V těch očích je moudrost.

V těch očích je moudrost. Zdroj: Pavel Dobrovský

Veterán sloního sirotčince. Sedmdesát let. Slepý. Pamatuje kolonie.
Sedmdesát let staré kly. Hodně kilo slonoviny.
Pět tun živé váhy na řetězu.
Nemocní nebo agresivnější sloni jsou odděleni od stáda.
Dvakrát denně chodí sloni přes vesnici na koupačku do řeky.
15
Fotogalerie

Toulky po Srí Lance: Sloni ztracení a nalezení

Srí Lanka patří k zemím, které Češi navštěvují v podivuhodně vysokém množství. Důvodem jsou relativně levné letenky, dnes již bezpečná města a kultura, ve které se jako v té indické míchá současnost s tisíce let starou historií. A samozřejmě ceny – ostrov patří k těm levnějším.


Díl II.: Sloni ztracení a nalezení


Běžící indický slon, to je pět tun živé váhy s rychlostí čtyřicet kilometrů v hodině. Pro srovnání: pohotovostní hmotnost Škody Superb je tuna a půl. Naštvaný slon nebere ohledy na křoví nebo útlé stromy, válcuje směrem dopředu, dokud mu nedojde dech nebo hněv.


Takovým způsobem umírá na Srí Lance každý rok několik desítek lidí, a přesto mají Srílančané své slony rádi. Do stromů v džunglích instalují záchranné útěkové plošiny, a protože ani sloni to nemají lehké, starají se o nalezená slůňata ve speciálních sirotčincích. 


Může to být třeba trhavina zapomenutá po občanské válce anebo spadlé vysokoproudé dráty, které udělají z veselého slůněte nešťastného sirotka. V sirotčinci Pinnewala, kde většina z nich končí, se rozhodně nemají špatně – dvakrát denně koupání v řece a ve zbylém čase postávání na pasece a sypání hlíny jiným slonům na záda.


V sedmdesátihlavém stádu jsou i sedmdesátiletí veteráni, kteří se nemohou vrátit do přírody, anebo dospělí jedinci, kteří si tak nějak už zvykli na život v zajetí. Správa sirotčince proto zápasí s financemi – jeden slon vyjde přibližně na patnáct set korun denně a každý rok se jich pár nových narodí.
 

Nový strategický plán, jak zabránit finanční krizi v sirotčinci, je jednoduchý: po pěti letech budou narozená slůňata vypuštěna zpět do přírody. Správci věří, že jejich chovanci nepřejímají „civilizační návyky“, a tak se v divočině dokážou postarat sami o sebe.





Někteří puberťáci zkoušejí utéct před koncem pětiletky, a co je horší, jsou navíc hraví. Když si s vámi chce hrát metr a půl vysoké slůně na zašlapávanou, je nejlepší hodně rychle někam zmizet. Testováno na lidech.


Sirotčinec Pinnewala, o kterém píšeme, je tím nejznámějším. Vedle něj funguje Uda Walawe v národním parku a začíná se uvažovat o vybudování třetího v severní části ostrova. 

 
Nejen kvůli přetlaku slonů. Pro turisty je stádo tlustokožců, kteří si s nimi chtějí hrát, enormním lákadlem a do každého sloního sirotčince jich každý den napochodují stovky.


Na sirotčinci pak vydělávají drobní podnikatelé, kteří turistům prodávají suvenýry (třeba papír ze sloního trusu) anebo jídlo. Zkrátka, mít slony u vesnice znamená zaměstnat mnohem víc lidí než jen sloní stráž.