"Milá Alex, milý Jane, je mi 26 let, tři roky chodím s přítelem a bydlíme spolu. Před čtyřmi měsíci jsem však potkala úžasného chlapa a začala jsem s ním svého přítele podvádět. S milencem se pravidelně vídáme, často přespí i u mne, když není přítel doma. Jsem ale z této situace už strašně vyčerpaná, nevím, co dál dělat, nechci se nijak rozhodovat a mám z toho deprese. Poradíte mi, co dělat? Už to takhle dále nevydržím." Radka
Woody Allen někde řekl: „Na tomto světě jsou dva typy lidí - dobří a zlí. Ti dobří lépe spí a ti zlí se daleko radši probouzejí.“ Vy jste zcela systematicky a plánovitě svému příteli nevěrná, užíváte si dobrodružství, vzrušení a sex s neokoukaným milencem a – místo toho, abyste se ráda probouzela a užívala si to – tvrdíte, že máte depresi.
Píšete, že se nechcete „nijak rozhodovat“, ale zároveň chcete, ať Vám poradíme, co dělat, protože své podvádění už dále nevydržíte. Já si však nemyslím, že Vy sama chcete se svou situací skutečně něco dělat. Vy si v tuto chvíli jen potřebujete před sebou i před světem obhájit Vaše zahýbání a proto nasazujete trpitelský obličej. Zřejmě je pro Vás mnohem přijatelnější cítit se jako mučednice, která za svou situaci vlastně ani nemůže, než jako „mrcha“, která si své dva vztahy užívá a využívá svého milence i přítele.
Vzhledem k tomu, že se sama rozhodovat nechcete, může se Vaše situace vyvíjet několika způsoby: 1. milenec Vás jednoho dne přestane bavit (nebo Vy jeho!) a Vy budete pokračovat ve vztahu se svým přítelem, dokud se neobjeví další „úžasný chlap“ a Vaše další nevěra, 2. přítel Vám oznámí, že o Vaši nevěře ví, rozejde se s Vámi a Vy se uchýlíte k milenci (pokud Vás jako partnerku bude chtít i on!), 3. přítel si také najde milenku a budete si v tichosti své vedlejší vztahy tolerovat, 4. potkáte někoho třetího, kdo Vám bude stát zato, abyste opustila svého současného přítele i milence.
V případě, že však skutečně trpíte – zejména silnými pocity viny, sebeobviňováním a sebelítostí, chodíte po světě se zničeným výrazem v obličeji a máte citelně narušeny rozhodovací procesy – měla byste vyhledat psychoterapii.
ALEX DOLEŽALOVÁ
Diagnózy na dálku jsou problematické. Tak jen takový pokus. Dříve spolu lidé chodili, pak se vzali a bydleli spolu. Vy spolu současně chodíte i bydlíte, což je takový rys doby. Lidé se dnes pokud možno neberou, aspoň ne hned.
Vezmu to trochu konzervativně, trochu jste to s přítelem v tom vztahu přenosili. Po roce poznáte, jestli vám to spolu funguje, nebo ne. Pak se o mnoho víc nedovíte. Zvlášť když spolu nejen chodíte, ale i bydlíte. Takže jste prošvihli to, že by bylo dobré se do dvou let vzít, nebo toho nechat.
Dnešní doba má dost pomíchané role a je z toho jen chaos. V dobách starého mocnářství bylo jasné, kdo je snoubenka, kdo manželka, kdo milenka a kdo nevěstka. Pokud žena neví, co z toho je, je to jen důvod ke zmatku a utrpení. Pokud muž neví, koho má, je to totéž. Jeden z důvodů, proč mě často nebavilo kázat, je, že člověka netěší muset pořád opakovat jasné věci. Ale co naděláte, když je svět pořád stejný. Zvolila jste si život v nejasné roli, tak nemáte jasno. Jste taková snoubenko-manželko-milenka, tak podle toho žijete. Ona taková svatba je dobrá věc. Staromódní, ale dobrá.
Ale rady, co jste měli udělat kdysi, jsou poměrně k ničemu. Trochu to připomíná ten Kantorkův vtip o doktorovi, který říká pacientovi: „Tak vy nekouříte. Škoda. Protože pak by pomohlo přestat.“
Všimněte si, že vám neradím nic racionálního. Ani to není třeba. City mají tu dobrou vlastnost, že se mění a vyřeší se to samo, jen by nemělo kolem vaší životní cesty ležet moc mrtvol, ani vaše ne. A taky si přiznejte, že jste tak trochu potvora. Nic se ale nemá přehánět. Úlety patří k životu, ale nemusíte se u toho zrovna rozplácnout o Měsíc. Tak až to přejde, už se vdejte. Však vy víte proč.
JAN JANDOUREK
