Máme za sebou pár demonstrací na severu země, kterých se účastnily stovky lidí. Nebyli to ale nějaké holé lebky a náckové, ale přišly i matky s dětmi. To je na věci to nové.
Většinová společnost je vůči Romům naštvaná. Vidí v nich parazity, kteří se prací a daněmi neúčastní na sypání do společné pokladny a přitom chtějí inkasovat. Lidé argumentující ve prospěch Romů zase říkají, jak si může pomoci někdo, kdo je od dětství předurčen k tomu, že si nikdy sám nepomůže. Třeba kvůli tomu, že jde automaticky do pomocné školy (je jedno, jak vznešeně se tomu zřízení dnes říká, víme, o co jde). Děti žijící v ghettech, kde se nenaučí základním hygienickým návykům a nikdo je nenutí chodit do školy, se nikdy z bludného kruhu bídy nedostanou. A tak se dá argumentační ping pong hrát donekonečna. Nejde nejspíš o rasismus. Vietnamci přicházejí ze zcela jiného světa, jejich jazyk a kultura jsou zcela odlišné, ale jejich snaha je fascinující. Samozřejmě, sem tam nějaký ten padělek a jiná nelegální činnost, ale nakonec jsou přes všechny vtípky Češi rádi, že Vietnamce v ulici s jejich večerkou mají. Potřebujeme u nás spíše více Vietnamců, než méně. Už druhá generace je asimilovaná dokonale.
Ale co Romové? Na ty z nich, kteří se z oné pasti dostali a dosáhli slušného společenského postavení, je třeba se dívat s úctou. Jako na každého, kdo se někam dostal vlastním úsilím. Media neustále opakují výraz nepřizpůsobiví občané. To spojení ukazuje na neznalost vlastního jazyka. Nepřizpůsobivý znamená, že už se s tím člověkem nedá nic dělat, protože není schopen se přizpůsobit. Mělo by se mluvit o lidech "nepřizpůsobených". Nerespektují hodnoty a postupy většinové společnosti, ale s trochou snahy by třeba mohli.
Takže všechno pojede další desetiletí po starém, chudí budou ještě chudší, bude se utrácet zbytečně spousta peněz a za dvacet let někdo přijde s tím, že je třaba za pár milionů vypracovat nějakou vládní koncepci o "začleňování nepřizpůsobivých". Přitom vlastně těmi, kdo se zatím moc nepřizpůsobili situaci, jsou státní představitelé. Proč? Protože lidi neposuzujeme podle řečí, ale podle výsledků.
