MILAN TESAŘ: Umřel mi kamarád. Kritik, který měl rád muzikanty | Reflex.cz
reklama
nahoru

MILAN TESAŘ: Umřel mi kamarád. Kritik, který měl rád muzikanty

Milan Tesař4. února 2013 • 10:51
MILAN TESAŘ: Umřel mi kamarád. Kritik, který měl rád muzikanty
Vladimír Vlasák
• foto: 
Michal Sváček / MF Dnes / Profimedia.cz

Umřel mi Vláďa Vlasák, kamarád a kolega. Vždycky jsem měl dojem, že ač se nevídáme často, jdeme tak nějak podél sebe. Začínali jsme psát do novin v osmdesátých letech. Vláďa se zaměřil na silnou generaci písničkářů té doby a tahle jeho láska vyústila mnohem později do jeho opusu magna, knihy Folkaři aneb Báječní muži s kytarou, kteří psali dějiny. Už tehdy, na začátku, na něj Jiří Černý po přečtení jeho prvních textů do zpravodaje Jonáš klubu ukázal jako na jeden z největších talentů nastupující generace hudebních publicistů. To jsem mu fakt záviděl. Samozřejmě že si jej král kritiků stáhl i do vznikajícího Rock and popu, když se po revoluci stal jeho šéfredaktorem.

reklama

Tenhle přemýšlivý kluk později na léta zakotvil v Mladé frontě, kde s pečlivostí sobě vlastní doporučoval alba, jež stojí za to. I to jsme měli podobně: raději chválil, než by si tahal tričko na popravě nějakého nebohého popíku. Společně jsme milovali Jarka Nohavicu, společně jsme drtili písek mezi zuby nad výpady samosoudců, kteří se zviditelňovali jeho ponižováním, když vyšel na seznamech agentů StB. Současně jsme měli obavu ze zmizení hudební kritiky z kulturních rubrik novin a časopisů.

 

Společně jsme tajili i choutky literární, Vláďa napsal román z prostředí pěveckých televizních soutěží. Jmenoval se Superstar Dany, zpívej. V Malostranské besedě, kde jsme se před koncertem Vlasty Redla viděli naposledy, se moc těšil na jeho vydání. Tehdy už jsem věděl, že je nemocný, ale měl dobrou náladu a já nevím, kde se v nás pořád bere ta víra, že když začnete brát zázračné cizí prášky, zákeřná nemoc zmizí.

 

Poslední Nohavicovo album jsem recenzoval z jeho výpalku a tam se zpívá: „Za černým obzorem, jehož konce nedohlédnu, tam je má nová zem, můj azyl po boji, koráb vratký je, on přídí míří ke dnu, jenom ten přežije, kdo se smrti nebojí.“

 

Sbohem, Vláďo. Kdybychom i teď odcházeli společně, řekl bych ti, že ti závidím, že můžeš po pětapadesáti letech života odejít s pocitem dobře vykonané práce a taky s vědomím, že jsi nikdy nikomu neublížil. O tom jsem přesvědčen a to je nejvíc.

 

Zůstáváš v mém srdci.

 



Klíčová slova: rxrxmilantesar



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama