Zlínský ajťák Petr Tomšů rád píše, ale neumí kreslit. A tak si pro své kreslené politické vtipy vypůjčil obrázky ze Čtyřlístku. Upravené stripy na Facebooku sdílejí tisíce lidí, ale jejich autor z nich nemá ani korunu. Jediné, co bedlivě sleduje, je počet odkliknutých „lajků“.
David Rath v doprovodu ozbrojené eskorty dokončil ve sněmovně svou řeč. Chvíli po jeho proslovu se na Facebooku objevil komiksový strip. V prvních třech oknech je obrázek Ratha a u něj bubliny s následujícími výroky: „Ty peníze byly pro Hannibala Lectera a předal mi je Glum. Já jsem Milada Horáková, já jsem Heliodor Píka!“ V posledním okénku sedí u televize kreslené postavičky Pinďa a Bobík a komentují Rathův projev. „Hraje to na nepříčetnost,“ konstatuje Bobík.
Zmiňovaný strip na facebookové adrese Čtyřlístek ze stránek STRACH.CZ „olajkovala“ 2201 osoba, bezmála tisícovka si ho pověsila na vlastní profi ly, odkud se šířil dál. Tím se z něj stal jeden z nejúspěšnějších kousků Petra Tomšů, pětatřicetiletého „ajťáka“ ze Zlína, jenž úpravou textů v bublinách původního Čtyřlístku vtipně glosuje dění na české politické scéně.
Od října 2009, kdy Tomšů začal prostřednictvím čtyřlístkovských stripů politiku komentovat, si jeho stránku zařadilo mezi oblíbené téměř čtrnáct tisíc lidí. Pod každým z téměř pěti set obrázků je zpravidla pět stovek „lajků“ a desítky vesměs pochvalných komentářů. Přestože Tomšů kreslíře původních příběhů Čtyřlístku Jaroslava Němečka o využívání jeho díla nikdy nepožádal, má fanouška i v něm. Němeček by přitom mohl uplatnit autorský zákon, požádat o soudní zákaz publikace upravených obrázků a vymáhat odškodné.
ČTYŘLÍSTEK MÁ RADOST
„Obrázky na podkladě Čtyřlístku jsou vtipné. Je to glosování událostí stejné, jako kdyby si vzal za základ Švejka. I on se stal klasikou a tou zůstane, i kdyby vtipy na jeho téma nebyly tak vtipné jako ve Strachu. Pokud pan Tomšů nepřekročí jisté meze, dělá nám radost, že Čtyřlístek je i po čtyřiceti letech tolik inspirativní, že těší již čtvrtou generaci dětí Čechů, Moravanů i Slezanů,“ tvrdí Němeček. Jeho syn Vít, který je ředitelem vydavatelství Čtyřlístek, výtvory Petra Tomšů označuje za „čtyřlístkovský underground, který necháváme žít vlastním životem a bereme to jako propagaci pro dospělé“.
Čtyřlístkovské politické glosy na Facebooku jsou už dnes pro mnoho lidí kultovní a sbírají ceny. Loni byly v prestižní internetové anketě Křišťálová lupa třetí v kategorii One(wo)man show za web ctyrlistky.cz, předloni zas čtyřlístkovské facebookové stránky obsadily třetí příčku v kategorii Dobrej nápad. Ale Tomšů se drží v ústraní. Svou práci totiž nepokládá za „nijak výjimečnou“, a rozhovory proto vesměs odmítá. Když po delším přemlouvání učinil pro Reflex výjimku, vymínil si alespoň, že se nenechá vyfotografovat, a odpovídal po e-mailu. Mimochodem, jedním z důvodů, proč se nakonec Tomšů nechal přesvědčit, byl fakt, že Reflex o zhodnocení jeho práce požádal i kreslíře Jaroslava Němečka.
„Láká mě možnost dozvědět se, co na to říká.“ Sám sebe totiž Petr Tomšů označuje za velkého fanouška Čtyřlístku především z 80. let, kdy vyrůstal. A svou zálibu v příbězích Fifinky, Myšpulína, Pindi a Bobíka přenáší i na svou dceru.
„Táta mně i sourozencům Čtyřlístky v 80. letech kupoval pravidelně, pokud je tedy v trafice ještě sehnal. Čtyřlístky jsme si pak se spolužáky měnili, půjčovali, chodili si je zamlouvat do knihovny, protože i tam na ně byly pořadníky. Teď mám malou dceru Terezku, má necelé dva roky, a musím se přiznat, že jsem ji čtyřlístkovým duchem nakazil a čtyři malé umělohmotné postavičky Pindi, Bobíka, Fifinky a Myšpulína patří k jejím nejoblíbenějším hračkám. Stejně tak jejich kreslené příběhy, které jí musím vykládat a ukazovat pořád dokola. Ovšem vůbec nejraději má, když jí před spaním vyprávím nové, právě vymyšlené dobrodružství,“ říká. „Současné Čtyřlístky nekupuji, ale vycházejí velké knižní reedice kompletních sešitů, ty kupuji jako dárky,“ dodává autor Čtyřlístků ze stránek STRACH.CZ.
Nejpovedenější "čtyřlístkové" stripy Petra Tomšů (podle jejich autora):
DĚLÁM TO ZA LAJKY
Příběh upravených obrázků ze Čtyřlístku začal před čtrnácti lety. „V roce 1998 jsem na internetu vydával magazín Strach. Původně šlo o takové jednoduché parodické texty na všechno, upřímně řečeno, ne příliš podařené. Časem jsem se trochu vypsal, přeorientoval se na politické téma. Na Strach začalo chodit více lidí, tak jsem přemýšlel, čím obsah obohatit. V té době byly oblíbené jednoduché kreslené stripy, ale protože kreslení není moje silná stránka, napadlo mě předělat obrázky hotové,“ líčí Tomšů. „Vzpomněl jsem si nejen na Čtyřlístky, ale třeba i na Strážce z Ábíčka, u těch jsem taky pár dílů předělal. Bohužel ale mají příliš malé bubliny, do kterých se špatně skládají slova, tak jsem od nich upustil,“ dodává.
Ze stránek STRACH.CZ se Tomšů před třemi roky přesunul na Facebook. „Když jsem se rozhodl, že budu Čtyřlístky upravovat pravidelně a na aktuální téma, přemýšlel jsem, jestli je dát na webové stránky, nebo radši využít Face book. Zvolil jsem Facebook právě pro možnost rychlého sdílení a přeposílání, což se mi osvědčilo, na webu bych takovou návštěvnost nikdy nedosáhl,“ konstatuje. Od přesunu na Facebook zájem o jeho práci strmě roste. Tomšů tvrdí, že ho to těší a že Fifince, Myšpulínovi, Pinďovi a Bobíkovi se hodlá věnovat i nadále.
„Dokud mě to bude bavit, budu tomu obětovat čas. Teď zrovna přemýšlím, jak zatraktivnit webovou podobu Čtyřlístků, ta současná je, mírně řečeno, primitivní. Ale co se týká témat, tak politika v České republice je pro satiru ráj,“ odpovídá Tomšů na otázku, co se Čtyřlístkem plánuje. Ačkoli se svým produktem slaví na internetu úspěchy, nehodlá prý ani v budoucnu na Čtyřlístku vydělávat byť jen tím, že by se na svou stránku s rostoucím počtem odběratelů pokoušel prodat reklamu. „Mě to neživí, nevydělávám na tom ani korunu, na což si dávám velký pozor. Přiznám se, že už se na čísla (přibývajících odběratelů) ani nedívám. Jediné, co sleduji, je počet lajků u nového obrázku. Abych věděl, kolika lidem jsem zpříjemnil den.“
JSEM AJŤÁK, MÁM DATABÁZI
Vzhledem k rychlosti, s jakou Tomšů dokáže aktuální politické a společenské události pohotově nasoukat do obrázků, se nabízí otázka, zda není tak trochu úchyl s fotografi ckou pamětí, který nosí klasické příběhy kvarteta z Třeskoprsk naskenované v hlavě.
„Nejsem takový machr, abych znal všechna čísla zpaměti. Jako správný ajťák jsem to vyřešil databází. Mám obrázky, které se dají po užít, uložené v elektronické podobě a u každého mám klíčová slova, co obsahují. Takže pokud se děje něco například kolem doktorů, zadám slovo doktor, vyběhne mi pár obráz ků a jsem tematicky blíž. Ale protože už to dělám třetím rokem, tak se mi některé obrázky vybaví hned,“ popisuje své know-how, ale dodává, že mu přesto občas nezbude než se probírat svazky zažloutlých sešitů. „Samozřejmě jsou témata a události, na které připravený nejsem. To pak listuju a listuju a listuju …“
Nad náměty a texty do bublin se zlínský ajťák s nikým neradí. „Nejsem zrovna týmový hráč. Všechny texty – jak na Strach, nebo na Čtyřlístky – si vymýšlím sám a pak si za ně taky sám ručím.“ Podle svých slov má Petr Tomšů zásadu, že „obrázek by měl být humorný, ale neměl by urážet“, a proto se snaží nepoužívat vulgární výrazy. „To je laciný humor. Maximálně pouze jako citaci,“ říká.
Občas se tomu však nevyhne. K šéfovi vydavatelství Čtyřlístek a synovi kreslíře komiksu Vítu Němečkovi proto už na „undergroundového příbuzného“ doputovalo pár stížností. „Měli jsme asi tři ohlasy od rodičů. Že jejich děti někde na Čtyřlístek ze Strachu narazily a našly tam nějaké vulgarity. Ale jak jsem říkal, necháváme to žít vlastním životem,“ říká shovívavě.
Vytvoření jednoho čtyřlístkovského stripu prý Petrovi Tomšů zabere pouhých pár minut. „Tedy po technické stránce, po obsahové je to různé. Někdy zaslechnu nebo si přečtu zprávu a už vím, že to nebude problém, a někdy nad tím sedím hodiny a výsledek pak ani na web nedám, protože je to slabota. Bubliny, navzdory svému názvu, nejsou nafukovací. Občas obrázek zvětším, abych tam narval o dvě tři písmenka navíc, ale o moc víc s tím nenadělám,“ říká autor upravených stripů.
NEJPŘÍSNĚJŠÍ JE BOBÍK
Právě s poukazem na délku bublin v jednotlivých oknech starých Čtyřlístků se Tomšů zdráhá odpovědět na otázku, kdo ze Čtyřlístku má jaké politické preference. „To takhle nejde říct. Kdybych ty postavičky kreslil já, nebyl by problém napasovat je do nějaké škatulky. Takhle se však musím řídit bublinami. Takže i kdyby se mohlo zdát, že Bobík by nejraději seděl u piva a práci se vyhýbal, občas hodí až přehnaně pravicovou hlášku a nikomu to nepřijde divné, protože zrovna na tom obrázku se tak tváří, tam to k němu sedí. To by byl velký luxus, kdybych se mohl řídit i jejich preferencemi k politikům či stranám,“ odpovídá zlínský čtyřlístkolog, jehož nejoblíbenější postavou je už odmala právě Bobík, jenž má ve stripech Tomšů zpravidla ty nejříznější hlášky.
Byť se Petr Tomšů už několik let tuzemské politice věnuje díky Čtyřlístku prakticky denně, on sám prý nijak zřetelně politicky vyhraněný není, natož aby se v nějaké straně či hnutí osobně angažoval. „Politice se vlastně věnuji pouze pasívně u piva. V předvolebních průzkumech by mě agentury označily jako ,zatím nerozhodnutého‘. Ale když už bych se měl někam zařadit, tak snad na levý střed. Takovou politiku u nás však nikdo nedělá.“
