Kdybyste potkali Tomáše Stehlíka, nebavte se s ním o jídle. Nebo aspoň ne výhradně o jídle. Nejradši si povídá s těmi, kdo netuší, že patří mezi nejlepší pražské kuchaře.
Jak se během dne stravujete?
Kuchaři to mají posunuté. Když lidé obědvají, my snídáme. Když večeří, my vaříme. A tak dále.
Kolikrát denně jíte?
Ochutnáváme nepřetržitě celý den, ale poctivé jídlo máme jednou denně.
Večeři? Oběd?
Oběd. Nebo když se neprobudím včas, jako třeba dneska, tak je to snídaně.
Když si vaříte jídlo sám pro sebe doma, dbáte také na to, jak bude na talíři vypadat?
No, když u toho někdo je, tak každopádně. Ale když jsem úplně sám, tak to Vám nebudu radši ani popisovat. Ale mám to jako asi každej chlap: ideální to je rovnou z hrnce, abych nemusel mýt nádobí… Vždycky si ale uvařím to, na co mám chuť.
A když Vám uvaří někdo jiný, tak začnete automaticky přemýšlet, jak byste to jídlo upravil Vy?
Ne, já jsem hrozně vděčný strávník, protože vím, co to stojí práce a času a zvlášť pro lidi, kteří se s tím profesionálně zabývají. Musím říct, že kromě leča sním opravdu všechno.
Mluvíte rád o jídle?
Mluvím skoro jenom o jídle! Jelikož je celá moje rodina kuchařská, tak většina témat se i doma točí okolo jídla. Anebo kamkoliv přijdu, tak i když se tam všichni baví o něčem jiném, tak se najednou začnou bavit o jídle.
Je to tím, že vědí, že by vás na jiné téma nedostali?
No, to právě ne… Spíš se vždycky těším, že si popovídám s někým, kdo neví, že jsem kuchař.
A mluvíte rád při jídle?
Při jídle? Většinou se najím strašně rychle, takže toho moc nenamluvím. Ale nemám s mluvením u jídla problém, zvlášť v příjemné společnosti.
Jaký jste měl vztah k jídlu v dětství?
Asi dobrý. To byste se měla zeptat mých rodičů. Ale možná to nebylo úplně nejrůžovější, protože jsem jako dítě byl hrozně malinký a hubený… Dneska už je vše jinak.
Máte nějaký zážitek z dětství úzce spojený s jídlem?
Všechny moje zážitky v životě jsou spojeny s jídlem. U nás se vždycky vařilo dobře a tím, jak člověk stárne, tak se mu ty vzpomínky zdají čím dál lepší a ty špatné vypouští. Jediné špatné vzpomínky jsou možná ty na bratra. Když jako malé dítě šlapal do česnekové polívky a celá rodina z toho byla vyřízená.
Stěžoval jste si někdy v restauraci?
Já si na jídlo v zásadě nestěžuju. Jediné, co kritizuju, je to, co sám vytvořím. Když mi něco nechutná, tak to nekomentuju. Buď to sním, nebo to nesním. Případně zruším další objednávku a raději odejdu.
A naopak pochválíte jídlo, které vám chutná?
Vždycky.
Kdybyste chtěl jídlem zaujmout ženu, co byste jí uvařil?
To právě nevím! I když jsem se tím teď zabýval. Ne, nesmějte se, nechtěl jsem nikoho svést. Ale deset pražských kuchařů teď dělá kuchařku, která má odpovědět přesně na tu vaši otázku. Takže jestli chcete znát odpověď, tak si ji budete muset koupit. Anebo ke mně přijít na večeři.
Co nejzajímavějšího jste v životě dělal při jídle?
Při jídle většinou jím. I když existuje spoustu zajímavých věcí, které se při jídle dají dělat, nebo při kterých se dá jíst…
Baví vás víc vařit, nebo jíst?
Vařit, rozhodně.
Proč?
Vaření je plné překvapení a zajímavých okamžiků. Třeba když zkouším nové jídlo. Nikdy to nedělám sám. Buď si k tomu pozvu někoho, kdo je kuchař, a nebo naopak člověka, který jídlu vůbec nerozumí. Dokonce se koukám v televizi i na Prostřeno, protože je zajímavé sledovat, jak jsou ti lidé zvyklí jíst a jak u toho přemýšlí. A navíc stejně musím ochutnávat.
Co vy a fastfoody?
Mám dva syny, dneska jim je devatenáct a sedmnáct, a ti minimálně do šesti let nebyli v McDonaldu. Říkal jsem jim, že kdo jí hamburgery, tak ničí lesy, a maloval jsem jim různé hrozné obrázky, na kterých se v přírodě válely ošklivé odpadky z fastfoodů.
Takže ve fastfoodech nikdy nejíte?
To je složitější. Jednou se mi stalo, že jsme si cestou na nějakou akci dali jídlo v pěkné hospodě a mně z toho bylo špatně. Cestou zpátky jsem se proto raději najedl u McDonalda. Věděl jsem, že je tam zaručená nějaká kvalita. Líbí se mi i různé kvalitní fastfoody s bagetami, sendviči nebo saláty. Ale v zásadě tenhle styl gastronomie neschvaluju.
Pouštíte doma do kuchyně také někoho jiného?
Každopádně. A také si užívám, když můžu vařit s rodinou. Můj mladší syn hrozně rád vaří. S ním je to hodně milé.
Je někdo, komu byste chtěl uvařit?
Tomu, komu bych chtěl nejvíce, už bohužel neuvařím. Ale důležitý je pro mě každý host.
Komu jste třeba vařil?
Red Hot Chili Peppers, Spice Girls, fotbalistům AC Milan, AS Roma, z politiky Václavu Havlovi. Ale není důležité, co to bylo za jména, je důležité, aby chutnalo každému hostovi.
