Když někde na Liberecku zmíníte Mistrovství světa v lyžování, začnou se jedni křižovat, druzí vás podezírat, že zda nejste z té zlobované party, třetí spustí, že by Kateřinu Neumannovou i s tím jejím bývalým Jindrou měli zavřít. A taxikář vás proveze kolem několika pomníků, nejrůznějších betonových staveb, které tam po sobě zanechala společnost Syner.
Úplně opačně to místní mají s Jizerskou padesátkou. Jsou na ni pyšní, stejně jako ty čtyři tisíce mužů a žen, kteří letos startovali v hlavním, a několik dalších tisícovek v doprovodných kratších závodech.
Po první vlně, ve které vyrazili ti nejlepší lyžaři, zpravidla objíždějící celý seriál FIS Marathon Cupu, přišel na řadu start těch dalších výkonnostních sportovců a pak zcela dobrovolných nadšenců na běžkách. Matka s dcerkou to komentovala: „Taťku určitě poznáme podle bílé čepice.“ Nejsem si jist, zda měly štěstí.
Jako první proběhl cílem norský olympijský vítěz ve štafetě Anders Aukland, ale hlavním vítězem je především liberecko a jablonecko, která si opět pomalu zvykají na to, že každá větší sportovní událost v regionu nemusí být nutně velkou černou dírou. O Jizerské 50 to platí dvojnásob, přibližně patnáctimilionový rozpočet je hrazen především ze startovného (přibližně třetina) a od partnerů, kteří se sportu zpravidla věnují dlouhodobě. Což se už nedá říci o pozítří své brány otvírající další megalomanské akci na Liberecku 10. Zimním evropském olympijském festivalu mládeže (EYOWF 2011), o kterém se už delší dobu nesou podobné zvěsti, jako o Mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci 2009.
