Čím horší je v Cannes počasí, tím lepší filmy se promítají. Kdo nás zaujal? | Reflex.cz
reklama
nahoru
Tereza Spáčilová z Cannes

Čím horší je v Cannes počasí, tím lepší filmy se promítají. Kdo nás zaujal?

Tereza Spáčilová23. května 2012 • 11:00
Čím horší je v Cannes počasí, tím lepší filmy se promítají. Kdo nás zaujal?
foto: Tereza Spáčilová

Počasí v Cannes dávno přestalo být tématem vhodným leda k zahájení konverzace. Na pár dní dokonce vytlačilo z titulních stránek filmy, kvůli nimž se v květnu na Riviéru jezdí.

reklama

A podepsalo se i na programu — když spadla konstrukce jednoho z kin, začaly se rušit projekce a k nelibosti distributorů a producentů také nákladné večírky na jachtách a plážích. Mraveniště jménem bulvár Croisette se povážlivě vyprázdnilo.

 

Bude to znít banálně, ale člověka to při pohledu na bouřící moře nemůže nenapadnout: co bude se všemi těmi hvězdami, které na festival připlouvají jachtou? Netrápí je na těch vlnách mořská nemoc? A nehrozí, že dají zpětný chod a na festival vůbec nedojedou?

 

Paradoxně se ukázalo, že právě ony, nikoli jejich fanoušci, jsou vodě a větru odolné. Zatímco po divácích zbyly v ulicích jen rozlámané deštníky, filmové delegace hrdinně vzdorovaly vichřicím a po mokrém koberci statečně čvachtaly vstříc premiérovému promítání.

 

Čvachtal i sedmdesátiletý Michael Haneke, canneský harcovník a držitel Zlaté palmy. Ten svým filmem Amour o stáří a ztrátách, jež bolí, i když s nimi počítáme, dojal publikum k slzám a zdá se, že má nakročeno k dalšímu triumfu.

 

 

Přehlídka se mezitím pomalu přehoupla do druhé poloviny, nicméně v kvalitě neslevila, ba právě naopak: čím horší bylo počasí, tím lepší se promítaly filmy. Nezklamali klasici (Resnais) ani prověřené „firmy“ (Kiarostámi), ale pozornost zaslouženě přitahovaly i kousky mimo hlavní sekci (vestoje se aplaudovalo například mrazivě uvěřitelnému mexickému snímku Después de Lucía).

 

Premiéra filmu Después de Lucía (režisér točil aplaudující publikum kamerkou na tyči přímo z hledišti)

 

Vytrvalý déšť, do něhož se nikomu nechtělo, navíc pomohl zviditelnit i ty, kteří by jinak zůstali ve stínu. Vedle již dříve zmíněného syna Davida Cronenberga Brandona to byla například i Jules Stewartová, matka teenagerovského idolu Kristen a jinak zkušená členka hollywoodských produkcí, jež se po třiceti letech práce se scénáři rozhodla natočit vlastní film. Stál tři milióny dolarů, jmenuje se K-11 a hraje v něm i její syn Cameron. Filmaři jsou zkrátka opravdu jedna velká rodina.

 

Když už jsme u těch debutů: své poprvé si na plátně (a v Cannes) prožil i Ronan Keating, někdejší člen zbožňovaného britského boybandu Boyzone. Po dvaceti letech bezvýsledného navštěvování castingů se konečně dočkal filmové role — ve snímku Goddess tančí, zpívá a hraje manžela s holým zadkem.

 

Pro úspěch je prý ochoten udělat hodně, takže přežil i to, že jde o romantiku, kterou nemusí. „Ostatně než jsem začal zpívat s Boyzone, taky jsem poslouchal grunge a nesnášel pop. Když něco hodně chcete, tak to zkrátka jednou dostanete,“ říká.

 

My v Cannes hodně chtěli sluníčko. A Ronan nelhal, přišlo.

 

Tereza Spáčilová


Klíčová slova: rxrx



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama