Některé věci, které se stanou, si nedokážeme vůbec představit – v tom je život krásný i smutný: ve své naprosté nepředvídatelnosti. Měl jsem v plánu Jaroslavu Hřebíkovi zavolat, až se těsně před začátkem ligy vrátí ze soustředění ve Španělsku. Den před jeho návratem – ve čtvrtek 9. února – zemřel Lukáš Přibyl, místopředseda představenstva Sparty. V pouhých třiatřiceti letech. Právě on měl být spolu s novým generálním sportovním manažerem klíčovou postavou pozitivních změn na Letné.
Jak dlouho jste Lukáše Přibyla znal?
Lukáše jsem znal přibližně deset let, ze začátku ještě z jeho působení v České televizi, později díky jeho práci pro Bohemku a Spartu. Od mého příchodu na Letnou v klubu zastupoval pana Křetínského, takže byl de facto můj šéf, bohužel jenom tři měsíce ...
Jak si ho budete pamatovat?
Jako nesmírně pozitivního člověka s výborným smyslem pro humor. Byl také obrovsky pracovitý a myslím si, že způsob, jakým pracoval a jakým řešil problémy, by mohl být vzorem pro všechny lidi v naší společnosti. On byl prostě takový vzorný kluk, pro fungování klubu, jak jsem to vnímal, nezbytný. Během ledna jsme měli společné čtyři schůzky s panem Křetínským, Lukášem a personálním ředitelem Jakubem Otavou ohledně projektu otevřené Sparty vůči fanouškům a médiím a v podstatě to bylo založeno na tom, že všichni musíme pracovat tak, aby na Spartu mohli být všichni hrdí. Lukáš měl heslo „hrdost není pýcha“ a já jsem bezmezně věřil, že se to s ním povede.
To heslo o hrdosti a pýše by mohlo obstát nejenom ve Spartě.
Pozor, to nebyla žádná fráze, on takový byl, choval se přesně v duchu toho hesla. On to bral tak, že hrdost musí být něčím podložena, a proto jsme vybírali také určité typy lidí, kteří do Sparty přicházeli jako hráči nebo zaměstnanci. Právě Lukáš Přibyl byl pro mě nesmírně důležitý v rozhodování, jestli jít znovu do Sparty. Řeknu vám to asi takhle: manželka s tím totiž nesouhlasila a on nás spolu s Jakubem Otavou navštívil u nás doma a myslím si, že představoval nejdůležitější článek, proč manželku nakonec zlomil. Tím, že Lukáš odešel, zanechal pro nás všechny strašně náročný úkol, protože bez něj nebude snadné, abychom jeho představy naplnili. Ale o to víc se budeme snažit.
