Toulky po Srí Lance: Sloni ztracení a nalezení | Reflex.cz
reklama
nahoru

Toulky po Srí Lance: Sloni ztracení a nalezení

Pavel Dobrovský17. června 2012 • 10:00
Toulky po Srí Lance: Sloni ztracení a nalezení
foto: Pavel Dobrovský

Srí Lanka patří k zemím, které Češi navštěvují v podivuhodně vysokém množství. Důvodem jsou relativně levné letenky, dnes již bezpečná města a kultura, ve které se jako v té indické míchá současnost s tisíce let starou historií. A samozřejmě ceny – ostrov patří k těm levnějším.

reklama


Díl II.: Sloni ztracení a nalezení


Běžící indický slon, to je pět tun živé váhy s rychlostí čtyřicet kilometrů v hodině. Pro srovnání: pohotovostní hmotnost Škody Superb je tuna a půl. Naštvaný slon nebere ohledy na křoví nebo útlé stromy, válcuje směrem dopředu, dokud mu nedojde dech nebo hněv.


Takovým způsobem umírá na Srí Lance každý rok několik desítek lidí, a přesto mají Srílančané své slony rádi. Do stromů v džunglích instalují záchranné útěkové plošiny, a protože ani sloni to nemají lehké, starají se o nalezená slůňata ve speciálních sirotčincích. 


Může to být třeba trhavina zapomenutá po občanské válce anebo spadlé vysokoproudé dráty, které udělají z veselého slůněte nešťastného sirotka. V sirotčinci Pinnewala, kde většina z nich končí, se rozhodně nemají špatně – dvakrát denně koupání v řece a ve zbylém čase postávání na pasece a sypání hlíny jiným slonům na záda.


V sedmdesátihlavém stádu jsou i sedmdesátiletí veteráni, kteří se nemohou vrátit do přírody, anebo dospělí jedinci, kteří si tak nějak už zvykli na život v zajetí. Správa sirotčince proto zápasí s financemi – jeden slon vyjde přibližně na patnáct set korun denně a každý rok se jich pár nových narodí.
 

Nový strategický plán, jak zabránit finanční krizi v sirotčinci, je jednoduchý: po pěti letech budou narozená slůňata vypuštěna zpět do přírody. Správci věří, že jejich chovanci nepřejímají „civilizační návyky“, a tak se v divočině dokážou postarat sami o sebe.





Někteří puberťáci zkoušejí utéct před koncem pětiletky, a co je horší, jsou navíc hraví. Když si s vámi chce hrát metr a půl vysoké slůně na zašlapávanou, je nejlepší hodně rychle někam zmizet. Testováno na lidech.


Sirotčinec Pinnewala, o kterém píšeme, je tím nejznámějším. Vedle něj funguje Uda Walawe v národním parku a začíná se uvažovat o vybudování třetího v severní části ostrova. 

 
Nejen kvůli přetlaku slonů. Pro turisty je stádo tlustokožců, kteří si s nimi chtějí hrát, enormním lákadlem a do každého sloního sirotčince jich každý den napochodují stovky.


Na sirotčinci pak vydělávají drobní podnikatelé, kteří turistům prodávají suvenýry (třeba papír ze sloního trusu) anebo jídlo. Zkrátka, mít slony u vesnice znamená zaměstnat mnohem víc lidí než jen sloní stráž.




 

Pavel Dobrovský


Klíčová slova: rxrxpaveldobrovsky



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama