Blog tortureinegypt.net, který monitoruje případy mučení v Egyptě, dosahuje pravidelně desítek tisíc návštěv za měsíc. Jeho provozovatelka, egyptská novinářka Noha Atef (26), se v rámci festivalu Jeden svět v Praze rozhovořila nejen o revoluci, ale i o roli ženy v Egyptě a o svém názoru na světová média.
Jak jste spokojená s porevolučním vývojem v Egyptě?
Předně jsem velmi pyšná na náš národ. Moc věcí se ale bohužel nezměnilo. Chyby, které jsme udělali od konce revoluce, převyšují počet chyb, které udělal Mubárak za třicet let své vlády. Ohledně dalšího vývoje jsem ale optimistická.
Západ se po skončení revoluce velmi obával nástupu radikálního islamismu v Egyptě. Tuto debatu ještě více nastartovalo vítězství Muslimského bratrstva ve volbách.
Je tu zažitý předsudek Západu, obávat se čehokoliv muslimského. Muslimské bratrstvo bylo za Mubáraka zakázáno. Mnoho lidí pro ně nyní ve volbách hlasovalo. Byla to nejlépe organizovaná opoziční strana a získala nejvyšší počet hlasů. Díky tomu obsadila parlament. Západ se nyní obává, že tíhneme k extrémistickému islamismu, ale tak to není. Muslimské bratrstvo má k Islámu pouze náboženský vztah, nikoliv politický. Politicky je velmi liberální. Nechce teokracii, ale civilní stát. I silně liberalně založení obyvatelé hlasovali pro Muslimské bratrstvo.
Prezident Mubárak platil za velkého spojence USA, a to i díky tomu, že se ve válce v Perském zálivu postavil na stranu Kuvajtu. Jak ale jeho osobnost vnímají obyvatelé Egypta?
Za vlády Mubáraka panovala v Egyptě obrovská chudoba, vím to z vlastní zkušenosti. Mnoho lídí však prezidenta respektovalo a dokonce tvrdili, že je nadaným politikem. Prvních deset let jeho vlády bylo zcela v pořádku. Potom se však změnil, začal dělat velmi špatné věci.
V květnu proběhne v Egyptě první demokratická volba hlavy státu. Podle zahraničních zdrojů je jedním ze žhavých kandidátů i Amr Músa, který byl za prezidenta Mubaraka ministrem zahraničních věcí. Jak je to možné?
Předně nemůžete s jistotou tvrdit, že se bude jednat o demokratické volby. Možná budou zmanipulované, to nikdy nevíte. Nemyslím si, že je Músa žhavým kandidátem, je ale pravda, že je ze všech kandidátů asi ten nejznámější. Pro nás to samozřejmě představuje problém. Byl součástí diktátorského režimu. Nemůžeme vyměnit diktátora za diktátora. Pokud se v západních médiích píše, že je žhavým kandidátem, jde o dezinterpretaci. Je nejznámější, nikoliv nejoblíbenější. Jsou lidé, kteří ho stále respektují, ale nevěřím, že ho lid zvolí.
Zlepšila se v zemi situace s lidskými právy?
Nezlepšila. Má to svou logiku. Prozatím se nezměnily zákony. Lidé, kteří nyní řídí zákon, jsou ještě horší než za doby Mubáraka. Především lidé napojení na armádu. Jsem ale optimistická. Nelze předpokládat, že se situace změní behem pár dní. Může to trvat rok, nebo i pět let.
Jsou ženská práva v Egyptě na podobné úrovni jako je tomu v Afghánistánu, Iráku nebo Saudské Arábii?
Vůbec ne. Myslím si, že toto je jeden z dalších předsudků západního světa. Irák je pro západ stejný jako Pákistán, Írán nebo Egypt. Ženy ze Saudské Arábie se oblékají stejně jako ženy z Libanonu nebo jako ženy z Egypta. To je ale obrovský omyl. Každá země má svojí osobnost. Ano, je tu několik společných znaků, ale i ty se mohou mírně lišit stát od státu.
U nás se má situace tak, že ženy dělají všechno. Nejen proto, že mohou. Kvůli chudobě často i musí. Ženy vykonávají i mužská povolání. Když se podíváte na videa z demonstrací, najdete i ženy, které vedou celé davy. Muži v Egyptě nemají problém s tím, když jim šéfuje žena. To je například velký rozdíl oproti Saudské Arábii.
Problém je ale jinde. Bylo by potřeba ženská práva přímo zakořenit v zákonech země. Stále tu panují konzervativní názory, ale věřím, že brzy zcela vymizí. Mladá generace je mnohem vzdělanější a názorově otevřenější. I mladí z malých vesniček jdou studovat na univerzitu do Káhiry.
O revoluci se zasadili lidé, ne internet
Jak se díváte na tvrzení, že hlavní silou revoluce se stal internet a sociální sítě?
Je to nesmysl. Demonstrace nebyly svolávány přes internet, jak se všude tvrdí. Sedmdesát procent území Egypta nemá vůbec přístup k internetu. Obyvatelé Káhiry internet pochopitelně využívali pro potřeby revoluce, nedá se ale říct, že by revoluci přímo zapříčinil. Těm, kdo k internetu přístup měli, byl navíc často vypínán a blokován. O revoluci se zasadili lidé, ne internet. Internet byl pouze jeden z nástrojů. Opět se ukázalo, jak média dokáží překroutit realitu. Internet glorifikují a přikládají mu větší roli v revoluci, než si zaslouží.
Pouhý týden před propuknutím nepokojů v Egyptě se podobné události staly v Tunisku. Byla to náhoda?
Nebyla. Tunisko bylo vždycky ve všem o krůček před námi. Jsme si hodně podobní, i když vlastně netuším proč. Máme podobnou časovou linku historie. Když v Tunisku nastolil bin Alí diktaturu, u nás přišel Mubárak. Tunisko například zrušilo svou tajnou policii a my je následovali. Okolnosti byly samozřejmě v obou zemích zcela odlišné. Když jsme ale viděli, že jejich revoluce byla úspěšná, řekli jsme si, že bychom to mohli zvládnout také. Tunisko nás inspirovalo.
Součástí vašeho blogu je i dvojice stranek Piggipedia a Torturepedia. O co se přesně jedná?
Torturepedia obsahuje záznamy o mučení v Egyptě. Jde o seznam jmen obětí s popisem a detailními informacemi o tom, co přesně se stalo. Vše řazeno podle data, města či případně přímo policejní stanice. Jednoduše tak lze dohledat záznamy o mučení v Káhiře, Alexandrii a podobně.
Piggipedia je album na serveru Flickr, které vedu se svými přáteli. Jedná se o galerii s fotografiemi policejních důstojníků, nejen těch, kteří se přímo účastnili mučení, ale i všech ostatních. S největší pravděpodobností se totiž i oni nějakým způsobem provinili. Když je někdo obětí mučení nebo perzekuce, může v albu jednoduše označit viníka. Nyní máme v galerii přes pět set fotografií. Všechny záznamy pečlivě ověřuji. Nechci, aby byl kdokoliv falešně obviňován.
Hrozí nyní nějaký trest odpůrcům minulého režimu?
Za éry Mubáraka, kdy ještě byla tajná policie, se podobné činy tvrdě trestaly. Tajná policie zničila život vám i vašim rodinám. Nyní vás vojenský soud odsoudí a zavře do vězení. Egyptský bloger Maikei Nabil byl před rokem uvězněn kvůli svým názorům na režim prezidenta Mubáraka. Nedávno ho propustili, soud ale obvinění nestáhl.
Od konce revoluce o Egyptě v médiích často neslyšíme. Proč tomu tak je?
Je pro mě velmi smutné sledovat světová média. Od konce revoluce pro ně Egypt přestal existovat. Říkají si “revoluce skončila, není o čem psát.” Tvrdit ale, že revolucí to všechno končí, je velmi naivní představa. Násilnosti se tu dějí pořád.
Nedávno se v Káhiře konala ohlášená a zcela legální demonstrace křesťanů a muslimů. Proti obou skupinám se ale postavila armáda. Bez jakéhokoliv varování vjel jeden z obrněných transportéru do davu lidí a jednoduše je přejel. Ve světových médiích ale vyšla lživá zpráva o tom, že se při demonstracích strhla bitva mezi křesťany a muslimy. Do médií se musí dostat pravda a tou je, že armáda zabila civilisty a obyvatelé Egypta. Je přeci jedno, zda to byli křesťané, nebo muslimové.
V Egyptě se stále zabíjí, stále se umírá. Každý měsíc zaznamenáváme vysoký počet obětí. Probíhají pouliční boje mezi armádou a civilisty. Umírají muslimové, křesťani, studenti, manažeři, umírají muži i ženy.
