Kdysi, začátkem 70. let, jsem navštívil nizozemský Rotterdam. Bylo to do té doby nejšpinavější město, které jsem kdy viděl. Na ulicích se válely vysloužilé spodky, prezervativy, láhve od kořalky a ožralí námořníci. V přístavu vládla kriminalita a pasáci popásající umouněné ženštiny, nositelky snad všech druhů pohlavních chorob. Mimo AIDS (tehdy ještě neznámý) tam vládl – vulgárně řečeno – stoprocentní bordel, špína a svrab. To, že je to někde ještě horší, jsem se dozvěděl až později.
Podle západních zpravodajských služeb jsou nejšpinavějšími městy na světě Lagos v Nigérii a Karáčí v Pákistánu.
Typickým příkladem chudinské čtvrti Lagosu je Ajegunie. Průměrná mzda v těchto končinách činí v přepočtu asi tři koruny (= jeden rohlík) na hodinu. Podvýživa je zde pravidlem. V nesnesitelné bídě tam žije čtyři až sedm miliónů lidí. Tito lidé vůbec nevědí, co je to vodovod a splachovací záchod. Výkaly doslova zaplavují ulice a epidemie kosí místní obyvatelstvo. Odpadky se vyhazují přímo na ulici a sotva tam existuje někdo, kdo by netrpěl nějakou smrtelnou chorobou. Každé třetí dítě se nedožije ani pěti let.
V pákistánském Karáčí jsou poměry podobné. V tomto městě umírá 35 % obyvatelstva na následky chorob z nečistoty. Voda je prosáklá látkami průmyslových podniků, pesticidy i bakteriemi z odpadků ostatních domácností. V Karáčí umírá ročně pět tisíc dětí ve věku do pěti let na následky průjmových onemocnění. Evropské zpravodajské služby sice bijí na poplach, ale je třeba si uvědomit, že vlády v těchto končinách si se současným stavem nevědí rady a bez naší hospodářské intervence nelze žádné zlepšení ani v nejmenším v dohledné době v oněch částech světa očekávat.
Jak to vypadá na „civilizovaném“ Západě? Podle amerického listu Wall Street Journal je New York nejšpinavějším městem západní polokoule. List se rozepsal: „Toto město má naději se utopit ve vlastních odpadcích a špíně. Vše se válí na ulicích, v jízdní dráze, a dokonce i v městských parcích. Není ulice, která by netonula v odpadcích. Ve svinčíku se cítí dobře pouze jeden druh bytostí – jsou to potkani. Rozmnožují se po statisících.“
Vedoucí městského úklidu v New Yorku, Marsa Bystryn, sdělil listu Wall Street Journal smutnou skutečnost: „Vydáváme desítky miliónů dolarů měsíčně na úklid města. Všude jsou kontejnery na papír, sklo a další druhy odpadků. Nikdo to však nebere vážně. Kontejnery jsou prázdné. Odpadky se válejí po ulicích, v průchodech, pasážích, před krámy, na dvorech – všude, kam se podíváte.“ Jak je to možné?
List Wall Street Journal zveřejnil populační statistiku města: 56 % bělochů, 38 % přistěhovalců z Latinské Ameriky a asijských zemí. Šestadvacet procent černochů pod oficiálním názvem „African-American“. V některých čtvrtích New Yorku se ani anglicky nemluví. Hovoří se tam španělsky, čínsky a různými afro-asijskými dialekty. Tito obyvatelé neberou hygienu životního prostředí vážně. Žijí doslova na smetišti, jak byli zvyklí ve svých mateřských městech.
Za znečišťování ulic se platí v USA velké pokuty, ale ve čtvrtích barevných etnických skupin to nefunguje. Potom je zde problém důkazního řízení: pachatele by bylo nutné chytit doslova za ruku. Americký soudce netrestá nikoho ani centem pokuty, pakliže nemá konkrétní důkaz o jeho vině.
