Knihy

Knihy Zdroj: Archív

APOŠTOL PAVEL: LISTY Z VĚZENÍ.  Svatý Pavel z Tarsu byl prvním a nejvýznamnějším křesťanským teologem – aspoň od té chvíle, kdy tento Ježíšův bývalý odpůrce potkal Boha na cestě do Damašku. Pavlovy texty si dnes čteme v Novém zákoně; mnohé z nich napsal po roce 57 našeho letopočtu ve vězení v Cesareji. Třeba List Filipským, List Koloským, List Efezkým a List Filomenovi, v nichž se zabývá jak tehdejšími různicemi mezi věřícími a falešnými učiteli, tak potřebou jednotnosti i odpuštění. Žalářovaný Pavel před téměř 2000 lety zaručeně netušil, že se jeho spisy stanou součástí nejrozšířenější, nejcitovanější a nejpřekládanější knihy na světě.
BOËTHIUS: FILOZOFIE UTĚŠITELKOU.  Slavný, na patnáct set let starý Boëthiův spis je nejčtenějším dílem prvního filozofa středověku. Česky znovu vyšel právě před měsícem, takže laskavý čtenář sám může posoudit, zda ostrogótský a italský král Theodorich udělal dobře, když platónského filozofa Boëthia odsoudil k čekání na smrt v žaláři. Tam totiž kniha vznikla. Slavný Říman v ní vede dialog se samotnou Filosofi í, která mu dává odpovědi na nejzásadnější otázky, jež mohly koncem období antiky moudrého křesťana napadnout. Sepsání skvělého pojednání o životě a smrti, vrtkavosti osudu a vyšší moci však bohužel neodvrátilo filozofovu popravu - vysoce postavený politik zemřel kvůli pomluvě.
MIGUEL DE CERVANTES SAAVEDRA: DON QUIJOTE.  Za katrem byl sepsán i první román moderní západní literatury, jedna z nejoblíbenějších, nejinspirativnějších a nejlepších knih vůbec – Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha. Španělský literát (a voják! a výběrčí daní! a dobrodruh!) Miguel de Cervantes zřejmě napsal úvodní části prvního dílu Dona Quijota ve vězení, kam ho zavřeli roku 1597 po bankrotu – navíc sám v prologu knihy píše, že se mu neuvěřitelná historie známého „rytíře smutné postavy“ vyjevila v jedné z věznic provincie La Mancha. Cervantesův kanonický rytířský román byl dodnes přeložen minimálně do 85 jazyků, je tedy po bibli nejčastěji překládanou knihou světa.
DONATIEN A. F. DE SADE: JUSTINA.  „Hraběnka de Corville byla z těch Venušiných kněžek, jichž bohatství je důsledkem okouzlující tváře, mnohých neřestí a rozmanitého smilstva,“ říká první věta de Sadovy Justiny. Přímočará pornografie ve filozofickém trojobalu – tak proslula díla libertinského šlechtice, který strávil ve vězení (ať domácím, nebo skutečném, případně za mřížemi blázince) tak velkou část svého zhýralého života, že by byl zázrak, kdyby během té doby nic nenapsal. Muž dvakrát odsouzený k smrti byl vězněn celkem dvaatřicet let a v lochu, konkrétně během dvou týdnů v Bastile, napsal i novelu Justina čili prokletí ctnosti. Hlavní hrdinkou několikrát přepsaného a rozšířeného díla, jehož prvotní podoba pochází z roku 1787, je ctnostná, něžná Justina, která je od svých dvanácti let znásilňovaná mnichy, perverty a hrubiány. Více snad netřeba dodávat, o sadismu toho víme dost.
OSCAR WILDE: DE PROFUNDIS.  Láska nebyla vždycky největším darem a nejsladším citem - zvláště homosexuálové v dějinách neměli na růžích ustláno. Irský spisovatel a dramatik Oscar Wilde kvůli svým sexuálním preferencím zakusil vězeňský chlebíček v době, kdy byl jeho Obraz Doriana Graye i nejslavnější hry dávno na světě. Otec dvou synů dostal dva roky natvrdo a tří měsíců z nich využil k sepsání dlouhého dopisu svému milému, rozmazlenému a přejemnělému šlechtici lordu Alfredu Douglasovi. V neútulné kobce žaláře v Readingu, zdeptaný těžkou prací i odloučením, Wilde nostalgicky vzpomínal na svou literární kariéru, ale neubránil se hořkým obviněním viktoriánské společnosti ani výčitkám na adresu marnivého, zhýralého Douglase. Intimní zpověď vyšla až roku 1905, pět let po spisovatelově předčasné smrti v chudobě a ústraní, ale nikoli celá - na kompletní vydání museli čtenáři počkat až do roku 1962.
10
Fotogalerie

10 zásadních knih naší civilizace, které byly napsány ve vězění

Čím si odsouzenci za mřížemi krátí volný čas? Posilují, modlí se, šikanují spoluvězně – nebo píší. David Rath ve vazební věznici stvořil údajný „politický thriller“, jak knihu zpočátku sám charakterizoval, což není nic kromobyčejného; podobně jednaly desítky aspirujících i hotových spisovatelů před ním. Za katrem psal Napoleon, Hitler, Jean Genet, Malcolm X, Nelson Mandela, Gándhí, Daniel Defoe, markýz de Sade i Oscar Wilde.

Žebříčků nejlepších knih zrozených v lochu existuje hned několik, vězeňská literatura se v podstatě stala samostatnou kategorií. Když sedíte v chládku, máte totiž fůru volného času a minimálně jeden senzační příběh – ten, který líčí, jak jste se tam dostali.

 

V české literatuře zastupují díla napsaná ve vězení mimo jiné Magorovy labutí písně, jejichž čísla Ivan Martin Jirous složil ve Valdicích, nebo vězeňské motáky Julia Fučíka, z nichž jeho žena Gusta posléze umotala Reportáž psanou na oprátce. O světově proslulých Havlových Dopisech Olze se netřeba více zmiňovat, křesťané a milovníci katolické poezie pak jistě znají sbírku Čtyři léta, kterou si Jan Zahradníček musel až do svého propuštění z komunistického kriminálu pamatovat, než ji mohl napsat.

 

Nechme však pro tentokrát Čechy stranou a podívejme se, jak dramata žalářování narýsovala kontury deseti rozličných děl od světových autorů, kteří se v čase ani prostoru nesetkali (snad až na Hitlera s Wittgensteinem), ale jež internace za mřížemi spojila. V galerii najdete slibených deset zásadních knih naší civilizace: