V prvním dílu seriálu naší fotoškoly se dozvíte něco o tom, proč je fotografování iPhonem tak populární, nebo co se dá, a naopak moc nevyplatí fotografovat. Co vlastně můžete od iPhonu (který byl, je a bude především „chytrým“ telefonem) při fotografování očekávat? Nezapomeneme ani na několik tipů, které vás mohou inspirovat.
Dříve než začneme, bych rád poděkoval za celkem slušnou sérii e-mailů po uvedení pilotního dílu seriálu, v nichž mi někteří z vás děkují, jiní se záludně ptají a další doporučují, co by si rádi přečetli. Pochopitelně se najdou i ti, co mi spílají. :-) Protože většina z vás přijala témata jednotlivých pokračování, která jsem minule navrhl, budeme se jich držet. Neznamená to ale, že ji v průběhu seriálu nemůžeme upravit, doplnit nebo změnit. Takže, směle do toho. :-)
Nejprve vám dlužím odpověď na otázku, co to vlastně znamená iPhoneography (u nás se častěji používá tak trochu nesprávně iPhone fotografie). Tak především: Neexistuje žádná oficiálně stanovená definice ani manuál pro tento druh fotografování a zpracování obrazu pomocí iPhonu.
Obecně se mezi prvními bloggery a fotografy zhruba před třemi lety rozšířilo jednoduché moto: iPhoneography je zkrátka umění fotografovat iPhonem… Jasně, může to působit úsměvně a jako klišé. Ale tak to zkrátka je a bude. Ačkoliv dnes už zdaleka nelze mluvit jen a pouze o fotografii, základem dál zůstává. A to i přesto, že se stále častěji objevují aplikace, jež typicky digitální záznam snímku přetvářejí pomocí efektů a algoritmů také v grafiku, malbu, kresbu, graffiti, vodotisk a mnohé další směry.
Ale to bychom šli příliš do detailů a trochu předbíhali. Pojďme raději rovnou k základním postupům, se kterými se patrně setkáváte nejčastěji, když zkoušíte iPhonem fotografovat. Pamatujte, že tipy a rady, jež vám nabízím, nejsou zákon. Vždycky můžete v záplavě nových aplikací a postupů narazit na nějaký nový, inovativní, působivý a dosud neznámý styl. A to je jedna z hlavních výhod iPhone fotografie.
PROČ JE IPHONE FOTOGRAFIE FENOMÉN
V první řadě za to může popularita samotného telefonu, jehož první veze byla uvedena v roce 2007. A, po pravdě řečeno, fotografie z něho byly tehdy příšerné. :-) Zanedlouho po jeho uvedení ale přišel jeden z důležitých okamžiků – nástup aplikací. Ano, právě nápady a kreativita vývojářů a s ní touha mnoha amatérů (i profesionálů) objevit nový způsob práce s fotografií spustily během krátké doby doslova lavinu.
S odstupem času lze říci, že právě tvůrci aplikací a hned v závěsu za nimi bloggeři a fotografové odstartovali nový způsob práce se záznamem a zpracováním digitálního obrazu, kterému propadly milióny lidí po celém světě.
Osobně se domnívám, že klíčovým okamžikem pak byl také silný nástup sociálních sítí a možnost sdílení fotografií. A v neposlední řadě nostalgie po retrostylu, k němuž se lidé rádi vracejí po letech nejen ve fotografii, ale i dalších uměleckých směrech, třeba designu nebo módě. Důkazem je dneska slavná fotoaplikace pro fotografování iPhonem s názvem HIPSTAMATIC (za pouhý rok od jeho představení si ho stálo téměř 1,5 miliónu lidí).
Jeho koncept vychází z někdejší analogové kamery Hipstamatic 100 (ve své době absolutní propadák) a také z populárního fotografického stylu lomografie a polaroidu. Dodnes patří k nejčastěji používaným fotoaplikacím a komunita uživatelů kolem ní patří jednoznačně k nejsilnějším. A je to jednak díky retrovzhledu a stylu, ale také kvůli možnosti sdílení fotografií. Její autoři tehdy vsadili právě na retro styl a pochopitelně také na rostoucí popularitu sdílení dat, v tomto případě fotografií.
Obrovskou reklamu přinesl Hipstamatiku mimo jiné i fotograf Damon Winter (mimochodem, držitel Pulitzerovy ceny za fotografii), jemuž deník New York Times v roce 2010 otiskl sérii fotografií z válečné zóny v Afghánistánu. Damon navíc za tenhle soubor obdržel 3. místo v prestižní fotografické soutěži fotožurnalistů s názvem Picture of The YEAR. (obdoba slavného World Press Photo – dvě nejprestižnější světové soutěže fotožurnalismu).
CO SE IPHONEM DÁ A NEDÁ FOTOGRAFOVAT?
Bude to znít odvážně, ale v podstatě vše co s běžnými kompaktními fotoaparáty nebo zrcadlovkami. Zcela nepochybně ale existují omezení:
1. Paradoxně je to obecně obdivovaná konstrukce iPhonu. V některých momentech je nepohodlný do ruky a donedávna šlo každou fotografii pořídit pouze dotykem prstu na plochu displeje. Dnes se dá s některými aplikaci fotit i stisknutím tlačítka hlasitosti. Důležité ale je, že vzniká spousta doplňků a příslušenství (v některém z dalších dílů se na některé zaměříme), jejichž pomocí se iPhone lépe drží a pohodlněji se s ním fotí.
2. Nemožnost ovlivnit čas a clonu, případně kombinaci obojího. iPhone je zkrátka automat, a přestože má výbornou světelnost objektivu (důležité pro práci v horším světle), musíte počítat s tím, že za šera a ve špatných světelných podmínkách budě většina fotografií rozmazaných, nepoužitelných. Výjimka ale potvrzuje pravidlo a někdy se z takové nevýhody dá udělat přednost. Z vlastní zkušenosti můžu napsat, že jsem mnohokrát (obzvlášť teď, v zimním období) pořizoval snímky večer nebo v noci a díky osvětlení lamp, umělému osvětlení třeba v metru, restauraci nebo ve výlohách prodejen jsem získal několik povedených záběrů. Přesto počítejte s tím, že expozici u iPhonu částečně ovlivníte, clonu a čas nikoliv.
3. Rychlost a reakce fotoaparátu. Přestože jde „jen“ o telefon, není „závěrka“ iPhonu špatná, ale ve srovnání s autofokusovými zrcadlovkami to určitě prohraje. :-)
Naopak velkou výhodu spatřuji u focení iPhonem v jeho nenápadnosti. Často udělám fotografii, aniž by si toho okolí všimlo. Zdůrazňuji, že rozhodně nemám pocit, že by mělo jít o šmírování. :-) V současné době je to prostě výhoda. Lidé se chovají více přirozeně, než když na ně namíříte profesionální zrcadlovku.
Přirovnal bych to ke kategorii street fotografie, jež byla a je postavena právě na nenápadnosti a rozhodujícím okamžiku. S obřím aparátem vyfotíte něco nebo někoho rychle, ale na ten správný a zajímavý moment či výraz budete čekat delší čas. S menším přístrojem to bývá opačně.
MANÝRA. NEBO SKVĚLÝ DOPLNĚK K „NORMÁLNÍ“ FOTOGRAFII?
Pakliže se začnete iPhone fotografii věnovat intenzivně, získate určité návyky, a tím pádem i zkušenost, která vás posune dál. Je to v podstatě podobné jako s „normální“ fotografií. Ovšem s tím rozdílem, že iPhone nabízí spoustu možností, jak získat obrázky, nad nimiž při tradičním způsobu záznamu všeho kolem vás nebudete ani přemýšlet.
Často se setkávám s kritikou „klasických“ fotografů, že: „To trapné focení iPhonem je pouhá manýra a degraduje to ,opravdovou‘ fotografii na něco nízkého, zbytečného, laciného.“ Nebo, že: „Vyfotit nějakou pitomost a protáhnout ji přes filtr, aby to vypadalo jako skvělý obraz, umí každý pitomec.“
Jistě, aplikace, jež iPhone fotografové používají k získávání svých záběrů, nepochybně obraz zkreslují, deformují, mění. Ale co je na tom špatného? Obzvlášť v době, kdy se drtivá většina uživatelů zrcadlovek i kompaktů neobejde bez programů na úpravu fotografií, jakým je třeba známý Photoshop?
Ve své fotografické praxi se v posledních letech tak často setkávám s neúměrným, až extrémním používáním nástrojů na úpravy snímků, že kritika focení telefonem a jeho aplikacemi mi přijde často až úsměvná. Oba ty směry — klasický digitální i mobilní s použitím aplikací a algoritmů pro přímé úpravy obrázků přitom mohou a dokážou existovat vedle sebe. Je přece jedno, čím fotografii zaznamenáte.
Důležité je, jestli se vám povede dodržet pravidla pro správnou kompozici, že naučíte přemýšlet co a proč fotografovat, jak pracovat se světlem, a hlavně: Když dokážete svými fotkami něco sdělit, kreativně zaznamenat a v neposlední řadě zaujmout okolí. A pokud je pro vás fotografie pouhým prostředkem, jak sledovat svět kolem sebe, pořizovat si takový fotodeník svého života, tím spíše.
Mimochodem, s iPhonem jako fotoaparátem pracuje celá řada světoznámých fotografů, ať už fotožurnalistů, nebo portrétistů. Například Ron Haviv nebo Balazs Gardi. O slavné fotografce Annie Leibovitzové ani nemluvě. Ostatně, podívejte se na přiložené video, jak se o iPhonu vyjádřila v nedávném rozhovoru pro stanici NBC:
Jedno je jisté. Téměř vždy budou vaše snímky vypadat jinak a, řekněme, „výtvarněji“ (při použití efektů, pochopitelně). Bez toho se „klasický“ typ fotografa musí obejít (pokud to tedy posléze nedohání pomocí programů při zpracování v počítači).
Ale dost teorie. Alespoň pro tentokrát. V příštím díle se podíváme na některé z mnoha stovek fotoaplikací, jež lze dnes a denně používat při fotografování na ulici, v metru, na stadiónu i v ateliéru. Chybět nebudou ani ukázky snímků, ať máte příklady toho, co vše se s iPhonem dá vyfotit, případně jak je upravit.
Inspirovat se však můžete už dnes několika fotografiemi, které jsem v posledních měsících zaznamenal. Pokud vás ale láká skutečné mistrovství v iPhone fotografii, doporučuji první tip pro velkou inspiraci. Tím je slavný a stále populárnější web mnoha zkušených iPhone fotografů s názvem PIXELSATANEXHIBITION (se satanismem to vážně nemá nic společného) a přesvědčte se, že tvorba některých autorů stojí vážně za to.
Více o IPhone fotografii si můžete přečíst na osobním blogu autora na adrese www.iPhonefoto.cz.
