliš velkou pozornost. Nebo ta nešťastná Scarlett – režisérům to pak překáží, protože mužské části publika se zatemňuje racionální vnímání a ženská část publika trpí tou dokonalostí, s níž je na plátně konfrontována.

 

Vůbec, musí být podle vás nahota dokonána? Já jsem například poznal, že jsem muž – a to vidím jako dneska –, když jsem se u babičky díval přikrytý larisou na film Cartouche. Přitom mi k tomu úplně stačil hluboký dekolt Claudie Cardinalové.

Staněk: Vzpomínám si! Tomu se říká oblečená nahota jak sviňa. Tyhle nadupaný dekolty v kostýmních filmech byly slušný. Jak nemám rád slovo šťavnatý. Ale tady to funguje.

 

Na druhou stranu, já minulý režim obviňuju z nepřístupných filmů. Říkali jsme si, jaký se v nich musí dít věci, a tak se mi jednou podařilo proplížit na španělský festivalový film Víkend, označený kolečkem, což znamenalo zákaz do osmnácti let. Dvě hodiny jel chlap někam na motorce, aby nakonec brutálně znásilnil u stolu nějakou paní. Nic erotického tam nebylo. Všechno je jinak, napadlo mě tehdy.

Volf: Dneska si klikne kluk na pornostránku a je po tajemství.

Staněk: Zase jsi kvůli tomu sem tam viděl festivalový film. To už se dneska děckám nestane.

Kadlecová: Zapomněli jste na Angeliku. Dodnes mám před sebou její nahá, zbičovaná záda.

Staněk: Jasně, dramaticky stržená halenka. Tady vidíte, jak se na nás Francouzi podepsali.

 

V téhle souvislosti se sluší připomenout jednu z nejerotičtějších hereček historie, Raquel Welchovou, ve Zvířeti s Belmondem a nezapomenutelném overalu.

Staněk: Co overal, ale ten otrhaný „jungle outfit“ ve scéně „ještě jsem nevykouřil svou poslední cigaretu“. Uááá.

 

Mám k této ženě trvale bolestný vztah, protože cvičím podle knížky jejích jogínských cviků, které strašně bolí, pokud máte jako já zkrácené šlachy na nohou. Je to kniha s obrázky a Raquel má doopravdy fantastické tělo. Já vám pak něco z toho předvedu.

Kadlecová: Zohledněme víc to Česko: co Jana Brejchová, poslední filmová hvězda starých časů?

Staněk: Brejchová je pro mě Scarlett; já se omlouvám, ale mně to nic nehází.

 

Co Jana Preissová v Rozmarném létu v kostýmu artistky?

Volf: A co Dagmar Patrasová, jak si máčí svou urostlou figuru pod sprchou ve vaně ve Vrchní, prchni.

Staněk: To je sice zásadní scéna, ale já mám trumfovou záležitost. Báječná Jana Břežková v Upíru z Feratu. Kamera sjíždí po propletené dvojici a najednou bác ho – krev! Strašně krve!! Tu scénu jsem viděl, ještě jsem zdaleka nebyl hotový jako osobnost, a pamatuju si, že ta scéna mě dramaticky znepokojila. Představte si vzrušení pulsující v testosteronem nabitém těle puberťáka a do toho se rozprskne krev.

 

Herz nebyl úplně normální.

Staněk: Měl jsem pocit velkého zmatení.

Volf: Juraj byl velkej fajnšmekr, co se týče hereček.

 

Mám za to, že kult hvězdy vyžaduje tajemství a odstup. Jenže ty holky dneska … Dělají dobročinné bazary, stýkají se s diváky, ale jejich smůla – přestaly být nedostupné.

Kadlecová: Brejchová byla poslední, pak přišla normalizace a s ní tituly a řády. A zasloužilé umělkyně a nahá prsa? To je oxymóron.

 

Já si pamatuju, když Švorcová ukázala nahé pozadí v Ženě za pultem.

Volf: To byl zločin proti lidskosti.

Staněk: Ta scéna s Haničincem s chlupatýma prsama pod dekou, to si pamatuju dodneška. Přesně vím, jak ta deka vypadala.

 

Ještě je tu David Lynch. V tom, jak vodí svými filmy záhadné erotické ženy, je pro mě jednička.

Staněk: Já si z jeho filmů pamatuju jenom trpaslíky. Ale když mluvíme o Lynchovi, tak Isabella Rosselliniová a Modrý samet.

 

To je jedna z těch hereček, kterou bys sexuálně pronásledoval až těsně před hrob.

Volf: Nemá sice ideální proporce, když se usměje, zazáří její křivý zuby, ale vyzařuje evropský šarm. V Americe všem herečkám srovnají zuby, takže všechny pak vypadají dokonale a zaměnitelně. A kdo je hodně nadhodnocený, to je Julia Robertsová!

Staněk: Smutný příběh. Vypadá jako figurka z Beavise a Buttheada.

Volf: To je ženská, která nikdy neukázala zadek.

Staněk: A když se v Erin Brokovich konečně svlékla, měla chlupy v podpaží. Všechno špatně.

Volf: Ale já vám teď řeknu, kdo nahrazuje tuhle rádobybezchybnou americkou krásu – Anna Hathawayová. Autentická šťabajzna. Se vším všudy.

Kadlecová nesouhlasně: Koňská hlava.

Volf: Umí zpívat.

Kadlecová: Neumí.

Volf: Je to Britka.

Kadlecová: Američanka.

Volf: Hrála v něčem od Austenový.

Kadlecová: Hrála Austenovou ve Vášni a citu, ale moc se nepředvedla.

Volf: Nevadí, ale je na ni příjemný se dívat.

Kadlecová: Já když se na ni podívám, tak vidím, že v každém momentě se její nos dotýká zubů, což není úplně fajn.

 

A teď jsem si vzpomněl na královskou scénu – Kim Basingerová v 9 ½ týdne a striptýz u ledničky. Ale něco vám řeknu, podíl režiséra je neodiskutovatelný. Vzpomneňte si na Gretu Garbo. Tu ženskou nikdy nikdo neviděl celou, pouze její lepší profil. Učebnicová práce s tajemstvím, ale jinak studený, severský, vážný typ. Mně ne­vyhovovala.

Volf: Herečka je odevzdaná světlu a stínu, můžeš ji zničit i jí pomoci.

Kadlecová: To je odporné. Rozhodli jste se tu nakládat s herečkami jako s dobytkem, který je v moci režiséra.

 

Ono to tak je. Střihač a režisér, ti mají klíč k erotice.

Staněk: Střihač ti prsa neukáže.

 

Já myslím, že herečky jsou frajerky; zachovat si sex-appeal i v asexuálním prostředí filmového natáčení.

Volf: Trpí pro naši radost.

Staněk netrpělivě: Začíná z toho být kulatý stůl lidovek. Pojďme zpět.

Volf: Já se vám k něčemu přiznám. Trpím takovým zvláštním defektem … poruchou, kvůli níž si nemůžu vychutnat filmovou iluzi. Přestal jsem si umět odmyslet ten štáb za scénou. Začalo mi to Hanksem v Trosečníkovi – on je na ostrově sám, ale já za kamerou vidím ten mančaft, tři sta lidí na pláži, a on hraje samotu. To je u mě pan herec. Jenže od té doby vidím ve filmech stíny mikrofonů neopatrných zvukařů, i když tam nejsou. Nemůžu si pomoct

(Staněk se až nepříjemně dlouho směje.)

Volf: Tom Hanks s Helen Huntovou, to jsou v podstatě zaměnitelní šediví lidé, kteří se stali hereckými legendami. Toho si moc vážím.

Staněk: Zpátky k prsům, pojďme se držet tématu.

 

Řekněte opravdu královskou scénu. Co Základní instinkt?

Staněk zklamaně: Scéna s bobrem. Já si to jednou dal políčko po políčku. Je to jeden z mnoha filmových triků.

 

Nic tam není? Jenom tma?

Staněk: Byla to jedna z velkých iluzí filmu, o niž ovšem Petr přichází, protože vidí osvětlovače.

Volf: Já za jediný poctivý žánr od tý doby považuju domácí porno, tam není štáb, jenom kamera na stativu. Což neznamená, že bych se na takové svinstvo koukal, hovořím o tom v akademické rovině!

 

Takže znova: královská scéna?

Volf: Mackennovo zlato, kde se jde Gregory Peck koupat s nějakou Indiánkou, která mu dost nevybíravě nadbíhá. Skočí spolu do lagun – a kolem kameraman pod vodou, parta potápěčů, zase ti osvětlovači …

Staněk: Cítil jsi je tam?

(Staněk se opět začíná smát.)

Volf: Ne, tehdy jsem ještě ten problém neměl. Indiánka se ovíjí kolem Pecka, jsou oblečeni a zároveň nejsou. Viděl jsem to v letním kině v Lysé nad Labem.

Kadlecová: Proč se o tom všem vlastně bavíte?

Staněk: Protože nás to baví, chceme z toho mít výstup. Často se bavíme o tom, kdo se nám líbil ve filmu anebo kdo dal pěknýho góla. Spojuje nás to.

Kadlecová: A proto mi vadí, že jsme o to my ženy ochuzeny, protože nahý chlap je šeredný stvoření a na plátně ho člověk málokdy vidí.

Staněk: Proto by neměla být rovnost pohlaví, protože pohlaví se velice liší.

Kadlecová: Mně to přijde nespravedlivý. A neviním za to přírodu, ale ty režiséry, že nedokázali chlapy dobře nasvítit.

 

Koho byste chtěli vidět nahého. Archetypální je Magda v Postřižinách, ale tam je dokonáno.

Fotograf Standa Krupař bez vyzvání: Erotická scéna s holubicemi v Marketě Lazarové je silnější.

Staněk: Já si to nějak nevybavuju.

Volf: Stando, tys nepochopil, o čem je tato debata. Nejde o to, co je silné dramaticky. Jde o to, že když se budeš chtít věnovat autoerotice, jestli si pustíš holubice, nebo vanu. To vůbec nemusí souviset s uměleckou silou.

 

Uvědom si, že my jsme generace, která kromě svý fantazie neměla jiné možnosti než erotiku v normálních filmech, kde byla jenom jakoby náhodou a někdy. My jsme veteráni studené války.

Volf: Mildo, vzpomeň si, jak jsme spolu a s mou budoucí manželkou byli v Blaníku na Emmanuelle těsně po tom, co jsme slezli po revoluci z barikád? Byla to zasloužená odměna!

 

To je neuvěřitelné, co všechno už jsme prožili. Ale vraťme se k ústřední otázce – kterou herečku byste chtěli vidět nahou. Kačko, začni.

Kadlecová: Já?

 

Ty se vyznáš v push up podprsenkách. Mám konkrétní dotaz. Tereza Kostková, kdyby se svlékla, jak by to dopadlo?

Kadlecová: Takže ty chceš vidět Kostkovou.

 

Ne, to vytýkám před závorku jako tu Grace Kellyovou.

Volf: Pozor, Kostková je velice fotogenická, má mezinárodní parametry.

 

Chtěl bys ji vidět nahou?

Volf: Ne. Já bych chtěl vidět snad jedině Seidlovou.

Staněk: Já ji teď viděl v posledním díle Zadara. Tam mi poprvé přijde brutálně sexy.

 

To je ostrý.

Staněk: Tady je hypersexy. Tam trefili nějakej můj nerv.

 

Kdyby byl rok 1981, tak si tuhle reklamu vystřihnu a vylepím na skřínku v šatně.

Volf: Já bych chtěl vidět Andreu Kerestešovou.

 

Ale ta se svléká pořád.

Kadlecová: Já bych chtěla vidět Gabrielu Míčovou z Divadla Komedie. To by bylo větší překvápko. Tyhle herečky, o nichž mluvíte, tyhlety Lotrando a Zubejda, ty už se dávno svlékly.

Volf: Měli jste někdy něco s nějakou herečkou?

Kadlecová: Ne.

Volf: Ne.

Staněk: Ne

Kadlecová: Luďku, ty jo, tys dělal v reklamě.

Staněk: Ne, nevzpomínám si. Opravdu.

 

Můžu říct herečku, kterou bych chtěl vidět nahou?

Staněk: Už v závorce?

 

Ano, a myslím, že v mé odpovědi bude ukrytý i závěr naší besedy. Léta sním o tom, že v Rozmarném létě, když Preissová leží na tom stole, kde na ní později usne Důra, se opravdu svlékne. Opravdu hrozně si to přeju, na druhou stranu, kdyby to udělala, šla by ta poezie do kytek. Bylo by to dořečené, bylo by to pryč.

Staněk: Souhlasím! Mokrý tričko je víc než nahota.

 

Já vám všem moc děkuju, i Standovi.

Staněk se chytí za hlavu: Do hajzlu, my jsme zapomněli na Moniku Bellucci.

 

Chcete něco slyšet? Já nečekal, že to bude takhle hluboký.


Videozáznam z debaty redaktorů najdete zde.



Klíčová slova: rxrxmilantesar



Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře