Petr Novague, dnes zřejmě nejvíce vydělávající český produktový designér, navrhuje auta, jachty, houpací křesla nabíjející mp3 přehrávač – nebo taky první český smartphone, Verzo Kinzo. Jde o největší český designový projekt, jehož vývoj stál miliony eur a trval přes rok.
Jako zatím jediný Čech jste navrhl design smartphonu – mobil Kinzo od firmy Verzo vstupuje na trh 11. 11. 2011. Jak se člověk bez předchozí zkušenosti s designem elektroniky dostane k takové zakázce?
Práce na jakémkoliv designu nevyžaduje speciální technické znalosti, stačí obecné chápání techniky, selský rozum, ochota studovat a pokora. Před rokem jsem představil studii automobilu ERKO, která přilákala na web Novague.com přes dva miliony návštěvníků během extrémně krátké doby. Takhle mě našla i firma Verzo. Pozvali mě na pohovor, že prý dělají nový brand, který bude konkurovat firmám typu HTC. Takový vstup na značně nasycený trh je hodně odvážným krokem, ale ne nereálným. Značka Verzo se spolehla na české know-how, což je v době, kdy je Česko spíš montovnou výrobků, ne místem jejich vývoje, další odvážný tah. Dali mi při vývoji designu velký prostor, ale některé věci jsem nemohl ovlivnit – konstrukce telefonu je obecně používaná platforma. Takže například vstup na sluchátka prostě musel být na boku, ne nahoře, spodní nabíjecí jack nesměl být vycentrovaný...
Verzo Kinzo s Androidem je největším českým designovým projektem, jeho vývoj stál milióny eur a trval více než rok. Můžeme v komunikačních technologiích konkurovat zahraničí?
Určitě, technologie jsou přece dostupné všem. Pro mě tenhle projekt představuje svou ideou návrat do mé milované první republiky – v tom smyslu, že Česko nevnímá jen jako levnou montovnu, ale věří, že jsme schopni něco vymyslet a předat to Číňanům nebo Tchajwancům, ať to smontují oni. Při svých dennodenních cestách po Čechách se čím dál více setkávám s tím, že generace padesátníků má řadu dovedností v nejrůznějších oborech, třeba kovoobrábění nebo vstřikování plastů, ale lidé mého věku ve firmách už jen montují, nemají žádné zkušenosti s vývojem prvního kusu, nejsou schopni přínosných podnětů ani připomínek. Vždy mi pomáhá tým složený z lidí o dvacet let starších, než jsem já.
Kdo má doma vaše výrobky, kdo jsou vaši klienti?
Půlka mých zadavatelů jsou cizinci, půlka Češi. V Čechách se prodávají zatím jen moje diáře ADK, závodní sedačka Carbonmax, hliníkové dveře Perito, trojúhelník Portable, který udělá ze zdi dotykovou plochu, motocykl Cafe Racer a teď přibude mobil Kinzo, keramické nože pro Ceramex a hliníkové židle. Je to tu těžké, máme velmi málo firem, které chtějí něco vyvíjet. Podívejte se na jednotlivé designy, které si někdo objednal, někdo zaplatil a někdo je vyrábí. Zjistíte, že takových českých sériových výrobků je zoufale málo.
Tak proč tu zůstáváte? Proč jste nevyrazil jako mediálně nejviditelnější čeští designéři Jan Čtvrtník (momentálně ve službách italského Electroluxu) a Lucie Koldová (pracující s Danem Yeffetem z Paříže) za hranice?
Lidí, kteří jsou úspěšní za hranicemi, si vážím. Věřím, že vydělávají mnohem větší peníze a práce je více světová. Stále ale doufám, že se to v Česku zlepší – naše země už nemá, co by rozprodala, takže se snad zamyslíme a začneme prodávat nápady a ne to, co jsme zdědili. Začínal jsem z nuly, teprve poslední rok dva se můžu zamýšlet nad tím, zda se vydat do ciziny. Ale všechno má svůj čas. Jsem připraven půl života vydělávat na svoji značku a doufat, že druhou část života bude vydělávat ona na mě. A také věřím, že nic není náhoda. Narodil jsem se v Česku, tak to nejprve zkusím tady. Pininfarina taky makal v Itálii a celý svět přišel za ním.
Zato vy jdete světu naproti. Pražskou přehlídku Designblok jste jako obvykle ignoroval, zato jste vystavoval na významnějším veletrhu Vienna Design Week své hliníkové, origami evokující židle Emotion Construction.
Vídeňského Design Weeku se totiž účastní mnohem lepší návrháři, než jsem já, což je pro mě přínosné. Pro další podobné veletrhy, jako je Milán nebo Londýn, zatím nemohu nic nabídnout. Mám jen skici a návrhy, které nejsou vyrobené.
Vyrobené zatím není ani křeslo Rocking chair – move your energy, díky němuž se o vás před třemi lety začala zajímat média. Když se v něm člověk houpe, vyrábí energii na dobíjení Mp3 přehrávače.
Tohle křeslo se stalo známým, ačkoli dosud nevydělalo ani korunu, a lidé mi stále píší, že si ho chtějí koupit. Letos na jaře jsem se rozhodl jej nechat vyrobit sériově a nedávno si ho vyžádala Volkswagen Group na veletrh do Frankfurtu. Prezentovala ho jako ekologický výrobek a součást zelené strategie, po níž se teď chce Volkswagen ubírat.
Ekologický výrobek? Vy ale nejste při své vášni pro silné spalovací motory ekolog, že ne? Asi nenavrhnete nic ve stylu samofiltrovací plastové láhve Bobble jako aktuální miláček lovců trendů Karim Rashid...
Spalovací motory a ekologie se nevylučují. Málokomu dochází, že na elektromobily potřebujeme baterky a že k nabití těchhle baterek potřebujeme elektrárny. Elektromobily nejsou o ekologii, ale o businessu. Ekomobily by se musely razantně změnit, musely by mít tenká kola s malým valivým odporem... Také se děsím, že jednou dostanu zakázku na navržení PET lahve – musel bych odmítnout, ať by byla odměna jakákoli. Jak může být plast na vodu na jedno použití? Dá se z něj recyklovat jedinkrát, pak vytvoříte hmotu, co už recyklovat nejde, a musíte té hmotě najít uplatnění. Takže za pár let bude zeměkoule plná dětských prolézaček z recyklátu.
Nedávno jste si nechal úředně změnit jméno, i váš roční syn se jmenuje nikoli Novák, ale Novague. Vše pro image?
Víte, kolik eviduje Městská knihovna v Praze 1 Petrů Nováků? Asi padesát šest. Stalo se mi, že na výběrovém řízení přiklepli výborně placenou zakázku designu 3D figurky do počítačové hry, kterou jsem vyhrál, omylem jinému Petrovi Novákovi. Ale to mi zdaleka nevadilo tolik, jako když se mnou na Radiožurnálu dělal rozhovor Vladimír Kroc a jeho první otázka zněla: Jak můžete navrhovat s tímhle příjmením? Měl pravdu. Tak jsem si nadesignoval nové a na úřadě mě za tisíc korun přejmenovali. Jsem stále Novák, jen lépe čitelný v cizině.
