Tom Hanks (56) stál na pódiu s plyšovýma ušima a kolem skákal moderátor v pytli. Pak si nechal nalakovat nehty a nakonec tleskal obskurní jezdecké choreografii vedené travestitou na platformách. I tak může vypadat propagace filmu. Vysoce uměleckého mimochodem. „Nechápu, jak jsem se v té maškarádě ocitl,“ kroutil nevěřícně hlavou, když druhý den v Berlíně poskytoval rozhovory.
Filmem, jenž přiměl angažovaného herce opustit volící Ameriku, byl Atlas mraků, adaptace pětisetstránkového bestselleru Davida Mitchella, který si vyhlédl tandem Tykwer–Wachovští. Rodila se v bolestech přes tři roky a pro Hankse, jenž v ní hraje hned šest postav z různých historických epoch, představuje vpravdě srdeční záležitost.
Natočil jste vůbec někdy film, který nebyl fajn?
Asi každý z nás ho někdy natočil. V době, kdy jsme začínali a potřebovali práci. Za to se ale nestydím. To je, jako bych vám vyčítal, že jste někdy napsala článek o zázračných krémech. Určitě jste někdy takový napsala, ne?
Vám ale hlavně nic vyčíst nejde. Vždyť máte jako jeden z mála herců velmi vyrovnanou filmografii. Jak se vám daří držet laťku stále vysoko?
Nevím. Spoustě filmů, které jsem natočil, nedávali odborníci šanci na úspěch. Například Apollo 13 bylo podle „rady moudrých“ příliš předvídatelné – od začátku víte, jak to dopadne, což podle nich nemohlo fungovat. Nebo Trosečník – film bez dialogů, hudby, s jedním člověkem, taky na něj nikdo nesázel. A co teprve Forrest Gump: přece se lidi nebudou dívat na film o imbecilovi, slýchával jsem. Naštěstí dám jenom na svůj instinkt, statistiky mě nezajímají.
Co váš instinkt říkal na Atlas mraků?
Wachovští mi volali, že mají báječný film, do kterého by mě chtěli. A kdo další v něm je? ptám se. Jim Broadbent? Dobře, dál? Hugo Weaving? Taky dobré. Jim Sturgess? Bezva. Halle Berryová? Halle Berryová?! (zařve). Jsem váš! Takže to mi řekl instinkt. Zbožňuje Halle stejně jako já.
Řídíte se tedy hlavně podle hereckého obsazení?
Jde to všechno se vším. S Wachovskými bych pracoval, i kdyby žádnou Halle neměli, jsou třída. Zaujal mě i text – nápad vyprávět skokově, skládat fi lm jako mozaiku z různých kousků času a míst, mě okamžitě chytnul. Atlas mraků – v knize i scénáři – je přesně tím typem textu, kde se pořád musíte vracet zpátky. Přelouskáte deset stránek, načež si řeknete: Aha, jak ono to bylo? A listujete o patnáct dozadu. Proniknout do jeho struktury dá práci, ale je to dobrodružství.
Nenapadlo vás, že by takový film mohl být pro diváky příliš velký oříšek? Že se jim v kině třeba nechce až tak myslet?
Ne. Naštěstí do sebe všechno tak perfektně zapadá, že se snad ani nemůžou nechytnout.
Ptám se vás teď spíš jako producenta, jenž má na kontě řadu úspěšných titulů. Není podobný projekt trochu risk?
Takhle nemůžete uvažovat. Co dnes není risk? Točit film je jako chodit po provaze, pád vám hrozí vždycky, bez ohledu na to, kolik miliónů vás stál. Risk je zkrátka konstanta, stejně jako třeba rychlost světla. Takže to beru tak, že je lepší dělat něco, co vás baví, s lidmi, jež obdivujete, než se bát a nedělat nic. To už radši půjdu řídit taxi.
Dvojnásobný držitel Oscara TOM HANKS se narodil 9. 7. 1956 v americké Kalifornii. Chtěl se stát sportovcem a astronautem, nakonec ho však okouzlilo herectví. Dnes patří k jedněm z nej univerzálnějších herců, zvládá role komické i výsostně dramatické. Největší úspěch zaznamenal s filmy Philadelphia, Forrest Gump, Zachraňte vojína Ryana, Trosečník a Terminál. Prosadil se i jako producent, renomé mu přinesly seriály Pacifik a Bratrstvo neohrožených. Atlas mraků, v němž hraje šest postav, vstupuje do kin 22. 11. Tom Hanks je podruhé ženatý, má tři děti a jednoho vnuka.
Skutečně?
Bez risku by byla na světě nuda. Vezměte si, jaký je teď humbuk kolem Bonda, všichni o něm mluví. Proč? Protože si dovolil být jiný, originální. Přitom bych se vsadil, že i Sama Mendese se někdo zeptal: Není to risk, pohrávat si s bondovskou tradicí? Když mi Wachovští volali, že pořád ještě nesehnali dost peněz, protože jejich koncept není dostatečně tradiční, radil jsem jim, ať to pojmenují Atlas mraků 2. Na pokračování něčeho, co se osvědčilo, seženete peníze hned. Lidé zkrátka hledají jistoty.
Co je vlastně podle vás dobrý film? Měl by být takzvaně náročný, nebo může i bavit?
Náročný je děsivé slovo. Automaticky mi při něm naskakuje něco jako domácí úkol, a domácí úkoly jsem vždycky nesnášel. Ne, točit a priori umělecké filmy není cesta.
A co tedy je cesta?
Nejhorší, co se vám v kině může přihodit, je vidět něco, co už znáte. Film by měl být překvapivý. Nejčistší filmový zážitek je ten, který vás přibije do židle, naprosto vás umlčí. Pokud mám v souvislosti s ním použít termín náročný, tak ve zcela jiném smyslu, než je běžné. Jde o prožitek, jenž vás zcela vyčerpá, přelije se přes vás jako vlna, nechá vás v ní lapat po dechu a pak vás vyplivne a vy netušíte, co se dělo, ale chcete znova. Takový film překoná věky, nikdy se ho pořádně nenabažíte.
Celý rozhovor Terezy Spáčilové s Tomem Hanksem najdete v Reflexu č. 46/2012.
