Život a styl
Video

Debata o dopingu vězí v minulosti. Profesionální sport potřebuje řízené mutace a Donalda Trumpa

18. ledna 201606:00
Debata o dopingu vězí v minulosti. Profesionální sport potřebuje řízené mutace a Donalda Trumpa
Donald Trump, toho času vystřižený z papíru na stadionu v Texasu.
• foto: 
Profimedia.cz

To by tak hrálo, že nám zakážou doping. Evoluce přece za posledních 10 let s lidským organismem moc nepohnula. Takže se o posunutí lidských hranic musíme postarat sami. Dopingový skandál převážně ruských sportovců motá diskuzi v bludném kruhu. Donald Trump je pravdě blíž.

Francouzský institut pro biomedicínu a epidemiologii ve sportu už před 8 lety hlásil, že lidský genofond nemůže sportovní rekordy posouvat donekonečna; nejpozději v roce 2027 prý u sportovních přenosů poloviny disciplín budeme moct smáznout kolonku „rekord“, protože žádné nové rekordy už prostě nebudou. „Právě dosahujeme limitu,“ řekl vloni BBC prof. Greg Whyte. „Když se podíváte na výsledky v maratonu (...), už nyní to přesahuje hranice možného (…).“ Whyte dokonce tvrdí, že současný běžecký rekord Pauly Radcliffové už nebude překonán nikdy.

Pokud. S tím. Tedy. Něco. Neuděláme.

Zatímco Rusko hledá způsob, jak dostat na blížící se olympiádu v Riu své sportovce a sportovkyně, kterým podle všeho cákají drogy z očí a z uší a z nosu z kožních pórů, jako když zmáčknete houbu na tabuli, nadějný hlas do budoucnosti zaznívá z Ameriky, konkrétně z jednoho z akčních proslovů prezidentského kandidáta Donalda Trumpa (zaznamenaného před pár dny v nevadském Renu).

„(Americký) fotbal vyměkl, tak jako vyměkla naše země!“ brnká v proslovu Trump na notu kovbojského machismu. „Díval jsem se včera na zápas, na to, co bývalo velkou rvačkou, násilnými střety hlava na hlavu...“ hřímá prorok s blonďatou patkou, načež popíše stav sportu dnešních dní: „Teď do sebe narazí, jejda! Ťukly do sebe hlavičky... celá hra je na nic!“ Stejně jako chce Donald Trump udělat z Ameriky nedobytnou pevnost hřímajících motorů a palných zbraní z filmu Šílený Max 2: Bojovník silnic, tak chce z jejích „vyměklých“ sportovních disciplín vytvořit arénu, jako je ta ve filmu Šílený Max 3: Dóm hromu. 

Co se týká Trumpovy politiky a jeho lidství, to je na delší debatu...

 

Donald Trump tvrdí, že na něj moderátorka při debatě útočila proto, že menstruovala

... ale co se týká sportu... dobře, Donalde! „Každý, kdo věří tomu, že exponenciální růst může v konečném světě pokračovat donekonečna, je buď blázen, nebo ekonom,“ řekl svého času Kenneth E. Boulding – a jisté procento profesionálního sportu dopingovou kauzou prokázalo, že v exponenciální růst věří... (a nejde jen o sportovce z Ruska; v závěsu za nimi jsou reprezentanti Turecka, Francie, Indie, Belgie i Itálie)... a nejsou to ekonomové. Tak co jim kazit radost? Jiří X. Doležal před časem navrhoval doping legalizovat: „Nebude narušen princip fair play,“ píše. „Všichni budou moct před závodem dopovat stejně.“

 

Ano, ruští sportovci do sebe házeli bobule lopatou. Přesto: Povolte doping!

Jenže co když otázka už nestojí: „Zakázat, či nezakázat doping?“ Neměli bychom se ve světle blížící se dopinglympiády ptát spíš: „Je doping dostatečný?“ V debatě o rozšiřování hranic lidského těla už je pozdě obracet se k Lanceovi Armstrongovi (když jeho kariéra dojela na doping); je načase se ohlédnout za paralympijským běžeckým rekordmanem na protézách Oscarem Pistoriem (když jeho kariéra dosahovala vrcholu). Už tenkrát se psalo o tom, zda bychom neměli rozšířit možnost dosahování nových rekordů skutečně donekonečna: biotechnologiemi. Je to snad doping, když má běžec místo nohou protézy z uhlíkových vláken impregnovaných pryskyřicí? Řeklo se, že ne.

Pistorius podle odvolacího soudu svou přítelkyni zavraždil, nikoliv zabil

(Pistoriův příběh o biotechnologickém člověku přerušila střelba z jeho pistole. Naraci o běžci bez nohou nahradila story o muži s pistolí. Nyní je čas se k původnímu vyprávění vrátit.)

Je to doping, když baseballový hráč použije rudé kontaktní čočky, s nimiž možná vidí letící míček o chlup lépe než holou bulvou? Je to doping, když má golfový hráč šedozelené čočky, s nimiž jako Justin Leonard rozliší „jednotlivá stébla trávy“? Nikdo nezpochybňuje rozšíření lidského těla o boxerské rukavice v ringu, o hokejky na kluzišti a o takové ty dlouhé dřevěné prodlužovačky spodních končetin na sešupu ze skokanského můstku. Rozdíl mezi použitím kopaček s SG, HG nebo AG podrážkou a nějakým tím redbullem do žíly je koneckonců otázka míry. V českých kinech se bude brzo hrát film s Willem Smithem Diagnóza: Šampión (Concussion), který vypráví o kauze chronické traumatické encefalopatie u profesionálních úderníků do hlavy: boxerů a hráčů amerického fotbalu. Pokud chceme ve sportu posouvat hranice dál, je načase přestat pouze dopovat – a sáhnout po skalpelu.

Profesionální sport se bude muset rozdělit na dvě skupiny. Ta první zůstane u starého dobrého sportování: zesilování, otužování a zušlechťování lidského těla s minimálním rizikem jeho devastace. Bude to skupina skvělých lidských sportovců s radostí ze hry, pečující o řecký ideál harmonie těla a duše. Nepůjde jí o prachy. Bude se jmenovat „Ten Mirek Dušín krásně běží“.

Druhá skupina zatlačí na pilu. Aby měl radost Donald Trump, implantuje do hlav svých amerických fotbalistů mezi čelní kost a mozek pryžovitou hmotu na způsob toho, co má za zobákem datel, aby se konečně mohli zase střetávat čelo na čelo v kombinované rychlosti 60 km/h. Aby měli radost představitelé ruského sportu, osadí své vzpěrače bionickýma rukama, s nimiž uzvednou kamion. Na běžecké dráhy postaví genetické mutanty s nohama gepardů (muži) a gazel (ženy). Doping je jen začátek. Chce se snad platící publikum dívat na úplně normální chlápky, kteří si do pohody čutají merunou? Ne. Publikum se chce bavit. A „zdravá sportovní soutěživost“ 21. století vyžaduje exponenciální růst.

 

Diskuse ke článku


 
reklama
Nejčtenější články
DesktopMobile