nahoru

Oba žili na ulici. Teď se vzali. A konečně mají střechu nad hlavou

Pavlína Wolfová27. listopadu 2010 • 12:15
Oba žili na ulici. Teď se vzali. A konečně mají střechu nad hlavou
foto: Tomáš Tesař

Petr a Mariana jsou aktéry příběhu, který by si málokdo chtěl zkusit. Dnes je jejich život lepší. Minulý týden se vzali, čekají dítě, mají střechu nad hlavou, působí šťastně.

Jsou tam, kde jsou i přes to, že oba žili dlouho na ulici. On, kdysi městský strážník, ona v láskyplné, ale nesnesitelné náruči svojí mámy. Ona tedy utekla z domu a protloukala se, jak se dalo, on přišel o práci, rozvedl se, začal pít a změnil se v bezdomovce.

 

 

„Do maléru jsem spadnul rychle. Vlastní hloupostí. Hraním na automatech, nespolehlivostí, dluhy, rozvodem. A pak sérií chyb, které měly za následek, že jsem se jednou vrátil po čtyřech měsících domů, do Teplic, z montáže a zjistil, že už nemám byt. Těch pár věcí, co jsem měl, na mě čekalo ve sklepě. A pak to šlo samospádem. Rozvod, deprese, pocit, že zešílím, prohra a léčení. Nakonec, když jsem se trochu srovnal, přišel odjezd do Prahy a první, co jsem zkusil, bylo shánět práci jako kamelot časopisu Nový Prostor (NP). A to se povedlo,“ líčí rychle za sebou změť životních událostí Petr.

 

 

Setkat se s ním před sedmi lety, patrně bychom si povídali v některém z odstavených vagonů na vršovickém nádraží. Žil tam s asi dvěma stovkami podobných skoro dva roky. Časopis Nový prostor mu časem dal pomyslnou stabilitu. „ Když jsem dokázal prodat alespoň tři za hodinu, začal jsem zase žít.“

 

Plný zvratů je i příběh Mariany. O části svého života nechce vůbec mluvit. Bolí ji a chce na něj navždy zapomenout. „ Můj odchod na ulici byl dobrovolný. Šlo o vzdor vůči mámě, která o mě kvůli mým nešťastným zdravotním kotrmelcům (Marianu například v 10 letech zasáhla mrtvice a v 16ti ji zase porazilo auto) starala tak přehnaně, že se to nedalo vydržet. Neshody vyvrcholily dva dny po mých 18tých narozeninách, kdy jsem se jednoduše sbalila a odešla z domu. A žila na ulici a s partou. Vlastně jsem byla schopna jít do školy, odpoledne na Karlův most plést za peníze copánky, pak do hospody, nějak to přežít do rána a zas do školy. A pořád dokola. Ovšem časem mě to přestalo bavit, já jsem prostě taková. A tak jsem skončila na ulici a po známých, než bych třeba šla do některého ze zařízení jako je Naděje. Nesnáším ten omezující režim. Kvůli tomu jsem odešla z vlastního domova, tak proč by ho šla hledat do zařízení pro bezdomovce?“ vzpomíná Mariana.

 

A tak, než se potkali letos v únoru Mariana s Petrem u výstupu z metra trasy B na stanici Můstek, žili , jak se dalo. „To datum si budu vždycky pamatovat. Bylo 13. února. Sebral jsem odvahu, přistoupil a zeptal se, jestli nemá cigáro,“ usmívá se Petr. Mariana cigáro měla. Prohodili pár slov a on ji pozval do hospody. V tu chvíli netušil, že ač na to nevypadala, byla zrovna Mariana, jako on, bez střechy nad hlavou.

 

 

Zanedlouho to byla láska. „V létě jsme jeli na chmelovou brigádu. Mimochodem, platí tam mizerně, ale je tam velká sranda. No, a cestou zpátky jsme to vzali trochu oklikou a navštívili Olomouc a tam jsem v kostele požádal Marianu o ruku. Tak jsme se zasnoubili,“ vzpomíná Petr.

 

V té době měl azyl u farářky Husitského sboru Eduardy Hečkové v Praze. „To si pamatuju jako dnes. Když si mě přivedl poprvé a požádal, zda bychom nemohli bydlet spolu, koukala na mě jako na vraha,“ líčí Mariana. Tatáž farářka nakonec oběma před týdnem přitom požehnala a ví dobře proč. Dokázali, že k sobě patří. „Hezky to vyjádřil nedávno kamarád Štefan. Společnost je rychlá, uspěchaná, drahá a každý se snaží urvat jen to nejlepší. Lidé by se měli zastavit, zamyslet a přestat bezhlavě křečkovat. Stačí se jen podívat, kolik lidí dluží peníze. Přitom stačí malá chyba a můžou se ocitnou na ulici okamžitě. Věci, na které nemám, už zkrátka nekupuju.“

 

Petr a Mariana se těší na vánoční návštěvy, Štědrý večer ale chtějí strávit spolu doma. Už totiž mají doma.



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
26,000
22,130
29,030
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře