A tvrdí to ve svých posledních pořadech nejen populární britský kuchař, ale i odborníci a vědci v otázkách mořských ryb. Naše poptávka po dravých rybách, obzvlášť tuňákovi a treskách, způsobila, že se za posledních 40 let snížila jejich populace celosvětově o dvě třetiny. Nejen, že může dojít za dalších pár let k „vyjedení“ a tedy zániku některých druhů obzvláště chutných dravých ryb, ale současně s tím skokově narůstá množství ryb „podřadnějších druhů“, ryb, jimiž se tito dravci živí.

 

 

Moře a oceány jsou podle vědců z univerzity v Britské Kolumbii přeplněny právě sardinkami, ančovičkami, huňáčky severními a herinky, které nikdo neloví a v přirozeném slaném prostředí moří ani nepožírá; za poslední století se jejich počet minimálně zdvojnásobil. Mořský ekosystém se podle nejnovějšího výzkumu s takovou nerovnováhou sám vyrovnat neumí, zvlášť když rybářské lodě dál brázdí vlny s cílem dodat na náš stůl co největší množství nejoblíbenějších, nejprodávanějších a ergo nejziskovějších ryb.

 

Heslo dne tedy zní: slupni svého herynka a dej sbohem tuňákovi. Dívala jsem se statečně v obchodě s chlazenými rybami na ty malé rybičky, co měly jedním směrem po desítkách vyskládaná duhově a dozlatova se lesknoucí malá tělíčka i hlavičky. Selhala jsem, nekoupila jsem si je. Nějak jsem nevěděla, co doma s nimi. Patřím k těm konzumentům ryb, co si právě i sardinky v konzervě kupují už odpáteřené a sloupnuté z kůže. Hanba mi, já vím. Ale hrdinně jsem minula i čerstvé steaky z tuňáka. Nakonec jsem skončila u zavináče. Jen nevím, jak dlouho to vydržím a kdy se má zvýšená (3ks/měsíc) konzumace zavináčů a snížená (1ks/2 měsíce) přítomnost tresky doma na grilu projeví na rovnováze ekosystému oceánu.