Kdo by si snad myslel, že zaměstnání služky patří feudální minulosti, je na velkém omylu. Služky jsou na vzestupu. Tedy alespoň ve Velké Británii. Je po nich vysoká poptávka, i když je třeba podotknout – platy v této kategorii se ve Spojeném království pohybují beznadějně u dna. Není tedy divu, že služek je nedostatek, neboť na dráhu tohoto povolání se vydávají pouze ženy, jejichž šance na nějaké výnosnější zaměstnání jsou takřka nulové.
Podle britského listu The Guardian skoro 40 % žen pracujících ve vyšších funkcích si vydržuje služky. Ty se rozdělují ve Velké Británii na dvě kategorie, „nannies“ a „cleaners“. Úlohou těch prvních je převážně hlídat děti, psát s nimi domácí úlohy, vařit a obstarávat nákupy. Ona druhá sorta naproti tomu uklízí rodinné domy.
Britové vyšších společenských tříd totiž v činžákových bytech nebydlí. Služky v luxusních sídlech pobíhají s hadrem v ruce, myjí okna, nádobí, chodí venčit psy a obstarávají nákupy. Sociolog Gill Wightman k tomu dodává: „Vdaná Angličanka pracující ve vyšším managementu Spojeného království by bez dvou služek a zahradníka nemohla vůbec společensky existovat.“
Platová výše služek patří k nejnižším v této zemi. „Nannies“ pobírají mezi 150 až 200 librami šterlinků týdně (asi 5400 až 7200 Kč). Pracují často devět až deset hodin denně. „Cleaners“ jsou placeny hodinově: v průměru čtyři libry šterlinků (zhruba 144 Kč) na hodinu. K tomu je třeba dodat, že například běžné výdaje v Anglii jsou až čtyřikrát vyšší než v ČR, takže služka na britských ostrovech má plat reprezentující v ČR kolem 6300 Kč měsíčně. Je tedy na tom podstatně hůř než česká prodavačka, a musí si ještě navíc odpracovat přesčasové hodiny, za které žádný plat nedostává.
Polarizace příjmů mezi tzv. high society a under class je v zemi doslova propastná. Vrchní manažerka průměrného anglického podniku (LTD) s 300–400 zaměstnanci vydělává 90 000–100 000 liber šterlinků (asi 3 240 000–3 600 000) ročně. Špičkové platy ve velkých podnicích přinášejí těmto úspěšným ženám příjmy mezi 140 000 až 190 000 liber šterlinků (5 040 000–6 840 000 Kč) ročně, mohou si tedy dovolit zaměstnávat dvě služky a jednoho zahradníka, aniž by zpozorovaly, že jim z jejich finančního obnosu něco schází.
Protože za mzdu „nannies“ a „cleaners“ pracuje pouze málo Angličanek, rekrutují se tyto pracovní síly převážně z bývalých britských kolonií, z Indie, Pákistánu, Srí Lanky a Nigérie. Pokusy zařadit do této kategorie zájemce z bývalé východní Evropy se (zatím) s kýženým úspěchem nesetkaly. I když některé z kandidátek ovládají angličtinu natolik, že se domluví, chybí jim společenské vystupování a správný bontón, bez něhož se neobejdou. V mnoha případech dochází dokonce k nedorozuměním.
Některé služky rekrutované z východní Evropy se omylem domnívají, že domy ve Westminsteru, Chelsea nebo v okolí londýnského Toweru jsou jakýmisi druhy samoobsluh, kde je možno přemísťovat předměty z kredencí, stolů, vitrín a dalších druhů nábytku do vlastních kapes. Nelehkou úlohou londýnských strážníků je potom těmto pomýleným ženám vyvracet jejich bludné představy na místních policejních stanicích, že to, co jim nepatří, si domů odnášet nemohou.
