Možná už se vám někdy stalo, že jste ve dvě ráno dorazili podnapilí domů a nechtělo se vám spát. Prohrábli jste lednici a se sklenicí okurek zalehli na gauč k televizi. Buď jste měli to štěstí a stihli teleshoppingovou prezentaci superkráječe, nebo jste na obrazovce chytli pořad Volejte věštce.
Esotericky vyhlížející muž nebo žena tam většinou postávají za pultíkem obloženým vším tím, co si pod pojmem esoterika člověk představí. Skleněná koule, kyvadélko, svíčky, karty, rumbakoule a další. Věštci právě do telefonu někdo vysvětluje, že by chtěl vědět, jak je na tom s ledvinami, a bohužel nechápe, že si musí ztlumit televizi a nemluvit do ozvěny. Věštec následně pomocí jedné z propriet člověku buď poradí, co dělat, aby byly ledviny v pořádku, nebo ho rovnou přímo přes obrazovku vyléčí. Jednoduché jak facka. Drahé jak prase.
Situaci, kterou popisuji na začátku článku, jsem sama několikrát zažila a jistě nejsem sama. Sledovat na obrazovce někoho, kdo si říká Alenka Pastelka, krouží voskovkou po papíru a blekotá něco o čakrách, karmě a osudu, je ve tři ráno pro mě jako pro diváka hrozná hlína, ale vždycky jsem si říkala, kdo tam, sakra, volá? Proč čekat hodinu ve frontě, nechat si účtovat asi 70 korun za minutu a pak se dozvědět, že „mám nějaký problém a musím ho vyřešit“? Možná jsou to lidé, kteří nemají v okolí nikoho, kdo by jim řekl: Bude to fajn, vyděláš peníze, Franta se do tebe zamiluje a kolena tě přestanou bolet.
Zavolat věštci je vlastně taková hodně drahá, lehce zvrácená psychoterapie. Až donedávna jsem byla přesvědčená o tom, že normální, inteligentní a vyrovnaný člověk nemá potřebu ve tři ráno sdělovat muži oděnému v astroubrusu, že má problémy s prostatou. „Představ si, máma se opila a volala do EZO.tv, aby se zeptala, jestli nejsem lesba, když ve třiceti nikoho nemám,“ sdělila mi nedávno s očima na vrch hlavy kamarádka, dcera úspěšné právničky. Mýlila jsem se. Zvrácenou psychoterapii občas potřebuje každý.
Zemřela Marcela Košanová. Kartářka slavných předpověděla i rakovinu Gotta >>>
ŠTĚNĚ S RUMBAKOULÍ
Dopátrat se toho, kdo vlastně tuhle věšteckou stanici, momentálně vysílající na TV Barrandov, vlastní, je náročnější než najít smysl životní existence Ivety Bartošové. EZO.tv je součástí společnosti Tele media InteracTv, což je podle videoprezentace na domovské stránce nejúspěšnější a největší producent takzvaných call TV show na světě. Ať už je to soutěž o peníze, které vyhrajete vyluštěním křížovky, abyste následně zjistili, že víc jste jich utratili za samotný telefonát, nebo věštění, volající se dají počítat na tisíce i v oněch brzkých ranních hodinách a stanice vysílají ve všech zemích, od Kolumbie po Maďarsko.
Mnohem důležitější než to, kdo EZO.tv vede, jsou však věštci, kteří v ní pravidelně vystupují. „Jsem Vlastík Plamínek a hořím jenom pro vás,“ sdělí s vážnou tváří asi padesátiletý muž v havajské košili, načež začne hystericky mlátit do bubínku a opakovat slovo štěně. Taková a podobné scénky z nočního věštění na EZO.tv se staly velice populární na YouTube.
Vlastík Plamínek, mistr dynamické meditace, to dotáhl až na sedačku do noční show ke Krausovi. Proti další hvězdě EZO.tv, cikánské věštkyni Jolandě, je však Vlastík vrcholem vkusu, konformity a příčetnosti. Jolanda hovoří většinu času tak, jako byste mistra Yodu prohnali přes Google translate, a když už se jí někdo dovolá, většinou se od ní jen dozví, že je cikánka, její rodiče byli bílí, není cikánka, je Oláška. A vyvěští nám svoji minulost.
Takoví věštci prohlubují moje přesvědčení o tom, že kdybych požádala JXD o slušnej model, zabalila se do přehozu z antikvariátu, na krk si pověsila pentagram a na ruce narvala tolik kovu, že by to odstínilo fukušimské radioaktivní záření, můžu klidně věštit. Stačí si nastudovat slovníček esoterických pojmů. Budu si vymýšlet, ale kdo to pozná? Budoucnost je přece tak nejistá!
KAŽDÝ Z NÁS JE VĚŠTEC
„Věštecké schopnosti se u člověka nemůžou vyvinout, ty člověk buď má, nebo nemá. Podle mě až sedmdesát procent lidí ten dar má, ale jen málokdo ho objeví a rozvine,“ potvrzuje moje slova EZO.tv věštec Stanley Bradley. „Já jsem patnáct let dopředu předpověděl, že můj bratr zemře. Zemřel v necelých třiceti, takže se to splnilo. Za minulého režimu jsem neměl nikde problémy, protože jsem vycítil, čemu se vyhýbat a co nedělat,“ říká Bradley. Mít věštecké schopnosti za totality musela být výhra, nemluvě o tom, že člověk byl v klidu, protože přesně věděl, kdy celá ta pakárna skončí.
Když jsem zkoumala, jak věštění po telefonu funguje, jako diváka a potenciálního volajícího mě naštvala jedna věc. Člověk se konečně dovolá, položí věštci dotaz a následně je odpojen. Nemá možnost reagovat, nemá možnost říct: „Nemáte pravdu, já nemám dvě sestry a nádor na žaludku.“ Takže se nikdy nedozvíme, jestli se věštec trefil. Dalo by se říct, že člověk se k věštbě nemůže vyjadřovat, protože se vztahuje k budoucnosti, ale věštci přece často hovoří o tom, jak na tom jsme nyní. Že by se báli zpětné vazby?
Stanley Bradley vidí princip věštění v televizi mnohem pragmatičtěji. „Všechny tyhle televize jsou založeny na tom, že tam lidí volají a čekají na to, aby se dovolali do studia. Je jedno, zda na věštbu, výhru, nebo tajenku. Lidé jsou naivní, nevědí to a já se stále divím, že na to skáčou. Podle mě to ale není podvod, na obrazovce je napsáno, že lidé platí za volání, ne za dovolání. Když si někdo spočítá náklady na to, kolik stojí hodina vysílání, režie, studio, dvacet lidí v týmu – a musí zbýt peníze pro majitele –, není to levná věc.“
KARTY FAKT NELŽOU!
Přesto stále naivně věřím, že věštění v televizi na zavolanou není jen kalkul a způsob, jak z důvěřivých nebo opilých lidí tahat nekřesťanské peníze. Třeba ti věštci nejsou jenom banda šašků v hadrech s ornamenty a opravdu něco umějí. Rozhodla jsem se proto požádat Aleše Fajxe, věštce z EZO.tv, aby mi předpověděl budoucnost. „Není problém, pošlete mi datum narození a tři otázky,“ odpovídá obratem. Otázky jsem směřovala spíš obecně, zeptala jsem se na práci, milostný život a zdraví.
Zatímco ohledně milostného života byla odpověď velice povrchní a všeobecná, klasické „je zde nějaký muž, máte nějaký problém“, u kariéry se Fajx trefil moc dobře. „Kariéra se tu v kartách jeví jako zástupný bod partnerství. V ní hledáte jistotu, protože jistotu nenacházíte v partnerském vztahu.“ Nemám co dodat. Je samozřejmě možné, že mi věštec projel profi l na Facebooku. Moje životní problémy jsou typickými problémy průměrné čtyřiadvacítky, takže podobné věštby sednou na každou. Proto jsem se s takovou tezí nespokojila a začala s Alešem podrobněji rozebírat svůj život. Z pochopitelných důvodů se nebudu rozepisovat konkrétně, chci jen říct, že věštec s neuvěřitelnou přesností popsal některé mé vztahy s lidmi, o nichž věděl, jen jak se jmenují křestním jménem a kdy se narodili.
Koukala jsem na „věštbu“ s otevřenou pusou. Taková věc už není tak směšná, jako poskakující Plamínek mlátící se do hlavy rumbakoulí. Je to pro mě milé překvapení a svůj názor na smysl věštění možná ještě přehodnotím.
Věštci mi navíc svorně tvrdí, že jejich televizní působení pomáhá stovkám lidí. Stanley Bradley prý dokonce našel i unesené děti. „Pomohl jsem skutečně obrovskému množství lidí, našel pár unesených dětí – tehdy díky tomu o mně natočila dokument Česká televize. Naposledy čtrnáctidenní dítě v Brně, které lékaři chtěli odpojit od přístrojů. Dále jsem zachránil dítě v Maďarsku, kdy ve čtvrtém měsíci měla jít matka na potrat, protože má dítě nemoc mozku. Já na dítě působil a do měsíce bylo dle vyšetření v pořádku.“ To už Bradley mluví i o svojí kariéře mimo televizní obrazovky.
KONEC SVĚTA JE DALEKO
Ale vraťme se k EZO.tv. Co se týče diváků, ti se dělí na dvě skupiny. Jednou z nich je pravidelné publikum. Ti nejvěrnější volají pravidelně a věštci už je poznávají po hlase. Pak jsou tu již zmiňovaní náhodní opilci a lidé, kteří se na věštce dívají jako na oblíbený sitcom a esoterično je pro ně jen směšná úchylárna. Někteří z nich dokonce seberou odvahu a do vysílání zavolají. Většinou se však se zlou potážou. „Já jsem se chtěl zeptat. Nevíte proč mě tak strašně svěděj’ koule?“ vybalil na Stanleyho Bradleyho jeden z volajících před rokem. „Tak to vám odpovím, to máte z toho, že fetujete nějaký sr*čky,“ zareagoval pohotově věštec.
Vtipálci volají často a rádi, věštci jsou na ně zvyklí a dokážou je celkem rychle uzemnit a poslat někam. Když se ovšem před člověkem odvíjí podobná trapná situace, říká si: Stojí těm lidem vůbec taková práce a renomé za to, aby každou noc šaškovali někde před kamerou a čekali, kdo z nich udělá blázny? Očividně ano. „Věštění mi přineslo spoustu výhod, stal jsem se milionářem. Po revoluci jsem si uměl vyvěštit kurs a věděl jsem, co kde koupit a co prodat. Obchodní talent a věštecké schopnosti mi přinesly peníze,“ popisuje Stanley Bradley, pro kterého je věštění v EZO.tv spíš propagací soukromé praxe.
Ať už totiž televizní věštírny a věštce milujete, nebo nenávidíte, musíte jim přiznat, že si k podnikání vybrali dobrý byznys. Člověk je od přírody tvor zvídavý a pohodlný. Než by ovlivnil svou budoucnost chováním v přítomnosti, radši utratí výplatu za věštby. Esoterikou se dají vydělat velké peníze, citovaný Stanley Bradley je toho důkazem. A vzhledem k tomu, že ani on, ani jiní věštci své jmění zatím neutrácejí za kosmické moduly, které by je před případným koncem světa odvezly na jinou planetu, letošních Vánoc se zřejmě dočkáme. Kdo jiný by, měl vědět, jestli ten konec přijde než lidé, kteří vidí do budoucnosti?
