Manžel ze žárlivosti vyhrožuje, že se zastřelí. Mám od něj odejít? | Reflex.cz
reklama
nahoru
Alex & kněz

Manžel ze žárlivosti vyhrožuje, že se zastřelí. Mám od něj odejít?

Alex Doležalová Hrouzková, Jan Jandourek31. srpna 2011 • 10:33
Manžel ze žárlivosti vyhrožuje, že se zastřelí. Mám od něj odejít?
Sebevražda
• foto: 
Profimedia.cz

„Milá Alex a Jane, pokusím se stručně: jsem 25 let vdaná, máme dvě děti – 25 a 20 let –, manžel je o 17 let starší, jeho věk mi nevadí, ale před pěti lety se jeho chování změnilo. Je žárlivějším, popudlivějším, podezřívavějším. Ze zásady nechodí k lékaři, jako důvod uvádí, že raději umře sám nebo se zastřelí. Je i jinak podivínský. Nepožádá si o důchod, říká, že od státu nic nechce. A nyní události nabraly velkou dynamiku a já se snažím unést břímě, které jsem si naložila, abych použila Janova slova. Posílám Vám zkopírované maily, kde vyhrožuje kdečím kdekomu. Zbraně doma máme, udělala jsem si kvůli němu zbrojní průkaz. Ten den, kdy zjistil, že mám jiného partnera, opil se, s nataženou pistolí mě objímal, plakal a já jsem ji zezadu cítila na žebrech. Moje dcera i matka mi radí okamžitě odejít. Ale Vy situaci posoudíte nezávisle. Alex je psycholožka, nebezpečné chování rozpozná a Jan kněz, ten zná duši. Ještě k mým nevěrám, ano, dopustila jsem se nevěry dvakrát. Jednou, když mi bylo 28, a nyní a vím, že to není právě elegantní chování. Poraďte.“

reklama

 

Alex Doležalová
Víte, já jako psycholožka Vás nemůžu ujistit, že Vás Váš muž zabije – vyvrcholení nebezpečného chování rozpozná takto na dálku přes e-mail jen věštkyně nebo astrolog. Z Vašeho dopisu můžu jen odhadovat, že Vašemu manželovi je plus minus 65 let, tudíž se u něj může jednat o projevy stařecké demence, a tudíž Vás zabít opravdu může – jednoduše proto, že mu nedojde, co dělá.

 

Co ale chcete Vy? Děti máte odrostlé, milence máte po ruce, šíleného manžela po boku a menopauzu na krku. Jaké jsou Vaše možnosti? Můžete se sbalit a odejít za milencem. Pokud to takto uděláte, bude Vám pravděpodobně líto Vašeho opuštěného manžela a budete jej pravidelně navštěvovat, abyste neměla výčitky svědomí, že on po Vašem odchodu nikoho nemá. Váš manžel pak ve smutku zabije buď sebe, nebo Vašeho milence, nebo možná i Vás. Pokud za milencem neodejdete a zůstanete s manželem, budete muset nadále snášet manželovo šílené chování a buď se dočkáte toho, že se Váš muž zastřelí před Vašima očima, nebo že zastřelí Vás, nebo v nejlepším případě prostě jednoho dne umře nějak normálně.

 

 

Pokud byste se chtěla toho střílení a zabíjení nějak rozumně uchránit, zavolejte na manžela psychiatra nebo policii ve chvíli, kdy začne zase vyvádět. Máte téměř zaručeno, že si manžela odvezou, vyšetří a naordinují mu léčbu, a Vy budete mít možnost ho zákonně zbavit střelných zbraní, případně se ho zbavíte úplně, pokud bude zjištěno, že je skutečně nebezpečný.

 

Možná ale nechcete být rozumná, možná Vás silně tlačí pud smrti a možná si střílení a dramata na sklonku života vlastně přejete. Podle všeho se Vám život vcelku podařil, tak proč jej neukončit grandiózně a romanticky v slzách a se zbraní v ruce – ať už v ruce Vaší, nebo manželově.

ALEX DOLEŽALOVÁ

 

 

Jan Jandourek
Může se snadno stát, že přijdete o život. Já na Vašem místě bych to neriskoval. Jak už jsem tu ale psal víckrát, já nejsem na Vašem místě. Děkuji za Vaši poklonu, že znám duši. Já bych tak optimistický nebyl. Nicméně myslím, že církev (prakticky všechny církve) se odjakživa stavěla (stavěly) trochu pesimisticky k tomu, co jsou lidé zač. Ne že by byli lidé zásadně zkažení a zlí, to nejsou. Koneckonců je člověk boží stvoření a to má slušnou záruční lhůtu, ale jde o to, že není špatnost, kterou by nakonec nemohl provést kdokoli, třeba i světec. Pak už tedy bývalý světec. Navíc musíme vycházet nejdříve ze selského rozumu, jenž nám říká, že když dá někdo najevo, že by Vás nebo někoho třeba zabil, tak to myslí vážně. Opak by bylo třeba dokázat.

 

Podle Vašeho popisu to vypadá asi tak, že Váš manžel se chová jako blázen. Jestli blázen podle současných odborných měřítek skutečně je, to ať posoudí odborníci. K nim se ale nejspíš nedostaví, takže by bylo nejlepší na místě se zařídit podle toho, co Vám říká matka a dcera.

 

Aby bylo jasno, neřešíme tady otázku viny, ale praktického jednání. Co dělat v situaci, kdy někomu partner vyhrožuje. Já bych spíš zmizel do bezpečí. Jestli tím vyprovokujete nějakou agresívní a zkratkovitou reakci, která bude také nebezpečná, bohužel nemohu předvídat. To bychom ale mysleli na dva tahy dopředu, když máte zatím udělat jeden.

 

 

Naši čtenáři nevidí obsah oněch e-mailů, jež on psal, tak budou trochu mimo kontext, ale aspoň mezi námi mohu říci, že to není vyjadřování člověka, s nímž bych chtěl sdílet domácnost. Bez ohledu na to, jestli někoho zabije, nebo ne.

 

Jen na závěr — církev používá při svatebním slibu formulaci: „Ponesu s tebou dobré i zlé až do smrti.“ Není tam však řečeno, že má člověk povinnost nechat se zabít. Obrat „s tebou“ je něco jiného než „od tebe“. Zlo od druhého máme snášet jen do té míry, dokud je to nutné. Morální jednání je sice „povinné“, ale mučednictví je dobrovolné, protože vyžaduje heroismus.

 

Ještě jedna věc, když máme někdy pocit, že je potřeba na druhého člověka povolat psychologa nebo psychiatra, je nutno si také položit otázku, jestli k těmto lidem nemáme jít sami. Třeba jsme jen menšinovou součástí problému, ale možná by se vyplatilo s tím něco taky dělat. Možná. Co já vím.

JAN JANDOUREK

Alex Doležalová Hrouzková, Jan Jandourek


Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama