Navzdory okupaci obchodů nám zatím Santa přímo pdo stromek většinou neleze. Bude to tak ale i v budoucnosti?
Na otázku, zda je lepší Ježíšek, či Santa Claus, musím po pravdě říci, že je mi to celkem fuk. Podobné infantilní diskuse jsem opustil jednou provždy spolu s životním prozřením, že problémem jsou samotné vánoce.
Řeknu to upřímně: vánoce bytostně nenávidím, ať už vystrkují růžky odkudkoli. I ve stavu klinické smrti bych zcela bezpečně zaregistroval prokletý onen den, kdy na mne sáhne nemilosrdný pařát adventu se svou radostnou zvěstí, před níž není úniku.
Ať již je v podání tradicionalistických zvěstovatelů kultu, jejichž ikonou je pohádka o porodních trablech bezdomovecké rodinky kdesi v Palestině před dvěma tisíci lety, či v modernistickém pojetí obskurního staříka v bizarním kostýmku a s pedofilními sklony.
Jedno i druhé je obdobně odporné, se stejným kýčovitým nevkusem splácané představení, v němž si koledy a vyřezávané betlémy nemají co vyčítat se stupidními televizními reklamami a odstrašujícími výlohami obchodů.
Mému civilnímu vkusu je nakonec nejpřijatelnější ruský Mrazík, v podání mého učitele občanské nauky (bývalý lampasák) vystižený každoroční vážně míněnou otázkou: „Tak co vám, děti, letos přinesl soudruh Mráz?“ Něco na tom je. Mají-li svého vánočního chasníčka křesťané i kapitalisté, proč by ho nemohli mít nakonec i komunisté?
Leč čas oponou trhnul a ti ho již nestačili řádně ideologicky vypilovat, aby zaujal řádné místo v parnasu vánočního obludária, tak jako se to podařilo konkurenci. Po čtyřicet let hýčkaná naděje, že lidé se vrátí k tradicionalistickému a osvědčenému pojetí vánoc, ale splaskla jako bublina. Na plné čáře vítězí Santa Claus – nejzřetelnější symbol konzumní společnosti, skutečné úhlavní nepřítelkyně obou zmiňovaných „morálních“ ideologií. I přes absenci patřičně dramatického historického příběhu, i přes jednoduchost a až brutální prvoplánovitost svého poselství si již stačil vybudovat svou vlastní ideologii, své náboženství, chrámy, ritus i svou obec věřících.
S pistolí přiloženou u hlavy je nakonec Santa Claus i mým favoritem. Rozhodujícím motivem nelehké volby je, že právě on je nejvýraznějším symbolem lidského pokroku a civilizace, toho, čeho všeho člověk za ony dlouhé dva tisíce let od vzniku vánoční legendy dosáhl.
Invaze Santa Clause se zdá být nezastavitelná. Marketingový produkt, který nakonec dospěl i k nám, nad neviditelným Ježíškem vítězí. Poráží nejen Ježíška, ale také svatého Mikuláše.
Vznikají tak jevy, které mohou potěšit kulturní antropology, ale sotva rodiče-staromilce. Děti třeba kreslí celkem pravověrně vypadajícího svatého Mikuláše s mitrou a křížem na ornátě, ale tento muž sedí na voze taženém sobem.
Přesto je pravděpodobné, že Ježíšek nakonec invazi rudého sněžného muže přežije.
Nejdřív je potřeba objasnit onen záhadný vztah mezi Ježíšem, historickou postavou, také postavičkou z lidových betlémů a Ježíškem jako tajemnou vánoční figurou.
Vánoční Ježíšek nějak s biblickým Ježíšem souvisí, ale v představách dětí je to neviditelná postava nosící dárky. Podle svědectví si ho představují všelijak, velmi často jako jakýsi abstraktní světelný záblesk. Je jasné, že něco takového je komerčně nevyužitelné.
Santa Claus může strašit v obchodech dva měsíce a viditelný je docela dobře. Jenže to nestačí. Ježíšek má na své straně stejné mocné struktury, jako jsou nadnárodní obchodní společnosti, totiž církev.
Vliv církve sice stále upadá, ale není pravděpodobné, že by v horizontu několika generací zcela zmizel. Dá se očekávat, že křesťanství se soustředí do několika oblastí. Budou to jakési ostrovy spirituality, jednak na venkově, kde ještě existuje tradiční náboženství, a potom ve městech, především tedy velkých městech, kde bude víru praktikovat mnoho lidí, kteří si náboženství našli sami.
V těchto komunitách bude tradice pokračovat nezávisle na trendech okolního světa. Protože jejími nositeli budou lidé, kteří se pro křesťanství sami rozhodli, budou nejspíš ohledně tradic spíše důslednější. Většinové křesťanství se nejspíš rozpustí a zmizí v ateistické společnosti, ale zůstane tu semknutá menšina, s níž nikdo nic nenadělá.
A odhodlaná a sebevědomá menšina může nastolovat témata a přinášet výrazné symboly. Můžeme tedy očekávat, že Santa Claus zůstane součástí našeho života stejně jako čínské polévky v sáčku nebo džíny. Vedle něj ale bude vždycky existovat křesťanská tradice a jako její doprovodný projev i svérázná mytologická postava Ježíška. Prostě proto, že její „nosič“, víra a církev, tu budou pořád.
