Dozvuky hokejového mistrovství světa na Slovensku, na kterém skončili čeští hokejisté třetí, neberou konce. A pořádně se u toho zejména v médiích přehání. Někdy až tak, že se při hodnocení našich reprezentantů dostáváme za hranice objektivity. Jenže „vrtěti“ třeba Jaromírem Jágrem je velmi lákavé. Vždyť Jágr je přece „bůh“. Ale jaká je realita?
Jaromír Jágr byl zcela jistě v minulosti jedním z nejlepších (a možná chvilku dokonce vůbec nejlepším) hokejistou světa. Ale to jsou především doby z 90. let minulého století, kdy hrál v NHL za Pittsburgh Penguins a v roce 1998 se podílel na olympijském zlatu z japonského Nagana. Takže na Jágra můžeme být skutečně velmi pyšní a na rodném Kladně mu postavme sochu. Zaslouží si ji.
V této souvislosti bylo pozoruhodné číst i slova mladého brankář Ondřeje Pavelce, který byl také hvězdou hokejového šampionátu na Slovensku. I on tvrdí, že jeho „zbožštění“ a oslavování je spíše práce médií. Například v pátečním magazínu Lidových novin na poměrně hloupou otázku, zda ho „hřeje, že se vryl do povědomí široké veřejnosti“, odpověděl: „To možná k hokeji a k vrcholovému sportu patří. Ale že by mě to hřálo, to ani ne… Já hokej nehraju kvůli tomu, abych byl někde v novinách.“ A je to…
Právě Pavelec na Slovensku předvedl, jaké jsou trendy dnešního moderního hokeje, stejně jako to ukázali bravurní útočníci Tomáš Plekanec či Patrik Eliáš (do zranění i Martin Havlát). Protože tím trendem není to, co například dělá v Česku velebený Roman Červenka.
Berme proto třetí místo s uspokojením, pochvalme naše hokejisty za dobré výkony, ale berme to současně s rezervou. Tolik nemístného přehánění totiž nebylo vidět v českých médiích již hodně dlouho.
