Kdo bude novým prezidentem republiky? Tuto otázku si položili komentátor Bohumil Pečinka a politolog Petr Sokol v reakci na schvalování přímé volby hlavy státu. Byli si vědomi, že v lednu 2013 může být politická atmosféra odlišná. Berme jejich úvahy jako hru, jež odráží situaci konce roku 2011. Reflex tím chce otevřít debatu na téma výběru příští hlavy státu.
Vyjděme z dosud nepotvrzeného faktu, že ústavní zákon o přímé volbě prezidenta republiky schválí v navržené podobě jak Poslanecká sněmovna, tak Senát. A co dál? Kdo vlastně může stát v čele státu?
Obecně řečeno: žena nebo muž nad čtyřicet let. Podle nového zákona musí splnit určité nominační podmínky – mít podporu dvaceti poslanců nebo deseti senátorů. Tímto způsobem mohou své kandidáty postavit sociální demokraté, ODS, komunisté, TOP 09 a Věci veřejné. V Senátu jen ODS a sociální demokraté. Zbylí kandidáti musí předem získat 50 tisíc podpisů oprávněných voličů.
POLE KANDIDÁTŮ
Zkusme vymodelovat možné pole kandidátů. Jasno má TOP 09, která navrhla na svém sjezdu za kandidáta stranického předsedu Karla Schwarzenberga. U občanských demokratů jsou zatím reální kandidáti dva – místopředseda Senátu Přemysl Sobotka a šéfka Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová. Není jasné, jak bude probíhat výběr, ale vzhledem k preferencím Nečasova vedení i popularitě uvnitř strany zřejmě zvítězí první místopředsedkyně Miroslava Němcová.
Stranického kandidáta by podle předpokladů měli vyprofilovat komunisté, kteří nemají důvod se před prvním kolem domlouvat na spolupráci s ČSSD. Vzhledem k dosavadním komunistickým nominacím pro nepřímou volbu má velkou šanci jediný československý kosmonaut a europoslanec Vladimír Remek.
Kandidáta budou chtít nominovat také Věci veřejné, jež dlouhodobě spolupracují s Janem Švejnarem. Ten však, jak u něho bývá zvykem, drží svá želízka ve dvou odlišných ohních.
DVA PŘEDSEDOVÉ
Prezidentská volba se odehraje v situaci trochu podobné té z roku 2003, kdy prezidenta vybírali poslanci a senátoři. Tehdy měla vládní koalice v čele se sociální demokracií jasnou většinu, ale kvůli roztříštěnosti byl nakonec zvolen opoziční outsider Václav Klaus. I tentokrát je sociální demokracie dokonale rozštěpená.
Příčinou je vývoj od brněnského sjezdu, kdy si delegáti zvolili předsedou nevýrazného Bohuslava Sobotku, přičemž jeho vyzývatel Michal Hašek zůstal jen o několik hlasů za ním. Po celý rok 2011 byla pro ČSSD typická existence dvou předsedů, kteří měli odlišné postoje snad ke všem myslitelným politickým otázkám. Na nominaci prezidentského kandidáta a způsob voleb nevyjímaje.
První sociálně demokratický předseda, Bohuslav Sobotka, se v zákulisí snaží bojovat za zachování nepřímých prezidentských voleb. V této variantě počítá s ekonomem Janem Švejnarem nebo expremiérem Janem Fischerem.
Druhý sociálně demokratický předseda, Michal Hašek, naopak před několika měsíci podepsal petici stoupenců Miloše Zemana požadující přímou volbu hlavy státu. Pokud k ní dojde, Sobotka by zřejmě těsně na kandidáta ČSSD protlačil nestraníka Jana Švejnara, jenž je ztělesněním sociálně liberálního proudu.
Tento věčný čekatel na jakoukoli ústavní funkci má sice silnou podporu v zatím nejasných předvolebních průzkumech, ale uvnitř ČSSD a mezi oranžovým voličstvem je jeho reálné postavení slabé.
Pokud se naplní scénář, že Sobotka protlačí Švejnara na oficiálního kandidáta, povede to větší část Haškova křídla k otevřené nebo skryté podpoře opravdu levicového kandidáta. Favoritem je bývalý předseda sociální demokracie Miloš Zeman, který kvůli zradě několika poslanců v čele s Bohuslavem Sobotkou a Lubomírem Zaorálkem nebyl zvolen hlavou státu už roce 2003.
OBČAN ZEMAN
Vedle stranického kvarteta Němcová, Schwarzenberg, Švejnar, Remek se o nominaci přes občanské petice pokusí celá řada představitelů menších stran. S hranicí padesáti tisíc podpisů nebudou mít jistě problém lidovci. Nejspíš vyberou senátora Petra Pitharta, jehož popularita však není velká.
Nominační hranici přeskočí už zmíněný zakladatel Strany práv občanů Miloš Zeman. Jeho malá strana při rozšiřování petice za přímou volbu prokázala, že má organizační kapacity. Navíc bude moci Zeman počítat s podporou významné části ČSSD a velmi pravděpodobně i Paroubkových národních socialistů, s nimiž vede už týdny neformální diskuse. „Polonezávislí“ kandidáti typu Miloše Zemana se však budou muset jasně pravicově nebo levicově vymezit v politickém spektru, aby v prvním kole oslovili „své“ voliče.
Přes dvě stě tisíc hlasů v posledních parlamentních volbách dokázala získat rovněž Jana Bobošíková, jež sice bude mít podporu národoveckých kruhů, ale bude jí chybět silná stranická struktura. Navíc ji nepodpoří ani odcházející prezident Václav Klaus, který zřejmě dá přednost Němcové z ODS.
Na svých fórech mluví o prezidentské kandidatuře Jana Fischera zelení. Byl by v tom kus paradoxu, protože právě z jeho vlády kdysi po „antizelených“ rozhodnutích demonstrativně vystoupili. Spíše proto budou hledat ženu-intelektuálku.
Zůstane-li Jan Fischer stranou, je otázkou, zda do toho vůbec půjde, nebo bude kandidovat jako skutečně nezávislý kandidát nebo druhá volba lidovců. V případě odstoupení nebo nenominování Švejnara by po něm sáhlo i sobotkovské křídlo v sociální demokracii.
SCÉNÁŘ PRO 1. KOLO
Volební systém přímé prezidentské volby v České republice byl opsán z Francie, kde se tímto způsobem volí hlava státu od roku 1962. Z těchto zkušeností můžeme odvodit logiku fungování tohoto systému a aplikovat ji na české podmínky.
V prvním kole musí kandidát získat přes padesát procent odevzdaných hlasů, což je příliš vysoká laťka. Většinou se proto koná druhé kolo, kde se utkají pouze dva nejúspěšnější kandidáti. Záměrem je, aby prezidentem byl zvolen ten, jenž je mezi prvním a druhým kolem schopen získat širší společenskou podporu než jenom členů a sympatizantů stran, kteří jej v prvním kole podporovali.
Logika volebního systému je přitom neúprosná: před prvním kolem na sebe ve Francii nejvíce útočí kandidáti, již se perou o podobné voliče a mají k sobě politicky nejblíže. Naopak před druhým kolem se musí „úhlavní nepřátelé“ spojit a zaútočit na protikandidáta z opačného politického tábora.
CO Z TOHO VYPLÝVÁ?
Do druhého kola může mít nejblíže kandidát občanských demokratů, v tomto případě Miroslava Němcová. ODS se v průzkumech stále drží kolem dvaceti procent preferencí, zatím nemá výraznějšího protikandidáta, a hlavně se může spolehnout na voličskou disciplínu svých příznivců. Přesně tento moment ovšem může být handicapem ve druhém kole.
Na levici je situace opačná, protože o hlasy tradičních voličů se zde utkají Švejnar se Zemanem. Předpokládejme, že si rozpůlí zhruba 35 procent voličstva, které se dnes hlásí k oranžovým. Na předehnání předsedkyně Poslanecké sněmovny Němcové v prvním kole to nemusí stačit.
Vzhledem k voličskému složení sociální demokracie můžeme spekulovat, jestli větší část hlasů dostane právě Zeman. Pracujme proto s variantou 20 % pro Zemana a 15 pro Švejnara.
Své jisté dostane v prvním kole Vladimír Remek. Když vyjdeme z hypotézy, že v prvních přímých prezidentských volbách bude účast vyšší než v parlamentních, bude tvrdé komunistické voličské jádro představovat zhruba osm procent hlasů.
PROTIARGUMENT
Tyto odhady by mohly být zpochybňovány tvrzením, že lidé budou v přímé prezidentské volbě hlasovat mnohem méně stranicky. Vychází to z oblíbené představy, že Češi chtějí volit osobnosti, nikoli strany. Tuhle tezi vyvracejí výsledky dosavadních osmi voleb do Senátu. Výsledek? Fiasko nezávislých kandidátů, takže z 81 senátorů patří jen dva k jiným než zavedeným stranám.
V prezidentské volbě se stranickost oproti všeobecnému očekávání prosadí ještě výrazněji. Tím důvodem bude volební kampaň. Kandidát, jenž bude chtít uspět v celostátní volbě, bude nezbytně potřebovat silnou organizační strukturu, kterou v současnosti může jen těžko nabídnout někdo jiný než zavedená politická strana.
Pro několikaměsíční celostátní kampaň bude také potřebovat rozpočet v řádu od dvaceti miliónů korun výše. I tady je stranická pokladna spolehlivou jistotou pro půjčky úvěrů.
POLITICKÝ STŘED
K hypotetickému rozdělení hlasů nám chybí třetí segment české politické scény, jejž můžeme nazvat politickým středem nebo topkařsko-nezávislými vodami.
Králem tohoto prostoru je Karel Schwarzenberg. Ministr zahraničí může počítat se zhruba 15 procenty hlasů, které přijdou od „jeho“ identifikovaných straníků. Výsledky v jednotkách procent si připíší kandidáti zelených a lidovců, kteří ale ani při společné kandidatuře nepřekročí desetinu voličstva.
Ve hře proto zůstane ještě zbylých 15 procent „čistě“ nezávislých voličů. O ně se bude bojovat v následujících kategoriích: nezávislost (1. Fischer, 2. Švejnar, 3. Schwarzenberg), státnickost (1. Zeman, 2. Fischer, 3. Schwarzenberg jako ztělesnění stařičkého mocnáře) a volná disciplína (Zemanovy bonmoty a brilantní vystoupení v televizních debatách, Němcová jako žena a Švejnar jako světem ostřílený „odborník“). Právě rozdělení těchto hlasů rozhodne o postupu do 2. kola.
To asi překvapivě zůstane uzavřené pro Jana Fischera (pokud předtím sám neodstoupí Švejnar), jenž by i jako společný kandidát zelených a lidovců musel získat skoro všechny nezávislé hlasy, aby předstihl trio Zeman, Němcová, Schwarzenberg.
Totéž bude platit v menší míře pro Švejnara, který ale nakonec bude jako oficiální kandidát ČSSD v segmentu nezávislých až třetí za Fischerem a Schwarzenbergem.
SCÉNÁŘ PRO 2. KOLO
Podíly, jež si z nezávislého rezervoáru ukousnou Schwarzenberg, Zeman a Němcová, rozhodnou, kteří dva z nich postoupí do druhého kola. Jejich volební zisk v prvním kole se bude pohybovat mezi 20 a 25 % a rozdíly budou jen těsné.
Druhé kolo bude do značné míry novými volbami, kde se ocitnou dva z trojice Němcová, Zeman a Schwarzenberg. Když si zkusíme zavěštit vítěze všech tří hypotetických finálových duelů, dospíváme k následujícímu závěru.
Výsledky posledních senátních voleb ukázaly, že hlasy ODS a TOP 09 se překvapivě v druhém kole nesčítají, což dává šanci Miloši Zemanovi vyhrát nad oběma konkurenty.
Pokud se v prvním kole ocitnou na prvním a druhém místě Miroslava Němcová a Karel Schwarzenberg, dojde k zajímavé situaci, kdy o hlasy levicových voličů se před druhým kolem budou ucházet dva kandidáti pravice.
Zkušenost z Francie říká, že část stoupenců levice zřejmě v takové konstelaci zůstane doma. Nicméně minimálně polovina přijde a bude hlasovat – z jejího pohledu – pro menší zlo. Velkou roli také budou sehrávat osobní sympatie a antipatie. V tom případě by rozhodnout mohl bonus ženskosti a noblesy Miroslavy Němcové před konzervativními postoji knížete Schwarzenberga, který je pro levici symbolem nenáviděné vládní koalice.
Reálnější je ovšem varianta, že ve druhém kole budeme svědky souboje reprezentantů pravice a levice. Tedy Zeman.
