Nejkrásnější kniha tohoto roku je hodně těžká váha. Má jedenáct kilogramů | Reflex.cz
Kurzy měnEUR
26,990
USD
24,270
GBP
35,170
Knižní čtvrtek Kateřiny Kadlecové

Nejkrásnější kniha tohoto roku je hodně těžká váha. Má jedenáct kilogramů

Kateřina Kadlecová24. listopadu 2011 • 08:00
Nejkrásnější kniha tohoto roku je hodně těžká váha. Má jedenáct kilogramů
foto: Slovart

Hrdá Budžes napsala Dardu, vyšla boží kniha Ars Sacra i druzí Hrobaříci a Kniha Zlín zlevňuje skvělé romány .

Darda
„Já jsem jedinej teplouš v celý Praze, ne-li v celý Český republice, kterej ho má rád a všude ho hájí, a on mi tohle udělá! Že byl proti registrovanýmu partnerství, to jsem ještě skousnul. Ale že krade propisky? Co si s tím mám počít?“ Takhle lamentuje jedna z vedlejších postav odpočinkové prózičky Darda (vyd. Druhé město), kterou její autorka Irena Dousková uzavírá svou volnou trilogii zahájenou bestsellerem Hrdý Budžes a povzbuzenou druhou částí s názvem Oněgin byl Rusák.

 

Obě dílka byla přepěkně zdramatizována. Potká-li jevištní podoba i Dardu, v němž (ano, Darda totiž není jen herda, je to taky mužský „hrdina“ knihy – pěkný padouch, sobý hnusec) stará známá zestárnuvší Helenka zrovna prožívá s dvěma dětmi po boku a škaredou nemocí v těle dost ošklivý rozvod, chtěla bych, aby v něm hlavní ženskou postavu hrála spisovatelka sama. Ač o Ireně Douskové vím jen to, že napsala deset čtenářsky úspěšných až velmi úspěšných knih, jsem si jista, že všechny ty pecky a masakry a karamboly z Dardy buď prožila, nebo úplně senzačně odposlouchala a popsala. Nevím jen, proč tahle knížka nevyšla v létě – nejlíp se přece člověku směje skrz slzy v teple u móře.

 

 

Ars Sacra
Asi nejkrásnější knihou tohoto roku (teď se omlouvám všem těm přírodovědným encyklopediím Knižního klubu i nádherným dětským knížkám z Baobabu a Meandru) je Ars Sacra (vyd. Slovart), obrazový průvodce sakrálním uměním. Svou těžkou vahou (11 kg!!!), formátem (ani se neptejte), výborným výkladem a neuvěřitelně krásnými snímky církevních staveb, soch, křesťanských obrazů a liturgických předmětů z období pozdní římské a byzantské říše až po secesi a modernu nadchne i největšího ignoranta, kacíře, obrazoborce a neznaboha.

 

Vzhledem k tomu, že zde nemám dost místa, abych vyzdvihla všechny přednosti téhle knihy, kterou stěží uzdvihnu, podívejte se na detaily sem. Jasně, pět tisíc je hodně peněz, ale má-li někdo z vašich blízkých rád jak umění, tak boha, pořád se koupě Ars Sacra (sakra, jaké jsou koncovky těch genitivů v latině?) vyplatí víc než investice do Bible Dalí (76 000 korun, děkuji pěkně).

 

Významné artefakty
Poněkud levnější, ale taky skvělý knižní dar pořídíte na webu nakladatelství Kniha Zlín. Jeho šéfredaktor Marek Turňa se směle rozhodl nabídnout 25% slevu na tak atraktivní tituly, jako jsou severské detektivky norského trendaře Joa Nesbøho nebo Skleněný pokoj Simona Mawera. Tyhle knížky už ovšem máme doma, proto je lepší sáhnout po novinkách nejčerstvějších. Za vrcholně zajímavý, nostalgický, malinko bulvární, a přitom stylový pokus o záznam vzpomínek na jeden rozpadnuvší se vztah považuju knížku Významné artefakty a osobní předměty Lenore Doolanové a Harolda Morrise. Knihy, oblečení, šperky atd. Nemusíte si ten název pamatovat – jdu prostě o aukční katalog předmětů patřících jistým exmilencům a dražených jednoho chladného dne v New Yorku. Autorka knihy, výtvarná redaktorka New York Times Leanne Shaptonová, měla zase jednou vynikající nápad... Tuhle publikaci s černobílými snímky ošklivých oblečků i smutných dopisů a jejich popisem věnujte spíš než pod stromeček jako svatební dar neortodoxnímu manželskému páru, aby si holoubci uvědomili, co je zanedlouho čeká.

 

Někdy prostě prší
Konzervativnějším přátelům pak rozhodně pořiďte literární debut dnes již slavného Michela Fabera, jeho povídkovou sbírku Někdy prostě prší. Překlad Viktora Janiše (hodnotící adjektiva si dosaďte sami, já na ty superlativy moc nejsem, jak víte), který nám mimochodem už kolik let dluží dokončení překladu Faberova veledíla Kvítek karmínový a bílý, zajistil, že se tahle patnáctka po všech stránkách neobyčejně pestrých povídek stala jednou z mých nejoblíbenějších knih roku.

 

 

 

Hrobaříci v podzámčí
A poslední položkou tohoto „knižního čtvrtku“ – jednou z těch stovek knih, co teď nakladatelé každý týden chrlí s vidinou nakupujícího ježíška s napěchovanou šrajtoflí – je taková malá domů. Žinýruju se napsat víc než to, že moje přítelkyně, překladatelka a spisovatelka Pavla Horáková, poslala už podruhé do drsného světa pětici rychlošípáckých kámošů řešit mystéria, rozplétat klubka a kout pikle (jen ty nejnevinnější ovšem). Tuhle knihu bych hrozně moc chtěla číst vedle Stevensona, Foglara, Coopera a Pouští a pralesem, kdybych byla znovu malá. Ačkoli – bavila mě i teď, probudila dítě ve mně. Odcházím zlobit a hrát si se sirkami – a vy se na Hrobaříky v podzámčí, volně navazující na čtenářsky úspěšné Tajemství Hrobaříků, podívejte tady.

Kateřina Kadlecová

Klíčová slova:
rx, , , , katerinakadlecova


Diskuse ke článku