Snímky z nepokojů ve Varnsdorfu, reportážní série z maďarského městečka, které se topí v toxickém bahnu, či portrét Václava Havla, který nakukuje do sálu během premiéry své filmové prvotiny Odcházení; to vše zaujalo jedenáctičlennou porotu soutěže Czech Press Photo 2011.
Sedmnáctého ročníku známé soutěže se podle oficiálních informací zúčastnilo 288 fotografů s 3744 přihlášenými snímky. "Letos jsme měli oproti loňsku o něco méně fotografií. ... Tady však nejde ani o počet fotografií jako spíš o počet účastníků a těch bylo stejně jako loni," komentoval zájem o letošní účast v soutěži Andrej Reiser.
Mezi oceněnými fotografy se kromě fotoreportéra Reflexu Stanislava Krupaře, který získal za snímek z demonstrace na severu Čech cenu fotografie roku a první místo v kategorii Aktualita, umístil Jan Zátorský (2. cena v kategorii Aktualita za fotosérii z Revoluce v Egyptě), Jan Cága (1. cena v kategorii Reportáž za sérii fotografií Toxické bahno v Maďarsku) či Vojtěch Herout (1. cena v kategorii Lidé, o nichž se mluví za portrét Václav Havel nakukuje při premiéře svého filmu Odcházení).
Krupař získal kromě nejvyšší ceny i Cenu Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky za fotografii Zdravotní sestra se snaží zachránit podvyživené a dehydrované dítě v místní nemocnici bez lékaře.
Reflex se zeptal vybraných porotců:
Čím si snímek Stanislava Krupaře z Varnsdorfu zasloužil ocenění Fotografie roku Czech Press Photo 2011?
„Fotografie roku je přesně definovaná. Když si přečtete ty definice, tak 99,9 procent fotek automaticky vypadne, protože definici nesplňují. Letos jsme měli navíc ještě jeden problém; měli jsme velice silné série, ale neměli jsme tolik silných jednotlivých fotek. To znamená, že série je výborná jako celek, ale žádná jednotlivá fotografie z nevyjadřuje tematiku série v jednom obrázku. A to je vlastně podmínka pro fotografii roku. Je to jedna z velice málo, dvou, tří fotek, která danou věc splňovala.“
„Je to dané v kritériích soutěže, kde je jasně definované, jaký by měl být. Že by to měl být snímek z nějaké významné události, že by měl být fotograficky výborně zpracovaný a vyvolat nějakou impresi. A myslím si, že ty sociální nepokoje, které momentálně hýbou Českou republikou, nejsou jen problémem Čech; je to problém Slovenska, Rumunska a dalších zemí, kde jsou Cikáni, Romové. Myslím si, že tato fotografuje to pnutí ve společnosti, tu nesnášenlivost zachycuje.“
Fotografie roku Czech Press Photo by měla ze své podstaty zachytit nějakou výjimečnou událost, která nemusí být nutně česká, ale musí jít o výjimečný moment. Myslím, že tento snímek reprezentuje všechno, co se od Czech Press Photo očekává. Je to zásadní společenský moment v konfliktu mezi demonstranty, Romy, policií… a uprostřed toho všecho je nenásilná oběť. Podle mého názoru by snímek mohl být trochu více odvážný. Na fotografii vidíme to, co vlastně očekáváme. A pokud vidíme příliš očekávaného, pak se to stává normálním.“
„V soutěži byly dva snímky, o kterých jsme hodně diskutovali. Tento snímek je opravdu skvělý, ale zároveň velmi všední. Každý rok se objeví podobná událost. Sám jsem hlasoval pro fotografii ze série Toxické bahno v Maďarsku (vyhrála první cenu v kategorii reportáž, pozn. red.). Byla podle mě více symbolická.“
„Protože pracuji v tomto oboru, myslím si, že je důležité, aby se události zachytily pro budoucnost. V opačném případě je možné, že se na ně velice rychle zapomene. Největší cena fotografií je v jejich kreativitě, správném zachycení momentu. Tato fotografie je velmi dobrým příkladem takového snímku; upoutává oko, říká pravdu a podává nám informace o události, kterou jsme sami nemohli vidět, protože jsme nebyli na místě dění. Díky internetu se navždy zpřístupní dalším generacím.“
