Lukáš Pavlásek (34) je ten chlápek z reklamy. A když na něj přijde melancholie, napíše knížku pro děti. V následujícím rozhovoru nikdo neručí za to, co je vážně a co ne.
Lukáš Pavlásek vypadá ve skutečnosti stejně jako ve svých komických výstupech. Pohled, který je jakoby neustále trochu mimo, kruhy pod očima, známá dikce, na sobě seprané tričko z turné Ringa Starra. Když s ním mluvíte, je hodně těžké zjistit, kdy mluví pravdu a kdy si z vás utahuje.
Nedávno ho prý překvapilo, jak se roznesla jeho mystifikace, že dlouho pracoval v Berouně jako pošťák. Přitom Lukáš Pavlásek rozhodně není „ten nablblej z reklamy“. Překvapí několikrát – svým uvažováním, ale i tím, že pořád textuje písničky jako na začátku své kariéry (naposled pro Lenku Novou či Davida Kollera), nebo fantastickou knihou říkánek pro děti Jestli počkáš trochu dýl, tak sem přijde krokodýl, již si i sám ilustroval. Když se přizpůsobíte jeho tempu mluvy a uvažování, je nesmírně zábavný společník. A to i přesto, že na vás teď kouká z billboardu na každém rohu.
Už sedm let je hvězdou pořadu Na stojáka!, který v Česku etabloval žánr stand-up komiků. Jeho klipy mají na YouTube dohromady hodně přes milión zhlédnutí a z původní sestavy protagonistů tohoto pořadu je rozhodně jednou z největších hvězd. Dnes hraje v několika divadelních hrách a jezdí se stále populárnějšími stand-up představeními se svými kolegy z pořadu Na stojáka. Jo a samozřejmě taky účinkuje v té reklamě.
Co děláte, když nejste vtipnej?
Tak nejsem. Kouzlo celé věci je v tom, že nemůžete dělat jenom legrácky. Musíte ten svět taky nějak vidět, nějak ho pozorovat a něco si o něm myslet. Pořád se bavit, pořád si z něčeho dělat legraci taky asi není úplně dobrý. Někdy je lepší podívat se na svět zevnitř a k tomu je melancholie jako stvořená. A pak se z toho dá dělat legrace. Přijde mi však vážně podezřelý, když je někdo 24 hodin denně vysmátej. To prostě buď něco bere, nebo si ani neuvědomuje, že žije.
Když někam přijdete, tak lidi asi čekají, že budete dělat vtípky, ne?
Jsem radši, když se na mě lidi na ulici usmívají, mně to taky pak zlepšuje náladu. Je to výhodné pro obě strany. Když někam vyrazím, tak se jdu bavit. A v tomhle je to hrozná výhoda, protože když jdete někam na tah, a my kvartální alkoholici tyhle dvoudenní tahy milujem, tak lidi, se kterýma jste šel původně pít, postupně odpadnou a vy chcete jít dál. A jak jste známej, tak je to samozřejmě snazší – máte pořád s kým pít. Ohromná výhoda toho, že jste známý komik, je zkrátka v tom, že se z vás nikdy nestane osamělý alkoholik.
Popularita už z mnoha herců udělala alkoholiky. Právě kvůli tomu, že měli pořád s kým pít.
Když nechci, tak nepiju, že jo. Mě baví i střízlivost. My teď máme skoro každej den představení a dát si po každým panáky by taky nešlo. Teď je prohibice, což je výborná věc, která mi nahrála do karet. Protože mám celé září očistný měsíc a nepiju. Každý rok mám měsíc nebo dva a teď jsem si vybral září. Mám teď takovou škodolibou radost, že v tom nejsem sám.
Prohibice musí být pro komika skvělá věc ...
To je, určitě. Zrovna jsem četl zprávu, jak nějaká ženská zavolala policii a záchranku, že má asi metanol v krvi a má rozostřený vidění a je jí špatně a má všechny ty příznaky. Tak ji naložili do sanitky, odvezli do nemocnice a tam zjistili, že je jenom ožralá, že má šest promile. Takže díky tomu objevili českou rekordmanku v množství promile.
Kdo je vlastně váš nejbližší kámoš z party kolem Na stojáka!, s níž jezdíte? Nebo čí humor vás opravdu baví?
Každý má nějakou dobrou věc. Naprostý fenomén je Iva Pazderková, která před vystoupením nikdy neví, co bude říkat. Nikdy se nepřipravuje a nic taky tím pádem nemůže zopakovat dvakrát. Ona je pak pětkrát nervóznější než my. A to mě jako diváka baví – že udělá věci, který vůbec nečekám. Teď jsme si spolu udělali takové představení ve dvou, parodii na různé talk show, hráli jsme to zatím jednou a fungovalo to perfektně. Jinak se mi od každého líbí něco. Nejvíc jezdím s Milošem Knorem, Petrem Vydrou, Danem Čechem, Karlem Hynkem ... Nebo Pepou Poláškem, Ester Kočičkovou a Lumírem Tučkem. S těma si rozumíme asi nejvíc. Každý z nich má občas něco, čím sám sebe překoná. Pak třeba jede chvíli v běžným rytmu a pak zase přijde s něčím novým někdo jinej a takhle se to cyklicky občerstvuje. Můžu mít na závěr takové malé skromné zbožné přání?
Můžete.
Doufejme, že i příští rok bude rokem Lukáše Pavláska. Je to pro republiku rozhodně lepší než třeba rok Romana Janouška.
Připomeňte si Lukáše Pavláska v pořadu Na stojáka:
