Když se člověk chce prosadit jako umělecký fotograf, musí být připraven nést svou kůži na trh. A počítat s tím, že jeho dílo bude vzbuzovat nadšení i nelibost. Že mu mnozí budou závidět a zpochybňovat, jestli za jeho úspěchem stojí opravdu talent. Zvlášť když nastoupil teprve do první třídy základní školy.
Kryštof se dostal k focení díky své matce. Ta brala foťák s sebou prakticky na každou procházku. „Když byla Barborka malá, brala jsem ven vždycky kočár, Kryštůfka a foťák,“ vzpomíná Ladislava Vaňková. Už ve dvou letech Kryštof začal focení napodobovat. Když si jeho rodiče o něco později kupovali lepší přístroj, věnovali mu ten starý.
„Nejdřív se choval jako malý plagiátor. Když jsme něco začali fotit, stoupl si vedle nás a fotil to taky,“ směje se Kryštofův otec Aleš Vaněk. Už nějakou dobu si ale chlapec nachází objekty k focení sám (Kryštofovy fotografie si můžete prohlédnout v galerii na jeho webu).
SETKÁNÍ NA HŘIŠTI
Objevil ho deník Blesk. Tam o něm psali v půlce června jako o nejmladším fotografovi Česka, který po několika výstavách u nás míří fotit a vystavovat do Irska. Kryštofova rozvíjející se kariéra byla v jejich článku vykreslena jako hvězdná.
Pozlátko jeho talentu a aktuální úspěchy mají ale i svoji stinnou stránku. Po Kryštofově zářijovém vystoupení v Show Jana Krause se strhla lavina nepříjemných i útočných komentářů, kterým jeho rodiče museli ze dne na den začít čelit.
Kryštofovo focení se rozebíralo na Facebooku, kde se objevily komentáře: „Zase nějakej protekční prcek, co ani foťák držet neumí.“ nebo: „Ten byl fakt nudnej, už hlavně ne takové hosty.“ Spekulace o Kryštofově talentu i další kritické reakce přicházely především e-mailem skrze jeho webové stránky.
S fotoreportérem Tomášem Tesařem jsme za Vaňkovými vyrazili do Holešova u Zlína, kde nás po příjezdu vítá u silnice Aleš Vaněk, Kryštofův otec. Vede nás do rondelu mezi nízkými paneláky. Tam Kryštof právě řádí na prolézačce a co minutu z ní skáče dolů.
Sedám si na houpacího koníka, protože lavičky jsou daleko, a dávám se s malým fotografem do řeči v obavách, že mi bude odpovídat jednoslovně jako Janu Krausovi před kamerou.
Ale je to přesně naopak. Kluk se rozpovídává o všem, na co se ptám a u toho neustále zahrabává malý náklaďáček do kamínků na hřišti. Pak zase vyleze na prolézačku a skočí.
PŘED OBJEKTIVEM
„Vyfotíš mě, Kryštofe?“ ptám se trochu drze, ale když člověk něco chce, musí si o to říct. „Jo-o,“ souhlasí. „Vím, že fotíš jenom to, co se ti líbí, tak mi musíš říct, kam mám jít a co mám dělat,“ říkám. „Třeba můžeš skočit dolů,“ ukazuje na prolézačku.
Dělám všechno, co po mě ten mrňous chce. Bohužel fotky „v letu“ se nepovedly. „Ještě bys mohla vylézt na strom!“ napadá Kryštofa, který je v jeho korunách jako doma. Vážně, ten kluk má pružnost opičáka!
Lezu tedy na strom, ne nijak vysoko, ale pro efekt fotky to naštěstí stačí. Když Kryštof odkládá foťák s tím, že je hotovo, s potěšením slézám. Vzápětí mě ve větvích střídá a ukazuje mi, jak se správně leze po stromech.
Pak už rodiče zavelí k návratu domů, tak poslušně seskakuje a běží ke dveřím paneláku. Po příchodu do bytu se usazujeme v obývacím pokoji, Vaňkovi dětem pouštějí Shreka 2. Bavíme se o posledních měsících, které jim chvílemi obracely život téměř naruby.
KRITIKA A NADÁVKY
Poté, co vyšel článek v Blesku, se Vaňkovým ozvala produkce pořadu Show Jana Krause. „Nevíme, jestli si Kryštofa všimli v Blesku, ale předpokládáme, že ano,“ říká Ladislava Vaňková.
S účastí syna v televizním pořadu souhlasili. Z produkce se znovu ozvali až koncem prázdnin, a tak Kryštof z prvního týdne školy zameškal čtvrtek a pátek.
„Domluvili jsme se s paní ředitelkou a ona syna bez problému uvolnila. Po odvysílání mu dokonce poděkovala za prezentaci školy a popřála úspěchy skrze školní rozhlas,“ vypráví Kryštofova matka.
Po televizním vystoupení přišlo ale také velké rozčarování. Na mail totiž Vaňkovým začalo chodit množství kritických komentářů:
„V Blesku z Kryštofa dělali skoro génia, takže lidi asi čekali někoho jiného než normálního malého kluka. Psali nám, že Kryštofovo vystoupení bylo trapné, že si ho tam pozvali jen proto, aby všem ukázali, že neumí fotit a že každý, kdo má bohaté rodiče, kteří mu koupí zrcadlovku, by mohl takhle fotit,“ vzpomíná Aleš Vaněk.
Dodává, že tím „strejdou“, kterého Kryštof zmínil v televizním vystoupení, je jeho nadřízený. Ten chlapci zrcadlovku zapůjčil těsně před odjezdem do Irska. Koupit takový přístroj by si Vaňkovi nemohli dovolit.
Teď má malý fotograf sice profesionální zrcadlovku, ale vzhledem k její velikosti ji sotva udrží. Prý často fotí ze stativu a postupně se učí přecházet z automatického na manuální režim.
Na chvíli se vracíme k e-mailovým urážkám. Podle IP adresy Vaňkovi zjistili, že z jednoho počítače přišlo hned několik komentářů pod různými jmény.
Vědomí, že si někdo dá práci s tím, aby pod falešnými jmény mohl opakovaně ponižovat šestiletého kluka, bylo pro jeho rodiče šokující. Podobné situace řeší stranou, bez Kryštofa. Ten si začíná zvykat na to, že mu kamarádi občas řeknou: „Včera jsem tě viděl v časopise.“ Jen jim to prý odsouhlasí a na detaily se neptá. Zatím.
ČESKÁ ZÁVIST
Ptám se Vaňkových, jestli jsou připraveni na to, že už brzy může být s drsnou kritikou Kryštof konfrontován. Buď ji sám na internetu objeví, nebo se k němu dostane přes spolužáky, kamarády...
„Zatím jsme o tom nepřemýšleli, ale až se to stane, asi mu vysvětlíme, že lidé jsou různí a někteří z nich jsou závistiví,“ odpovídá Vaněk.
Zatímco v Show Jana Krause působil Kryštof jako nesmělý klučina, v domácím prostředí a za přítomnosti rodičů je k nezastavení. Jeho divokost ale střídá schopnost absolutního soustředění na jednu věc.
„Připravujeme ho na vše dopředu. Když ví, že bude někoho fotit, postaví si předem z figurek kompozici. Když má přijet nějaký novinář, řekneme mu to o den dříve a on s tím pak nemá problém,“ vysvětluje matka.
Syn podle ní mediální zájem zatím v plné míře nevnímá. Až na poslední týdny, kdy kromě televizního vystoupení musel odpovídat několika novinářům a reagovat na děti, které ho viděly v televizi: „V jednu chvíli bylo vidět, že si říká, co se to děje,“ dodává.
Zatímco se o Kryštofovo focení zajímal Blesk, MF Dnes, Prima FTV, Prague Post a další média, v místním Holešovském deníku nevyšla ani zmínka. „Je to zvláštní, všichni tu vědí, co Kryštof dělá,“ říká Aleš Vaněk a dodává, že má syn za sebou pět výstav v Česku a jednu v Irsku na mezinárodní škole v Dublinu.
Ze zahraničí dostávají Vaňkovi mnohem pozitivnější reakce než z tuzemska. Možná bychom s tou naší českou závistí už měli začít něco dělat.
NĚCO ZA NĚCO
Od debaty o výstavách se dostáváme k tomu, že velkoformátový tisk je pro Kryštofovy rodiče příliš nákladný. Expozice sestavují z fotek menších rozměrů, ty velké mají zatím tři.
Zásluhou zvýšeného zájmu médií i díky výstavám začala být poptávka po Kryštofových fotografiích. Ptám se tedy, zda Vaňkovi neplánují některé prodat a z peněz zafinancovat třeba velkoformátový tisk snímků na příští výstavy.
„Nechceme zatím nic prodávat. Lidi by řekli, že syna podporujeme kvůli penězům a tak to není,“ odpovídá Vaněk. Pod tlakem sprostých reakcí na Kryštofovo televizní vystoupení jsou obavy rodiny z malého města, které chvílemi funguje jako pavlač, celkem oprávněné. Na druhou stranu chlapcův profesní rozvoj možná trochu brzdí.
Jsou to nakonec právě Kryštofovi rodiče, díky nimž se dostal do médií. Přestože ho nikam netlačili násilím, ochotně spolupracovali. Jestli udělali dobře, nebo ho radši měli držet stranou, ukáže čas. Každopádně mi ale nedá nezeptat se, jestli toho nelitují.
„Mockrát jsem si položila otázku, jestli jsme udělali dobře, když jsme ukázali, co Kryštof umí. Jakmile se někdo vymyká, je to špatně, lidé rádi odsuzují. Kdybychom se uzavřeli před médii, měli bychom klid. Teď spoustu věcí musíme řešit stranou, abychom ho toho uchránili a on mohl zůstat obyčejným malým klukem, který rád fotí,“ odpovídá Vaňková.
Hned ale dodává, že bez médií to nejde. Sami by nemohli syna v jeho zájmu plně podporovat – případní sponzoři a příležitosti k vystavování se „loví“ právě přes média. Je to něco za něco.
VYSOKÉ NÁROKY
Možná i tahle reportáž bude mít za následek další shluk novinářů kolem Kryštofa. Vaňkovi s tím počítají, už si zvykli, že za nimi občas někdo přijede a chce poznat malého „génia“.
„Je to normální kluk,“ shodují se skromně. Přece jen je ale o něco víc „svůj“ než jeho vrstevníci. Má určité umělecké vrtochy, takže pokud není po ruce foťák, když mu něco padne do oka, mluví o tom ještě týdny. Když mu něco nejde, maká, dokud se nezlepší. A když ho čeká překážka, vrhá se na ní až po důkladné přípravě:
„Ve školce nám oznámil, že začne chodit na angličtinu, protože nerozumí, co zpívá jeho oblíbený Crazy Frog (animovaná postava z hudebních klipů, pozn. red.). Teď jde na závody, tak každé ráno vyběhne před odchodem do školy před dům na hřiště, dělá shyby, běhá a až po tréninku se může jít učit. Klade na sebe sám vysoké nároky,“ vypráví Vaňkovi.
A v sebezlepšování ho podporují i rodiče. Kryštofův otec popisuje, že synovi často fotky kritizoval a posílal ho snímek přefotit, dokud nebyl kompozičně v pořádku.
Ptám se, jestli by si přál, aby se Kryštof jednou focením živil. Odpovídá, že ho focení může za rok přestat bavit a třeba se nadchne pro něco jiného. Jeho manželka ale kroutí hlavou a říká, že nic takového nepředpokládá.
I když neřeší, jaké profesi se syn bude věnovat, snaží se Kryštofovi poháhat se zdokonalováním jeho fotografických dovedností. Ne kvůli mediím, ani penězům, ale zkrátka proto, že když už něco dělá, měl by to dělat pořádně.
S úpravami některých fotek Kryštofovi rodiče pomáhají, ale barevné efekty zvládá většinou sám. U jedné z úprav asistujeme. Otec Kryštofovi otevře snímek ve Photoshopu, chlapec zasedne k počítači a s bez větších problémů během dvou minut vytvoří z barevné fotky černobílou, nechá pomocí kontrastu vyniknout některé barevné tóny a nakonec oba efekty prolne. Výsledná fotka je - amatérsky řečeno - duhová.
Když je hotový, vstane a odchází jakoby nic. Přitom možná právě dodělal fotku na svojí příští výstavu, fotku, za kterou třeba nějaký zájemce nabídne tisíce. Anebo nenabídne. Kryštof je přece jen pořád víc kluk než fotograf.
