Krásná snowboardistka Torah: Otřesu mozku dávám přednost před zlomeninou | Reflex.cz
reklama
nahoru

Krásná snowboardistka Torah: Otřesu mozku dávám přednost před zlomeninou

Adam Kolář14. prosince 2010 • 06:00
Krásná snowboardistka Torah: Otřesu mozku dávám přednost před zlomeninou
foto: Tomáš Tesař

Torah Brightová je čtyřiadvacetiletá australská mormonka, která na olympiádě ve Vancouveru získala zlatou medaili na rampě ve snowboardu. Hovořili jsme s ní o sněhu i o víře.

reklama

 

Sympatická Australanka, kterou jsme zastihli po jejím návratu z fotografování ve Špindlerově mlýně, rozdává úsměvy na všechny strany a po pár minutách konverzace si připadáte, že jste kamarádi od školky. Torah na sobě nedá znát, že je sexsymbolem snowboardingu nebo že má zlatou medaili z olympiády. Je naprosto přirozená a na nic si nehraje.

 

 

Na křehkou ženu jezdíte nevšedně dravě. Neničí vás to?

Obnáší to hodně boulí a modřin. Tenhle rok je zatím jediný, kdy jsem neměla opravdu velké zranění. Musíme to tedy hodně rychle zaklepat. Jinak jsem měla pár zlomenin a otřesů mozku. Asi je to divné, ale můžu rovnou říct, že dávám přednost otřesu mozku před zlomeninou.

 

Nemůže to být tím, že jako mormonka nepijete a otřes mozku vám třeba může opilost připomínat?

To ne. Spíš je to proto, že s otřesem mozku se dá odjet závod líp než se zlomeninou. Jestli to nahrazuje stav opilosti, nedokážu posoudit, nikdy jsem ho nezažila. Pokud ale otřes mozku připomíná opilost, tak jste mi potvrdil, že tou abstinencí o moc nepřicházím.

 

Jako mormonka jste také nemohla mít žádný intimní vztah až do svatby.

S pár chlapci jsem randila, ale nestálo to za nic. Většinou jsem to ukončila tak rychle, jak to začalo. Když víte, že to není ten, kterého si budete jednou brát, tak proč s ním ztrácet čas. Navíc jsem děsně vybíravá. A máte zase pravdu, s těmi intimnostmi jsem opravdu začala až po svatbě.

 

 

Myslíte si, že by v České republice vaše náboženství pochopili? Jsme nejateističtější země široko daleko.

To jsem ani nevěděla. Máte tu tolik náboženských památek, že to tak nepůsobí. Svou víru nijak nezkoumám. Časem pochopíte, že ty každonedělní výlety do kostela nebyly ztráta času.

 

Zpět ke snowboardingu. Ve finále ve Vancouveru jste v první jízdě ve finále upadla. To muselo být strašně stresující.

Spíš než jako ostudu jsem to brala jako zklamání pro ostatní nežli pro mě. Lidé ve mě vkládali naděje, a já se tam najednou válela ve sněhu.

 

Ve druhé jízdě jste však zajela 45,0 bodu – čímž jste se postarala o nový rekord a získala zlatou medaili.

V ten moment jsem si ale neříkala, že je to bůhví jak úžasné. Kdybych nevyhrála, tak se nic neděje. V ten moment jsem spíš myslela na mámu, která nás se sourozenci rozvážela po všech horách, abychom trénovali. Pro ni jsem měla radost.

 

Jste mladá a krásná žena. Myslíte, že právě proto jste nesla vlajku na olympijském ceremoniálu? Měl jsem za to, že vlajku nosí zasloužilí a zkušenější sportovci.

Já vůbec nevím, proč si vybrali zrovna mě. Já si dokonce chvíli myslela, že mám nějaký vroubek u vedení. Noc předtím jsem totiž nechtěla být sama, a místo abych spala u sebe na pokoji, jsem si lehla ke kamarádům hned vedle. Když mě ráno povolali, že musím okamžitě do kanceláře vedení, myslela jsem, že je to kvůli těm pokojům. Když mi řekli, že mám nést vlajku, nejprve mi spadl kámen ze srdce. Až pak přišla radost.

 

 

Takže na vás australští olympionici nežárlili?

Určitě ne. Spíš měli radost, že se s tou vlajkou nemuseli tahat. To víte, mladí mají pomáhat starším.

 

Evidentně máte ráda adrenalinovou zábavu. Kde je váš limit? Taková ta chvíle, kdy si řeknete: „Tak do toho už nejdu.“

Zase taková drsňačka nejsem. Uvěříte mi, když vám řeknu, že jsem se minulý týden rozplakala na horské dráze?

 

Před chvílí jsem viděl video, kde skáčete na snowboardu ze skály.

Klidně zavoláme kamarádům a ti vám to potvrdí. Při sportu se na to dívám už trochu jinak. Jenže v reálu jsem pořád holka.



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama