Co mě taky ještě napadá v létě 2012 | Reflex.cz
reklama
nahoru
Steve Fisher, Američan v Praze

Co mě taky ještě napadá v létě 2012

Steve Fisher24. srpna 2012 • 06:00
Co mě taky ještě napadá v létě 2012
Rybář
• foto: 
Marek Douša
reklama

 

(Do you want to read this article in English? Use this link.)


Letní olympijské hry byly super. Fandil jsem Řekům, kteří nakonec dokázali v průběhu her nadělat dluhy pouhých šesti zlatých.

 

Bestseller Padesát odstínů šedé se brzy objeví i na pultech českých knihkupectví. Ovšem v českém překladu nejde o erotický román. Je to spíš letní předpověď počasí.

 

Být v dnešní době „slaměným vdovcem“ znamená, že má člověk doma celou širokopásmovou wi-fi jen pro sebe.

 

Mí američtí přátelé pozvali několik svých českých známých na letní grilování. „Chtěli jsme tomu dát ten správný americký ráz,“ vysvětlovali mi.
„A jak jste to udělali?“ ptám se. „Odpráskli jste je?“
Pak jsme se tomu všichni srdečně zasmáli.

 

Po nedávném masakru v kině v Coloradu jsem si řekl, že bych si měl se svými syny promluvit o střelných zbraních a násilí ve Spojených státech. Zeptal jsem se jich tedy: „Víte, proč jsem rád, že žiju tady, v České republice?“
Starší syn povídá: „Protože jsi nemoh’ sehnat v Americe práci?“
„No, to není úplně pravda,“ říkám mu.
„Protože máš rád guláš a pivo?“ odpověděl mladší syn.
„No dobrá,“ povídám. „To je pravda, ale …“
„Protože miluješ mámu a nás … a my tu žijeme?“ zeptali se oba.
„Jo,“ povídám. „To je přesně ten důvod.“
O střelných zbraních a násilí si s nimi popovídám někdy jindy.

 

Miluju situace, kdy Češi vždycky mírně znejistí a zaváhají, než odpovědí na prostý dotaz: „Jak se máte?“ Když se v Americe někoho zeptáte, jak se má, okamžitě odpoví: „Dobře, děkuju, a jak se máte vy?“

 

Ale tady člověk úplně vidí, jak to lidem šrotuje v hlavě, jak přemýšlejí o všech svých problémech, než vůbec připustí, že by mohlo být ještě hůř. No tak dobrá, mám se jakž takž. Ale měl by člověk říct, že se má „fajn“? Co když se tomu druhému zrovna moc nedaří? Nebude to pak vypadat nefér, že je člověk šťastný? A nebude vám ten druhý vaše štěstí závidět?

 

Co může člověk říct, aby to znělo dobře, ovšem ne zas tak moc, aby v tom nebylo přehnaně pesimismu, ale aby to zas nebylo příliš pozitivní?
„No … dobře,“ obvykle vám Čech nakonec odpoví.

 

Měřil jsem si délku celého procesu české odpovědi na prosté: „Jak se máte?“ a zjistil, že v průměru trvá jednu až dvě vteřiny. Což je docela slušný čas vzhledem ke složitosti myšlenkových pochodů. Tenhle národ mi nepřestává imponovat.

 

Tuhle mi čtenář napsal o jednom z mých článků na reflex.cz, že nebyl „ani zdaleka legrační“. Moje čeština není zrovna perfektní, a tak jsem si nebyl zcela jist, co tím ten člověk myslí. Nicméně mě to mrzelo, a tak jsem mu odepsal, že by si měl příště asi sednout blíž k obrazovce počítače.

 

To, že Jan Fischer a teď i Táňa Fischerová, známá též pod příjmením Fišerová, se ucházejí o post prezidenta, mi připomnělo, že jsem celý svůj život v Americe musel lidem vždycky hláskovat své příjmení. „Fisher“, ne „Fischer“! A pochopitelně jsem pak dostal ten báječný nápad usadit se v zemi, kde existuje ještě třetí způsob psaní tohoto jména. Navíc se moje křestní jméno nepíše „Steven“, ale „Stephen“. Zatracená práce.

 

Pro některé Čechy žijící na Západě to musí být dost těžké; musejí se totiž vzdát všech háčků ve svých jménech. Dominik Hašek je v Americe pouhý „Hasek“ a Petra Čecha znají v Anglii jako „Petr Cech“ (což bych já asi vyslovoval jako „seč“ nebo „keč“, kdybych neznal háčky).

 

Pokud bude prezidentem zvolen Jan Švejnar (a to by byl teprve druhý český prezident s háčkem ve svém příjmení, po Edvardu Benešovi), bude pro New York Times už navždycky „Jan Svejnar“. Poslední český prezident, co měl křestní jméno s háčkem, byl první prezident „Tomas Masaryk“, jak mu tehdy jistě komolily křestní jméno Timesy. Ale zanedlouho by se v článcích o novém českém prezidentovi mohla objevovat exotická křestní jména, jako „Milos“, „Premysl“ či „Jiri“.

 

Jako člověk, co pracuje na volné noze se živnostenským listem, jsem přímo nadšen možností odepisovat si při placení daní v této zemi 50 % ze svého příjmu na „náklady“, i když jako publicista mnoho nákladů ve skutečnosti nemám. Totéž tu platí o právnících, kteří si vydělávají milióny korun ročně, a žádné obrovské náklady také nemají. Není asi náhoda, že české daňové zákony sepisují právě právníci.


Nové video propagující Českou republiku

– scénář
– Detailní záběr na jazyk lízající zmrzlinu.
– Kamera odjíždí a zabírá turistu na Karlově mostě, který drží v ruce kornoutek zmrzliny.
– Detailní záběr na jazyk slízávající pivní pěnu, jež přetéká přes okraj půllitru.
– Kamera odjíždí a zabírá muže, který sedí v pivnici s půllitrem piva v ruce.
– Detailní záběr na jazyk olizující chlopeň obálky dopisu.
– Kamera odjíždí a zabírá starou paní, jak vhazuje dopis do poštovní schránky na malebné ulici.
– Detailní záběr vášnivého polibku, oba jazyky jsou ozdobeny piercingem.
– Kamera odjíždí a zabírá párek líbajících se teenagerů na lavičce v parku.
– Záběr na muže, jenž dojídá svůj gulášek, zvedá talíř k ústům a olizuje ho.
– Záběr na mužova psa, který mu olizuje tvář.
– Scéna z filmu „Obecná škola“, ve které školáci stojí s přimrzlými jazyky k zábradlí.

 

HESLO: Czech Republick. You’ll lick it. A lot.

 

Líbil se vám tento článek?

Nominujte Reflex.cz v kategorii Zpravodajství v anketě Křišťálová lupa.

 



Klíčová slova: rxrxstevefisherleto



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama