Člověk se nemusí ani jmenovat Jiří X. Doležal, aby mohl dostávat zprávy typu „Chceš dostat přes držku, ty vole jeden!“ Jakmile se někdo stane angažovaným publicistou, přestává žít klidně. To patří již, dalo by se říci, k riziku zvoleného povolání. Kdo se chce danému fenoménu vyhnout, tomu bych radil jít vážit balíky na poštu. I když, ani tam to nemusí být bez rizika. Už na vás někdy spadl dvacetikilový balík?
Jsem známý tím, že uvádím historické legendy na pravou míru. Dělám to sice rád, ale nikomu bych to neradil. Někteří z českých čtenářů doprovázejí mé rešerše urážkami a poznámkami. Radost sice z toho nemám, ale dá se to přežít. Daleko horší je, když naleznete své publicistické příspěvky přeložené do cizích jazyků. Začnete se domnívat, že vaše autoráty čtou jenom vyložení zločinci. Ve slovenštině to ještě jakžtakž jde, ale když se můj článek „Německá policie šikanuje české občany“ objevil v němčině, zaslal mi jakýsi čtenář ze SRN e-mailem tento vzkaz: „Zradil jsi Německo a přidal jsi se k Čechům. Ty politická prostitutko! Já si Tě najdu a dostaneš pořádně přes držku!“
Chtěl bych onoho čtenáře upozornit na následující okolnosti: Prapředkové mé matky postavili v Táboře-Měšicích zámek (původně tvrz), kde bydlíme od roku 1545. To, že jsem si v letech 1970 – 1997 „odskočil“ do SRN a poté se zase vrátil domů do Měšic, v žádném případě neznamená, že jsem „zradil Německo“! Komu tedy chce dávat rozčílený čtenář „pořádně přes držku“? Někomu, kdo se vrátil domů tam, kam od roku 1545 tak jako tak patří!? Dále upozorňuji onoho německého potrhlíka, že permanentně ozbrojen.
Nutno upřesnit, že jsem ozbrojen několika druhy poloautomatických krátkých a dlouhých střelných zbraní. Za předpokladu zabezpečení zámeckých oken pytli s pískem a v nasazení já, kastelán, zahradník, komorná a uklízečka, za pokřiku: „Nejsme ani Beneš, ani Václav Klaus!“ by bylo možno udržet budovu před útokem stovky rozzuřených ruských patriotů přibližně týden. Potom nám dojde munice.
Akci bych nazval tajným kódem „Zavařil mi to Gagarin – teď mi jdou po krku!“ Jinými slovy, musím každému novináři doporučit, než se rozhodne psát na veřejnosti pravdu, hlavně o našich zahraničních sousedech, aby nejdříve složil zkoušky na zbrojní pas kategorie „E“ (ochrana života, zdraví a majetku) a potom teprve začal tvořit. Jinak „pozdě bycha honiti“!
