Agentura CzechTourism, jež má v zahraničí propagovat Česko, si nechala v zahraničí o naší zemi udělat průzkum a nestačila se divit: pro cizí turisty jsme chudáci s mořem.
Což samozřejmě není překvapení: stačí se podívat do naší peněženky a zajít do běžného obchodu, vřelé ohodnocení mimochodem pochází od sousedních Němců. Až na to moře: to nám velkoryse přisoudili Britové, velcí mořeplavci. Možná mysleli moře laciného piva. Ani se nedivím, že nás pozitivně vnímají hlavně Poláci, ještě větší chudáci s ještě ošklivější zemí.
Lidé z agentury si například mysleli, že se k nám i s rodinou vrátí ti Britové, co se v Praze kdysi loučívali se svobodou na tzv. stag parties; prý se rozpomenou na něco hezkého a přijedou si to oživit. Ha-ha: znáte někoho, kdo by si dobrovolně oživoval ranní zvracení z Karlova mostu a noc strávenou v jednom z bordelů v ulici Ve smečkách? Navíc po boku s manželkou? Rovnou by se u nás musel i rozvést.
Z výzkumu agentury Stem/Mark vyšlo, že cizinci z Česka převážně znají jen Prahu a Karlův most, takže u nás nezůstávají déle než tři čtyři dny; první den přejdou most, druhý nakoupí kýčovité sklo, třetí je okradou a čtvrtý den vyřizují doklady pro cestu domů. Aniž by viděli moře!
Celkem logicky. Kdo je zvědavý na vesměs příšerné jídlo, předražené ubytování, vietnamské tržnice přímo na náměstí a krajinu, byť i krásnou, bohužel však zasviněnou paneláky či fialovým pseudobarokem? Pokud nechceme Česko turistům prodávat jako laciný sexuální či pivní ráj plný podivínů, musíme soutěžit i se zeměmi jako Itálie, Francie či Švýcarsko.
Každý, kdo jimi kdy pouze projel po dálnici, ví, že to nejde. A nepomůže ani starý trik s „Českým Švýcarskem“ nebo „Českou Kanadou“. Leda že bychom turisty z Prahy vyváželi do skutečného Švýcarska či Kanady, a neřekli jim to.
Agentura CzechTourism ročně utrácí na propagaci Česka kolem 300 miliónů korun. Možná by je radši měla dát na školení mimopražských hoteliérů, restauratérů či majitelů penziónů, aby pochopili, co znamená pojem „služba“. Ostatně stačilo by je na pár dnů vyvézt právě do Itálie, Francie či Švýcarska. Služba totiž neznamená dělat věci stejně jako za komunismu, jen za desetinásobnou cenu.
