Většina lidí by si asi tipla, že dlouhodobé užívání marihuany duševním schopnostem zrovna neprospívá. Vědci jsou ale opatrnější. Potřebují důkazy. Co se nedá ověřit, nejlépe několikrát nezávisle na sobě, to neexistuje.
Lidský život je příliš rozmanitý. Vměstnat ho do několika sloupečků čísel, které dokáže schroustat statistický software, je problém. Vliv drogy není v principu možné oddělit od vlivů jiných faktorů. Přesto se o to občas někdo pokusí.
Zatím nejblíže skutečnosti jsou asi výsledky analýzy dat z dlouhodobé studie zdraví občanů novozélandského města Dunedinu. Výzkum probíhá už od sedmdesátých let minulého století. Tamní vědci studují celkem 1037 lidí, kteří se narodili mezi 1. květnem 1972 a 31. březnem 1973.
Navštívili je poprvé ve třech letech. Další návštěvy následovaly v pěti, sedmi, devíti, jedenácti, třinácti, patnácti, osmnácti, jedenadvaceti, šestadvaceti, dvaatřiceti a naposled v osmatřiceti. Jak vidno, interval se postupně prodlužoval. Sledování by mělo pokračovat i nadále. Na základě výzkumu už vznikla hromada vědeckých prací a další asi ještě i vznikne.
Všechny údaje z výzkumu jsou důvěrné. Účastníci mají zaručenou anonymitu a nemusí se bát prozrazení čehokoliv. To se hodilo, protože držení jakéhokoliv množství marihuany je na Novém Zélandu ilegální. Může znamenat vysokou pokutu, nebo dokonce vězení.
Nejdůležitější výhoda dlouhodobé studie při výzkumu negativních (nebo i pozitivních) účinků kouření konopí na duševní schopnosti je zřejmá na první pohled. Z horších, nebo naopak lepších výsledků současných čtyřicetiletých kuřáků konopí v IQ testech se samo o sobě nedá soudit, zda se po trávě hloupne. Mohli být chytřejší či hloupější ještě dřív, než si svůj zvyk osvojili. Výsledky testů z dětství to umožňují vyloučit.
Běžné IQ testy
Skupina vědců vedená Američankou Madeline Meierovou využila Donedinskou studii k testu vlivu THC na inteligenci. Výsledky popisují v článku, jenž vyšel letos v létě v časopise Proceedings of The National Academy of Sciences. Používali většinou běžné komerční měřicí nástroje ze skupiny Wechslerových inteligenčních testů, pojmenované po svém původním tvůrci, americkém psychologovi Davidu Wechslerovi. Mají verze pro děti i pro dospělé, jež se navzájem podobají, a dají se proto srovnávat.
Pokud jste někdy absolvovali psychologické vyšetření, ať už jako dospělí, nebo jako děti, je dost možné, že jste se s některým z nich setkali. Jsou rozšířené i v Česku. Asi vám připadal jako víc kratších testů, protože přesně tak je udělaný. Psycholog vám postupně dává množství úkolů, jako třeba opakování řady čísel zpaměti, skládání geometrických obrazců z obarvených kostek, různé vědomostní otázky, početní úlohy apod.
Z toho všeho dohromady pak podle tabulek spočítá váš inteligenční kvocient, IQ. Je to statistická veličina. Měla by vyjadřovat, jak jste inteligentní v porovnání se zbytkem lidstva. IQ nad 100 by měla mít polovina lidí, nad 110 zhruba čtvrtina, nad 120 už jen asi devět procent a tak dál. Kromě toho testy ještě měří specifické schopnosti. Třeba pracovní paměť – schopnost udržet v mysli několik různých informací, abyste s nimi mohli manipulovat, nebo porozumění řeči.
Když už, tak od osmnácti
Vědci rozdělili účastníky pokusu do skupin podle toho, jak moc kouřili trávu. Nejnáruživější kuřáci, již dokonce dospěli třikrát nebo víckrát v životě k diagnóze cannabisové závislosti, měli v osmatřiceti letech o šest bodů nižší IQ než mezi sedmi a třinácti. Pokud začínali na stovce, a byli tedy schopni vyřešit test lépe než polovina všech lidí, posunuli se k devadesáti čtyřem bodům. Pod nimi už zůstalo jen čtyřiatřicet procent lidí. Ve výzkumném vzorku ale bylo takových jedinců jen málo.
Lidé, kteří kouřili trávu pravidelně aspoň v jednom životním období, klesli asi o tři body. Zato jedinci, již neužívali marihuanu nikdy, si v osmatřiceti proti dětství o bod polepšili. Ještě zajímavější jsou testy jednotlivých schopností. Většina lidí by čekala, že konopí bude nejvíc zhoršovat paměť ve stylu Jiřího Macháčka ve filmu Samotáři. Kupodivu se ukázalo, že poškození jednotlivých schopností, aspoň těch definovaných v použitých testech, se od sebe příliš neliší.
Pokles IQ vlivem marihuany přetrval, i když vědci statisticky odečetli další možné faktory. Počítali k nim užívání dalších potenciálně škodlivých substancí, tabáku, alkoholu a tvrdých drog, nebo vážné duševní onemocnění. Nijak zvlášť ho neovlivnila ani celková doba strávená ve školních lavicích, ačkoliv by se dalo čekat, že studium funguje jako mozkový trénink.
Nepomáhalo ani, pokud jste s marihuanou přestali. Poškození se přestalo zhoršovat, ale neměnilo se. Naopak silně ho ovlivnil věk, v němž obyvatelé s kouřením trávy začali. Pokud to bylo po osmnáctém roce, zvyk už inteligenci příliš neovlivnil. Jedinci, kteří našli zalíbení v zeleném tulipánu dřív, dopadali hůř.
Zkouřený sadař
Podle vědců by to mohlo souviset s bouřlivým vývojem mozku před osmnáctým rokem. V období adolescence se mozek zbavuje nadbytečných propojení nervových buněk a nechává si jen ta užitečná. Označuje se to (většinou i v češtině) anglickým výrazem pruning, což by se dalo nejlépe přeložit asi jako prořezávání, ve smyslu prořezávání ovocných stromů. Užitečná spojení se navíc obalují bílou mozkovou hmotou (myelinem), aby se stabilizovala.
Užívání THC by mohlo tento komplikovaný proces narušovat. Zčásti to potvrzují jak výsledky pokusů na zvířatech, tak výzkumy anatomie mozků mladých kuřáků marihuany pomocí moderních zobrazovacích metod. S jistotou se to však určit nedá. Stále nelze úplně vyloučit, že jak zálibu v kouření konopí, tak zhoršení rozumových schopností způsobuje nějaká další, vědcům dosud neznámá příčina.
RADEK JOHN
AUTOR JE BIOLOG
